Tahle kniha není ve své
postatě vůbec hloupá. A taky není o sexu – i když i o něj nakonec
jde –, tahle kniha je o lásce. O obyčejné – avšak životně
důležité – lásce, kterou musí člověk cítit sám k sobě, aby
dokázal žít, prožívat, radovat se a skutečně milovat. Ono totiž: je
mylné – i když často všude možně proklamované – se domnívat, že
ten, kdo trpěl, trpí a trpět bude, je proto dobrým a morálně čistým
člověkem.
Faith Ava Robertsová – ne, opravdu
není příbuzná s tou slavnou Julií! – by toho měla dost k řešení,
i kdyby nepracovala v organizaci pomáhající týraným ženám. Ale právě
proto, že tam pracuje, není si schopna ve svém soukromém životě vyřešit
či dořešit ani ň. Biologické hodiny jí už skoro vržou o ciferník, je
sama, nemá se dobře, práce ji vyčerpává, její klientky ji vysávají,
žije minulostí, kterou ne a ne pochopit, natož přijmout. A k tomu všemu
by všechno ráda dělala správně tak, jak by se to podle jejích silných
morálních zásad dělat mělo, až nakonec nedělá sama pro sebe nic a tone
v olbřímí všeobjímající negaci, skrze kterou hystericky teatralizuje
svět kolem sebe. Ano, to je útrpný život zralý na terapii, kam Faith chodit
nechce, či na skok z mostu, v každém případě je takový život zralý
na změnu.
Hned v první řadě by bylo dobré zmínit, že nepříliš povedený
český název – Srdce na háčku – nevystihuje skutečnou
podstatu, o čem kniha autorky Joanne Fedlerové je – původní Things
Without Name (volně do češtiny Nepojmenované věci, ve smyslu věcí
životních) byl přesnější – ten český by svou laškovnou měkkostí,
která hraničí s klišé, mohl některé čtenářky odradit anebo
nesprávně naladit, ono totiž v jádru nejde o žádnou romantickou love
story, ale o popis dosti nelehkého příběhu ženy, která hledá
jediné – sílu na změnu.
Hlavní hrdinka by všechno ráda dělala správně tak, jak by se to podle
jejích silných morálních zásad dělat mělo, až nakonec nedělá sama pro
sebe nic a tone v olbřímí všeobjímající negaci, skrze kterou hystericky
teatralizuje svět kolem sebe.
Joanne Fedlerová píše s nadhledem, má dar pointovat, umí si vystavět a
předpřipravit vtipy, které vyzní v nečekaných momentech. Do knihy
vkládá samu sebe, své životní zkušenosti a oproti jiným autorkám
ženské literatury lépe ovládá formu a styl psaní, drží jednotnou
stylizaci a zbytečně nepoužívá silné výrazy jako ztopořený penis,
vlhká vagina nebo orgasmus. Na druhou stranu toho chce ale do obsahu své knihy
vtěsnat tolik, až je tam toho nakonec prostě moc a výsledek zavání
přílišnou překombinovaností.
Čtenářka bez problémů zvládá
chytlavé líčení, ve kterém Fedlerová zachycuje životní příběh Faith,
avšak tak trochu navíc jsou do něj vloženy romantické vsuvky, které jako
by v textu přistály z žánru laciné růžové knihovny. A je sice velmi
působivé, že autorka pojmenovala postavy podle lidí, kteří přišli
o život během domácího násilí nebo znásilnění, ale je to zkrátka na
hranici, co je pro čtenářku možné v jedné knize zpracovat a vstřebat.
Škoda, kdyby se totiž s tímhle dokázala autorka lépe popasovat, její
kniha by zvládala daleko vyšší ambice než být „jen“ zajímavým
čtením pro ženy.
I přes výtky je však Srdce na háčku knihou, která má své
nesporné kvality a splňuje požadavky daného žánru, a to se cení – a ne
že ne. Faith nakonec překoná sebe samu, rozhodne se k radikálnímu
řešení, přestává život útrpně snášet a pokouší se ho šťastně
žít. Fedlerová rozdává naději, a tu na úspěch má i její kniha. Lze
předpokládat, že i v České republice žije velká potenciální cílová
skupina čtenářek.
Hodnocení: 75 %
Ukázka:
Dneska jsem radši měla zůstat v posteli a nevláčet svůj kostnatý
zadek za tou hrůzou do práce.
Ne že bych mohla zrovna já za to, že Priscillinu sestru ten její ubodal
nůžkami, ale mohla jsem si alespoň rozmyslet, co jí mám říct.
To je na mojí práci nejtěžší. Je pátek ráno a sotva jsem za sebou
zavřela dveře, Priscilla mi tady sedí u stolu a utírá si slzy do rukávu.
Musím rychle na něco přijít. Truchlící nestojí o žádnou útěchu.
Smutek je jako místo činu, nepovolaným vstup zakázán. Lidi, co jsou
v šoku, po žádném smyslu nepátrají, takže s filozofií si nepomůžete.
Já se vždycky snažím přijít s něčím užitečným. Třeba, jak
pojmenovat to, co se stalo. Poradit, co dál. Fakta zůstanou tam, kam je
zahrabete, a najdete je tam, i když tsunami nevěřícnosti už dávno opadla.
Právě tehdy se lidé vydávají na pláž duše, přehrabují se v písku a
hledají oblázky, mušle, skleněné střepy, cokoli, k čemu by se mohli
upnout.
A do té kategorie čehokoli, k čemu by se mohli upnout, patřím i já:
Faith Ava Robertsová (ne, s Julií příbuzná nejsem), právní poradkyně
v Sestrách, respektive v organizaci Sestry v boji za zmírnění následků
zneužívání, což se někomu s roztrženým rtem nebo se zlomenou čelistí
zrovna dvakrát dobře nevyslovuje.
Joanne Fedlerová, Srdce na háčku, Jota, Brno, 2009, překlad Zuzana
Gabajová.
Napsat komentář