V pražském Veletržním paláci se od včerejška do 14. 8. 2011 koná
pro tento prostor poměrně neobvyklá výstava nazvaná Pohled z okna:
Svědectví o plynutí a proměnách času. Jedná se o sérii fotografií
korejského umělce, vynálezce a ekologa Ahaea, který je známý po celém
světě mnoha ekologickými vynálezy i prosazováním šetrného a
uvědomělého způsobu života. Všechny jeho aktivity, ať už uměleckého,
či vědeckého charakteru, se dotýkají stejných témat, která jsou na
pomezí intimního prožívání viděného a globálních a univerzálních
témat týkajících se vztahu člověka a planety Země.
Oba tyto prvky můžeme nalézt i na výstavě ve Veletržním paláci.
Soubor fotografií zde vystavených jsou jen zlomkem vybraných děl
z neuvěřitelného milionu snímků, které umělec pořídil z okna svého
domu v průběhu jednoho roku. Jejich tématem jsou proměny a pohyb
v přírodě, na níž dopad společnosti ještě není znát. Hlavními
požadavky na fotografie jsou technická dokonalost, ale zároveň zachování
přirozené podoby fotografie. Vytváří tak dokonalé kompozice s naprosto
čistým obrazem, téměř bez pozdějších zásahů do snímku. Tato
technická dokonalost pak umožňuje takřka neomezené zvětšení fotografie.
Ve Veletržním paláci dominuje prostoru nejrozměrnější snímek 5 ×
10 metrů a uvádí ostatní nerámované fotografie, které se pohybují
v rozmezí 28 × 40 cm až 183 × 275 cm. Výstava bude ještě doplněna
Ahaeovou poetickou tvorbou.
Čistota provedení divákovi nabízí fotografické médium ve své
intimnosti a jakési formě nenápadné a skromné dokonalosti. Umělec nás
pouští velmi blízko k sobě tím, že nám dává nahlédnout na proměny
času z okna svého domu. Zároveň ale zdůrazňuje i funkci fotografického
média jako prostředku pro zmrazení a konzervaci okamžiku. V tomto prvku lze
nalézt právě jistou apelativnost. Upozorňuje nás na to, že tento koloběh
přírody, který zachytil, může být přetržen necitlivými zásahy do
přírody, a ztráty tak mohou být trvalé.
Přestože byl Ahae do Prahy pozván, aby svou výstavu uvedl, v rámci své
filozofie skromnosti možnost odmítl se slovy: „Jsou tam mé fotografie, mě
není již třeba.“
Velká dvorana Veletržního paláce hostila samostatného žijícího
umělce naposledy v roce 1928, kdy jím byl Alfons Mucha. Otevřený a
vzdušný prostor tomuto tématu ovšem opravdu svědčí a z fotografií
krajiny vytváří až meditativní zážitek. Zároveň není příliš
možností se v českém prostoru setkat s mezinárodně uznávaným umělcem
zabývajícím se eko artem, který u nás získává často spíše negativní
konotace. Toto zařazení je poněkud zavádějící, protože je velice často
spojeno s politickým aktivismem. Na rozdíl od tohoto chápání je ale
Ahaeovo dílo apolitické a spíše nabízející alternativu než aktivující.
Přestože byl do Prahy Ahae pozván, aby svou výstavu uvedl, v rámci své
filozofie skromnosti možnost odmítl se slovy: „Jsou tam mé fotografie, mě
není již třeba.“ Jeho práci mohou ovšem ocenit návštěvníci v Praze a
prožít nevšedně uklidňující zážitek se současnou mezinárodně
oceňovanou fotografií.
Napsat komentář