Kniha snů: Publikace pouze do sbírky

Jestli byla kniha Na cestě pro někoho biblí, dala by se Kerouacova Kniha snů přirovnat k biblickému apokryfu, který polovina přečte s lačností a polovina zavrhne jako něco nepřístojného. Kniha snů je totiž pouze „sbírkou snů, kterou Kerouac naškrábal vždy po probuzení ze spánku“, jak je vysvětleno ihned v předmluvě knihy. Potenciální čtenář, který si nad tímto úvodem zamne ruce a vyrazí k pokladně s knihou v domnění, že ho čekají hodiny nefalšovaného beatnického surreálna, však bude možná překvapen.

Sny Jacka Kerouaca jsou roztříštěné do malých či větších odstavců, podle toho, kolik si z daného večera sám autor pamatoval. Děj se nehýbe nikam kupředu, mezi jednotlivými fragmenty není žádná návaznost, snad jen postavy se objevují a zase nepolapitelně unikají ze scény, aby se o deset stran dále zapojily do nějaké pitky či orgie. A přestože vyprávění Jacka Kerouaca může být díky snům zcela bez pravidel, čteme neustále dokola kupodivu banální příběhy, u nichž si dokážeme představit, že by se mohly odehrát i v reálném světě. Jen tu a tam se nad útržkem zatřepetá zajímavý vizuální či pocitový vjem, který překvapí a beze zbytku evokuje dojem snění. Zbytek publikace je pak zaplněn pro českého čtenáře poněkud nezáživnými popisy různých zákoutí Spojených států amerických a neskutečným množstvím lidí – figurek, jejichž jména si začneme plést poměrně záhy.

Pokud měla Kniha snů sloužit jen jako dokumentární doplněk autorova díla, bylo by zajímavé, kdyby se u každého zápisku objevilo datum, podle něhož by se dalo sledovat, nakolik se v jednotlivých snových útržcích zrcadlí skutečnost, kterou Jack Kerouac prožil. Místo toho nám ale autor hned na první stránce naservíroval seznam jmen s tvrzením, že i v jeho snech se neustále objevují postavy knih Na cestě a Podzemníci a literární putování podivných existencí beat generation tak může pokračovat dál. Ovšem má to jeden háček. Postavy z knih se skrývají i před samotným Kerouacem a v jeho snech se jmenují jinak; pokud si tedy opravdový fanoušek Kerouacovy tvorby chce udržovat přehled o svých oblíbených postavách, je nucen neustále listovat na první stránku se jmenným seznamem.

Namísto toho se z Knihy snů stalo několik desítek až stovek mikropovídek, které parazitují jak na slavném jméně autora, tak na jeho knihách, které tím tak trochu devalvují.

Jack Kerouac, Kniha snů, Argo, 2008, překlad Lucie Simerová.