Philip Roth – Sabbathovo divadlo

Poslední dobou můžeme na
knižní scéně najít tituly, které se nebojí vulgarismů a otevřenosti
v oblasti sexuality. Některé dokonce překračují únosnost dobrého vkusu.
Rothův román Sabbathovo divadlo, který byl v roce 1995 oceněn
National Book Award, by na první pohled mohl být považován za jeden z nich.
Pokud si však dopřejeme i druhý pohled, zjistíme, že přestože se
téměř celý život hlavní postavy točí kolem sexu, není to téma
samoúčelné.

Mickey Sabbath je stárnoucí bývalý
loutkoherec, v současnosti bez zaměstnání, živen svou ženou Roseannou,
léčící se alkoholičkou. Jeho minulost je temná. Jako pouliční
loutkoherec byl zatčen, když během svého vystoupení obnažoval ženy,
které divadlo sledovaly. Jeho první žena beze stopy zmizela a Mickey rád
prohlašuje, že ji zabil. Ztratilo se kouzlo vztahu s jeho ženou Roseannou a
Roseanna začala pít. Mickey si našel milenku Drenku pocházející
z Jugoslávie. Společně si pak našli třetího pro své sexuální
praktiky – mladou Christu. Zapletl se se svou studentkou a přišel
o práci. Svůj život, který mu začal připadat bezútěšný, vyplnil
sexem. Jako by mu už nic jiného nezbývalo.

Sabbath je Žid a tato jeho identita je pro něj velmi důležitá.
Nesnáší Japonce, které viní ze smrti svého bratra Mortyho. Japonka je
navíc i ředitelka školy, která ho připravila o práci. Rád přemýšlí
o smrti, o způsobu, jak zemře, vymýšlí si svůj epitaf. Chová se
„úchylně“ – ať už se jedná o obnažování divaček loutkového
představení nebo masturbaci nad Drenčiným hrobem.

Sexuálních výjevů je v knize přespříliš. Román má přes čtyři
sta stránek a scény se stále opakují – mění se obsazení, prostředí,
ale vulgární výrazy a druh činnosti zůstávají stejné. Po několika
desítkách stránek se popisy těchto situací čtenáři trochu omrzí.

Otevřený popis sexuálních scén se někdy téměř blíží k hranici
pornografie, nemůžeme však pouze na jejich základě odsoudit celou knihu.
Najdeme tu také až filozofické pasáže, které přemítají o životě.
Ukazuje se nám hluboký vztah mezi Mickeyho první ženou Nikki a její matkou,
ambivalentní vztah mezi Sabbathovou druhou ženou Roseannou a jejím otcem.
S největší silou se však projevují vztahy Mickeyho k jeho matce a
bratrovi, které ovlivňují celý jeho život. Čím více má milostných
afér, tím silnější je jeho pocit, že na něj jeho matka mluví a je stále
s ním.

Sabbath odsuzuje terapii, kterou
podstupuje jeho žena. Je to jen jeho obranný mechanismus, protože je to
právě on sám, kdo není psychicky zcela v pořádku. Bouří se proti
společnosti a jejím zásadám, snaží se, aby byl potrestán. Chce si vzít
život, ale sám to nedokáže. A nikdo jiný mu nepomůže, i když existuje
hodně lidí, kteří by se ho rádi zbavili,

Přestože Mickey Sabbath není postava, která by čtenáři imponovala,
nebo s níž by se chtěl ztotožnit, jeho specifický pohled na svět
čtenáře nejen pobaví nebo znechutí, ale také přiměje k zamyšlení.
Rothovi se podařilo napsat román, který je čtivý a má zajímavý, i když
dost neuvěřitelný příběh. Vypovídá o židovství, současné americké
společnosti z pohledu Američanů i přistěhovalců z východu,
o různých generacích, různých sociálních i profesních skupinách.
Kniha může být považována za zpověď sexuálního zvrhlíka, nebo moudrou
knihu o životě. Záleží jen na čtenáři, jakým způsobem ji
bude číst.

Ukázka:

„Ale vždyť mě necháváte jít! Vyžíval jsem se v těch
nechutnostech, až nádoba trpělivosti přetekla! A vy mě necháváte jít!
Vždyť já jsem zrůda! Jsem zrůda! Způsobil tolik bolesti a ty toho
zvrhlíka necháš běžet! Matthew!“ Ale hlídkový vůz odjížděl,
zanechávaje Sabbatha po kotníky v pudinku jarního bláta, pohlceného
temnotou nepřátelských vnitrozemských lesů, dešťonosných stromů a
deštěm omývaných balvanů – a nebyl tu nikdo, kdo by ho zabil, kromě
něho samotného.
A on to nedokáže udělat. Nemůže kurva umřít. Jak by mohl odejít? Jak by
to tu mohl opustit? Všechno, co nenávidí, je přece tady.

Philip Roth, Sabbathovo divadlo, Mladá fronta, Praha, 2008, přeložil
Jiří Hanuš.