Zavřete oči a napněte uši. Helgi Thorgils Fridjónsson vám poví
příběh o zemi, kde burácí ohnivé sopky, kde bouřlivé gejzíry pějí
sonáty o tichu, o zemi, kde chladné ledovce tiše dýchají. Rybí šepot
vábí rybáře. Lišejníky velebí nebetyčné pahorky, o jejichž
nedosažitelnosti ptáci sní. Vítejte na Islandu, v zemi
středověkých ság…
Že nemáte sbaleno? Nepanikařte! Není to zapotřebí. Nemusíte běhat ani
do nejbližšího knihkupectví pro turistického průvodce. Postačí ten
výtvarný. Helgi Thorgils Fridjónsson vypráví o místě protkaném ohněm
i ledem, v němž se neskutečné stává možným. Islandský duch zavál
Olomoucí a dýchá na nás prostřednictvím imaginativních obrazů a kreseb
zmiňovaného autora.
Helgi Thorgils Fridjónsson je jedním z nejznámějších a
nejdůležitějších současných malířů Islandu. Jeho dílo je
přiřazováno k hnutí new painting, kamarádí se s mezinárodní scénou
(např. Kuzma S.Petrov-Vodkin, André Bauchant), ale navazuje taktéž konexe se
skupinou Normal v zastoupení Jana Knapa, Milana Kunce a Petera Angermanna.
Fridjónsson vystavuje ve významných galeriích a jeho práce jsou zastoupeny
v mnoha veřejných i soukromých sbírkách po celém světě.
Umělcovo věrné srdce patří Islandu. Zcela se mu oddává. Tepnami
nekompromisně a energicky proudí živelná příroda, klíčový moment jeho
tvorby. Obrazy fungují jako sny. V autorově říši budete obklopeni
prazvláštní flórou a faunou. Akrobatičtí rackové a jejich něžné hry,
skotačící kůzlata na pastvinách, dovádivé labutě a husy. A ještě
vyčkávající mroži, dožadující se pozornosti. Lidský element v malbách
zastupují levitující figury, jež nachází azyl v bizarní krajině. Často
balancují na pomezí vodní a suchozemské říše nebo se 
šplhají vzhůru k nebeským výšinám. Nahá
schematická těla podtrhují intimní sepětí s přírodou, z níž číší
jakýsi nadpozemský klid, chlad a čistota. Postavy jsou vždy v centrálním
zobrazení. Jejich disproporce a schematizmus svědčí o záměrné
infantilnosti. Často se jedná o autostylizace a autoportréty. Fridjónsson
se mimo jiné zabývá i tématem rodiny. Motivy připomínají alegorické
příběhy odkazují na naši realitu. Ale kde končí zobrazení prostého
života a začíná mýtus?
Velkoformátové olejomalby jsou vskutku pozoruhodné. Lidské postavy
v idylické krajině, jíž dominuje blankytně modré nebe poseté mraky, má
něco do sebe. Zajímavým postřehem je i opakující se horizontála ve
spodní části obrazů, optické efekty (symetrie), odrazy na vodní hladině.
Kouzlo severské země je v malbách navíc podtrženo častým nanášením
běloby, chladné zelené a modré. Plátna jsou doslova uhlazena barvou.
Čistě, stylově a precizně. Cítíme drobné tahy, přesto výsledek utahaný
není. Drobné kresby akvarelem a tuší, jimiž je prostor galerie zaplaven,
připomínají s velkou nadsázkou ilustrace Josefa Lady. Disponují
výraznější barevností, spontánním a divokým přístupem. Skýtají
tisíce příběhů, jež jsou nám předkládány prostřednictvím symbolů
(ptačí motiv atd.). V mnoha případech využívá techniku šrafování.
Malby Helgiho Thorgilse Fridjónssona vyzařují jakousi auru „ráje“. Jako
by se na chvíli zastavil čas, zvuk, setrval pohyb, ustal tvar.
I protagonisté přestali špitat.
Nepopiratelné jsou vazby na dějiny umění.
Alegorické příběhy asociují díla renezančních mistrů. Fridjónsson
prostřednictvím obrazů servíruje směs naivizmu a surrealizmu. Sny,
nesmysly, absurdnosti. Mísí se v ní odpudivé a banální se špetkou
magického. Současně se jí musíte poddat, protože Vás něčím silně
přitahuje. Ono něco je nevyslovitelné, plné gestikulace a je třeba to
vycítit pomocí smyslů.
Fridjónsson si nerozhodl dávat nálepku umělce. Jako dítě vytvářel ve
vzduchu rukama neviditelné kresby a siluety. Rodiče jej považovali za
podivína. Právem i neprávem. Svým způsobem je tato podivnost cítit
z celé jeho tvorby. V tom se liší. Fridjónsson je magický, efektní,
narativní a hravý. Obrazy zalévá islandským kouzlem. Líčí téměř
dokonalý ráj.
Galerie Caesar, Olomouc, 7. října – 30. října 2009; kurátor:
Miroslav Schubert.
Napsat komentář