Rachel Resnicková je Závislá na lásce

Americké autorce Rachel
Resnickové nelze upřít jedno – nebojí se jít s vlastní kůží na trh.
V autobiografické knize Závislá na lásce líčí čtenáři svůj
nepříliš šťastný životní příběh, který zaujme v první řadě svou
otevřeností. Resnicková se v něm nestydí vyznívat jako naivní,
manipulovatelná i fanaticky až patologicky milující žena, čímž ve
výsledku dosahuje toho, že čtenář – nebo spíše čtenářka, lépe
řečeno – pomine formální nedostatky textu, aby si dočetl/a, jak ona
životní jízda končí.

Rachel – novinářka a
spisovatelka – se snaží najít toho pravého, muže pochopitelně. Ten by
ji měl umět milovat i pomilovat, respektovat její kariéru i počít
potomky, kterým by byl následně tím nejlepším otcem. Kromě toho by taky
nebylo od věci, kdyby disponoval pevně osvaleným pozadím, opálenou pletí a
charizmatickým pohledem. Ovšem při každé příležitosti, kdy Rachel
s někým začne chodit a v ten samý moment i spát, stane se na něm
závislá, a to zcela. Postupně posouvá hranice veškeré své
důstojnosti – musí si toho jedinečného muže přece udržet! –, až
končí jako fyzicky i psychicky vyčerpaná troska. Aby se opět dala
dohromady a mohla svůj kolotoč začít s novým jedinečným mužem zase
pěkně od začátku. Biologické hodiny tikají, svět je neúprosný, Rachel
by ráda kariéru i rodinné zázemí, ale kvůli své paralyzující
obsesi – spočívající v opětovném vybírání si těch špatných
mužů – dosahuje vždy jen toho jediného: samoty.

Mnohé autorčiny motivace čtenář/ka pochopí díky retrospektivním
vstupům, ve kterých Resnicková vzpomíná na dětství. Společně s bratrem
tehdy putovali světem ve stínu své sexem a posléze i alkoholem posedlé
matky, která se vždy otrocky vydala tím směrem, kam zamířil její
aktuální objev, její ta už skutečně opravdová láska na celý život.
Nulové projevy skutečné lásky nahrazené sexem, nulová sebeúcta a
maximální strach ze samoty – to jsou tři základní charakteristiky,
které autorka ve vztahu k mužům po matce podědila a se kterými se hodlá
prát. A právě o tom celá kniha je.

Resnicková si nebere servítky, nejde daleko pro obhroublý výraz, a to
hlavně při líčení sexuálních scén, svůj příběh čtenáři/ce
předkládá bez uzardění v plném znění, ovšem často s líčením a
dialogy, které připomínají scénáře telenovel omílajících dokola
vyprázdněná klišé a obecné pravdy. Tím autorka textu a příběhu ve
výsledku škodí, neboť tak shazuje možnou – v jádru křehkou –
autentičnost, opravdovost.

Podtitul knihy Syrová zpověď
o posedlosti sexem a touze po lásce není přesné označení toho, čeho
se vám při čtení dostane. O zpověď jde, ale syrová je přehnané
označení, není pro něj v textu dostatečná opora, již zmíněné
přídavné jméno autentická by bylo přesnější. Obecně by knize
prospělo, kdyby autorka ještě nějaký ten čas nechala svůj příběh
dozrát do podoby uchopitelnější pro literární zpracování; získala by
tak větší nadhled, a tím pádem i možnost přesnějších pojmenování a
reflexí, které by dnes tolik aktuálnímu tématu dodaly jistější základ a
cílenější vyznění.

Závislá na lásce je čtením více méně pro ženy, čtením
nevhodným na jakékoliv dovolené, nejde-li o narychlo zakoupený last minute,
na kterém se chcete zrelaxovat po těžkém rozchodu. Ono totiž – co
autorka nedokázala vylíčit skrze svůj styl psaní, to se do příběhu
dostalo tím, že popsala dnes neblaze populární vzorec ženy, která se
snaží vybalancovat situaci, kdy se při úspěšné kariéře rozhodne, že by
bylo načase pořídit si i rodinu. Avšak partnera nemá, a tak začíná
chronicky zacyklený mechanizmus přebírání zbylých mužů k mání.

Není to jednoduché – snad ženám přečtení knihy otevře oči, aby
prohlédly a poznaly, že v kruhu se na konec nedojede. To už je totiž
i Rachel Resnickové v závěru knihy jasné.

Ukázka:

Tohle je příběh mého života plný nutkavého sexu, romantické
posedlosti nekonečných ponižujících e-mailů, které jsem napsala, dlouhé
řady návykových vztahů, o nichž jsem byla přesvědčena, že každý
z těch mužů je mou životní láskou, a promarněného času a úsilí. Je
to také příběh o tom, jak jsem se nakonec rozhodla ten cyklus prolomit a
znovu se dostat na cestu, z níž jsem sešla.
Kolik to stojí, když vás někdo třikrát za sebou požádá o ruku a
následně z toho vycouvá? Jeden dolar? Roční nájem? Cestu kolem světa?
Kolik to stojí, když tentýž muž nekonečným kritizováním odlamuje kousek
po kousku z vaší sebeúcty? A vy to vydržíte, protože si říkáte, že
to může být vaše poslední šance získat manžela a dítě, až je
příliš pozdě. Kolik to dělá celkem na škodách – deset tisíc, sto
tisíc, čtvrt milionu?

Rachel Resnicková, Závislá na lásce, Jota, Praha, 2009, překlad Richard Janda.