Denně o kultuře a zdarma.
Výtvarné umění · výtvarné umění-recenze

Mezi uměním a šílenstvím

prinzhorn-perex

V Domě U kamenného zvonu právě probíhá výstava vybraných exponátů z legendární kolekce vytvořené na počátku 20. století německým psychiatrem Hansem Prinzhornem. Spravuje ji univerzitní klinika v německém Heidelbergu. V létě v roce 2006 byla ve stejné galerii určitá část sbírky prezentována, jedná se tedy již o druhou výstavu art brut v tomto výstavním prostoru.

Čtěte takéKatarzyna Kozyra

Sbírka shromážděná v letech 1919 až 1921 německým psychiatrem a kunsthistorikem Hansem Prinzhornem (1886–1933) uchovává světově unikátní kolekci děl pacientů a pacientek psychiatrických ústavů na přelomu 20. století. Zahrnuje kolem 5 000 exponátů vytvořených různými technikami, od kreseb a akvarelů přes textilní práce a koláže. Můžeme se setkat i s „instalací“, jaká je k vidění hned v úvodu výstavy a jejíž autorka si pomocí ní vymezovala prostor kolem sebe. Najdeme zde práce autorů všech věkových kategorií, sociálních vrstev i povolání. Většina z nich se začala výtvarné tvorbě věnovat až za zdmi ústavu a neabsolvovala žádná umělecká školení.

prinzhorn-sloupy Prinzhorn se na tvorbu duševně nemocných díval nejen z lékařského hlediska, ale zejména jako na svébytný umělecký projev. Jeho kolekce značně zasáhla do dějin moderního výtvarného umění a stala se výraznou inspirací pro takové umělce, jakými byli například Paul Klee, Emil Nolde nebo Jean Dubuffet. Ten na jejím základě sepsal knihu „Dusivá kultura“, v níž vysvětluje, co pro něj tyto dříve opomíjené a nerespektované výtvarné projevy dětí nebo duševně nemocných znamenají. Vymezil v ní samotný termín art brut jako označení pro umění v „syrovém stavu“ – tvorbu neškolených „amatérů“, jejichž projev nepostrádá čistotu, hloubku a emocionálně působivý výraz. V jedné z posledních místností v prvním patře najdeme i citáty moderních malířů a pro srovnání i ukázky jejich obrazů na reprodukcích. Psychiatričtí pacienti pomocí kreseb a obrazů sdělovali svoje pocity a často nutkavé myšlenky bez ohledu na jakékoli konvence nebo zábrany a my jako diváci jim tedy můžeme uvěřit a prožít je bez pochybností nad jejich upřímností. Nejsou sofistikovanou konstrukcí ani formální hrou, jaké lze občas v galeriích vídat. Myšlenky a pocity jsou vyjádřeny „prostě jen tak“ – tužkou, pastelkami, kousky hadříku… Cítíme z nich nutnost, neodbytnou potřebu projevit se bez ohledu na cokoli, bez naučených fines a triků. Přesto lze spatřit i kresby nepostrádající jistou řemeslnou zručnost a někde až neuvěřitelnou technickou preciznost provedení. U každého autora má divák možnost přečíst si krátký text o jeho životních osudech a charakteru onemocnění. Pohled na prezentovaná díla se tedy může posunout od čistě estetického nebo pocitového vnímání k úvahám o tom, co je a co není normální, kde jsou věčně diskutované hranice umění, v jakých podmínkách a za jakých okolností tito lidé tvořili a co to pro ně znamenalo. V jakém prostředí se jejich životní dramata odehrávala, se blíže dozvíme jednak z krátkého filmu, jednak z fotografií ústavního prostředí, které na výstavě dotvářejí poněkud děsivou a zvláštní atmosféru. Lehké mrazení nás neopustí ani ve druhém patře výstavy. Sbírka zde získává další rozměr zapojením prací do dobových souvislostí. Projdeme divadelně působivou instalací až k ze tmy vystupujícím osvětleným vitrínám s fotografiemi dokumentujícími osudy sbírky ve třicátých letech. „V té době už Prinzhorn na klinice v Heidelbergu nepůsobil. Jeho zástupce sbírku ochotně zapůjčil na výstavu „zvrhlého umění“, kde měla díla psychiatrických pacientů posloužit jako doklad toho, že moderní umění, které se tomu tak podobá, je stejně zvrácené, nemocné a zvrhlé,“ říká k tomu kurátorka.

Výstavu pod názvem „Entartete Kunst“ uspořádal v Mnichově v roce 1937 Joseph Goebbels prinzhorn-zelena-zenaa byla zde vedle sebe prezentována díla z Prinzhornovy kolekce a díla moderního umění. Na závěr snad můžeme ocitovat výrok filosofa Maurice Merleau-Pontyho: „Tento svět je tu také pro zvířata, děti, divochy a blázny, kteří jej obývají svým způsobem, a také oni s ním koexistují. (…) Návratem k vnímanému světu se pro nás tyto krajní či odchylné formy života či vědomí mohou stát smysluplnějšími a zajímavějšími a celá ta podívaná na svět a člověka samého může získat nový význam.“


Prinzhornova sbírka, GHMP:
Dům u kamenného zvonu,
Praha,
5. 2.–4. 5. 2009

Kurátorky: Terezie Zemánková, Ivana Brádková

Související odkazy: www.prinzhorn.uni-hd.de, www.ghmp.cz

Výtvarné umění
Další článek · Výtvarné uměníDům pánů z Kunštátu, Brno: Transfer (28. 1. 2009–8. 3. 2009)4 minuty čtení · pokračujte →

Témata