Alšova jihočeská galerie v prostorách Hluboké nad Vltavou představuje
tvorbu Michaela Rittsteina. Výstava nesoucí tajuplný název Vlhkou stopou
(o vodu se dělím s hady) představuje práce jednoho z nejzajímavějších
zjevů současné české malby. Do výstavy byla zařazena i raná díla
z let osmdesátých, která započala vývoj, na jehož konci stojí plátna
nejnovější.
Neomezený prostor plátna se Rittsteinovi
stává dějištěm nekončících příběhů, slovních i obrazových
hříček, které ve vrstvách barev a ostrých linií promlouvají o cestách
autora.
Dobrodružství je plátnem vzniknuvším během workshopu Národní galerie
v Praze roku 2008. Divokost barevných valérů, linie tvořené hmotou barvy,
dávají vystoupit sebevědomým tučňákům, kteří krotí zdivočelé
hřebce. Žena v nervně orgiastické křeči uprostřed obrazu je obletována
koňmi a do ocasů se zakusujícími krokodýly. Obraz navazuje na Invazi lásky
(2007), kde se motiv ochočení coby možného důsledku citových vazeb opakuje
v postavě okřídlence jižních ledových plání.
Slovní hříčky stojí za náměty
obrazů, juxtapoziční dadaistické hrátky utkaly neuvěřitelné syžety.
Kráva jako bejk (2009) se na plátně vyjevuje z hutných vrstev akrylu, na
jejím hřbetě odpočívá znavený tučňák, v podhledu v pozadí jeho
soukmenovec krotí jiného tura. Podobným příkladem záhadně narativního
obrazu, kterému dala vzniknout vize, je Krajina jako kráva (2009),
kompozičně vyrovnané dílo, hraničící díky mondrianovské struktuře
s op-artem; krajinu zabydlují lidé, zvěř, i jejich vzájemné nerovné
souboje. Sémiotickou hříčkou je obraz Kráva s koulema (2009), který
laškuje s kubistickým tvaroslovím, jemuž dominuje expresivní
figuratizmus.
Narativní obrazy překvapují svými syžety, které se neomezují na
prověřená témata. Série Kancelář I–IV/Pornonakladatelství (2002)
zpřítomňuje pornomagnátského bosse a jeho urousanou účetní, Popelku
pornoprůmyslu. Šedivá myš znaveně přenáší zredigovaná čísla
k posledním úpravám, z titulních stran Českých ložnic na nás shlíží
hyperrealisticky vyvedené výjevy bukkake i pravého hardcore, což rezonuje
s celkovou expresivitou série. Na zdi kanceláře nesmí chybět reprodukce
Mondrianových obrazů (Kancelář III), ke kterým odkazuje intenční
kompozice fotografií v otevřeném časopise na stole pornomagnáta
(Kancelář II).
Působivým objektem je Zahrádka (1986), dílo zastupující rané
Rittsteinovy fáze. Situováno mimo panó, do rohu sálu, sestávalo ze dvou
pláten, obydlených nezemskými bytostmi s choboty. Mezi těmito plátny,
která spolu svírají pravý úhel, se nachází květináč s barevnými
květinami (papír), ke kterému vedou trubice: trojrozměrné verze
mutantských chobotů. Neoplasticistní vzory se objevují i na plotu
zahrádky; evokují jak práci Mondriana či van Doesburga, tak něžně
vzpomínanou sorelu.
Z výrazového rukopisu trochu vybočuje Motorák v Berouně (2002),
noční scéna odkazující nesměle k Hudečkovým scénám, oscilující mezi
minimalizmem a informelem. Nymfy (1997), šest horizontálně v pásu
sestavených pláten, jsou nervózním komentářem života, otázkou po jeho
biologické podstatě. Pás zachycuje červené krvinky, které ve svém
plynutí hledají protějšek.
Mondrianovské variace, ve kterých se autor dovolává přímo Pieta
Mondriana (Kancelář I–IV, Zápas Mondriana s drakem /2003/, Čertovský
Mondrian /2008/) či prvky jednoznačně inspirované 
neoplasticizmem obecně prosakují značnou
částí prezentované Rittsteinovy tvorby a jsou její nedílnou inspirační
součástí. Tajemstvím autorových inspirací zůstává, v čem lze
spatřovat spojitost mezi čistotou neoplasticistních linií a nesmlouvavě
dravým expresionizmem Rittsteinovým. Může být hříčka výpovědí?
Nezkrotná barevnost, narativita pláten, nekontrolovatelnost tvůrčího děje,
z něhož každý akt zůstává viditelný v konečném artefaktu, fantazie
ve volnosti krutě rudých či fosforově zelených odstínů v precizní
řemeslné práci. Absurdní příběhy, dopovězené symboly jsou lesknoucí se
fazetou autorovy mytologie. Může být hříčka výpovědí? Uchování akce,
rozvinutí přítomnosti, sledování příběhu…
Michael Rittstein. Vlhkou stopou (o vodu se dělím s hady). 31. 5. –
1. 11. 2009. Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou.
