Děti po celém světě
hrají hru, které říkají Ráj. Celý vtip hry spočívá v tom, že děti
stojí v kruhu, jedno z nich je uprostřed kruhu, obchází své kamarády a
ptá se jich: „Je tady ráj?“ Děti však vždycky odpovídají: „Kdepak,
musíš se zeptat jinde.“ Mario Vargas Llosa si vypůjčil název této
dětské hry pro svůj román. Jeho hrdinové také hledají ráj. Ale nenajdou
ho, protože ráj je vždycky až za rohem.
Příběhy malíře Paula a
revolucionářky Flory běžného čtenáře dlouho nechávají proplouvat
knihou v domnění, že se jedná o náhodné postavy vzešlé z autorovy
fantazie. Zanedlouho se však ukáže, že onen umělec je Paul Gaugin a ona
Flora Tristánová je jeho babička. Jejich příběhy se odehrávají
v polovině a na konci 19. století.
Střídavě se kapitolu po kapitole odvíjí životní osudy babičky a
jejího vnuka, kteří mají každý zcela jiný pohled na svět a jejichž
záměry jsou různé, často téměř protikladné. A navíc: ti dva se nikdy
nesetkali, protože Flora zemřela o čtyři roky dříve, než se Paul
narodil. Přesto s postupujícím věkem Paul na svou babičku stále více
vzpomíná, i když si většinou pomyslí, že s tím, co dělá, by Flora
rozhodně nesouhlasila.
Děj čtenáře zavádí na Tahiti, kde žije Paul alias Koke, jak mu tamní
domorodci říkají, prostopášným a bohémským životem umělce a bojuje se
svou nemocí. Příběh Flory se zase odehrává v Evropě a Americe od doby,
kdy si vzala svého tyranského muže, přes útěk, který podnikla s dětmi,
až po její kariéru představitelky dělnické strany bojující za lepší
postavení dělníků a rovnoprávnost žen.
Oslovování hlavních hrdinů vypravěčem je někdy zastoupeno v celé
větě, jindy však pouze zvýrazňuje její část. Tento zajímavý prvek
autor používá pro zvýšení pozornosti při čtení někdy až příliš
dlouhých souvětí.
Autor zvolil docela oblíbenou formu vyprávění, kdy se v jednotlivých
kapitolách střídají dva různé příběhy. Ale vzhledem k tomu, že se
nijak neprolnou, bylo by možná lepší rozdělit celou knihu na dva
samostatné romány, spojené pouze příbuzenským vztahem hlavních hrdinů.
Nedostatky této formy se ukážou nejvíce na konci knihy. Čtenář přečte
předposlední kapitolu, pochopí příběh Flory, dozví se, jak to dopadlo,
připadá mu, že by to měl být konec. Má v sobě známý pocit
z přečteného románu, chce knihu odložit a chvilku přemýšlet nad tím,
jak to na něj všechno zapůsobilo. Jenže nemůže. Před ním totiž leží
ještě jedna celá kapitola, která ho také zajímá.
Spisovatel se nezalekl krutých a
nechutných scén ze zdraví škodlivého pracovního prostředí dělníků,
z vykřičených domů toho nejhoršího ražení ani z ulice, kde se
prodávají chudé děti. Takové věci musela vidět Flora při svém boji za
občanskou spravedlnost. Paul se naopak jistých, přestože ne tak odpudivých
zvráceností dopouštěl sám. A ačkoliv to bylo na ostrově, kde byly mravy
lehce uvolněnější než v Evropě, je tato odlišnost zajímavě
kontrastní.
Kromě Paula Gaugina a Flory Tristánové se v knize objevují i další
skutečné osobnosti jako třeba Šílený Holanďan (Vincent van Gogh), Mette
Gadová alias Vikinga (Gauginova manželka) nebo André Chazal (manžel Flory
Tristánové). Přestože ne všechny postavy a ne všechny situace můžeme
považovat za autentické, je román uměleckou biografií dvou významných
osobností. Je však také dobrým obrazem doby.
Z románu Ráj je až za rohem je jasně poznat rukopis, který je
pro Vargase Llosu charakteristický. Kniha rozhodně nezklame, ale ani nijak
výrazněji nepřekvapí.
Hodnocení: 85 %
Ukázka:
Bretonec naprosto věřil, že Flora je svobodná matka, jakmile mu
vysvětlila, proč po něm chce, aby zalhal a zaměnil den, kdy vstoupila na
palubu v Bordeaux. Myslela si, že by jako řádný katolík mohl být Chabrié
pohoršen, když se dozví, že Flora má nemanželskou dceru. Zcela naopak,
věděl teď o její „nehodě“, a to ho povzbudilo k návrhu, aby se
vzali. Děvčátko adoptuje a odjedou z Francie někam daleko, aby nikdo nemohl
Florince připomínat hanebnost muže, který pošpinil její nevinné mládí:
třeba do Limy, Kalifornie, Mexika a třeba až do Indie, pokud si to bude
přát. Ačkoliv jsi k němu necítila lásku, byla jsi v pokušení –
viď, Florinko? – jeho nabídku přijmout. Vzali byste se, usadili se na
nějakém vzdáleném, exotickém místě, kde tě nikdo nezná a nemohl by tě
obvinit z bigamie. Tam bys vedla poklidný buržoazní život, bez hladu a bez
strachu pod ochranou dokonalého kavalíra. Vydržela bys to, Andalusanko?
Patrně ne.
Mario Vargas Llosa, Ráj je až za rohem, Mladá fronta, Praha, 2007, překlad Jan
Hloušek a Jiří Holub.
