Jestli fanoušky zvrácených příběhů anglického spisovatele Iana McEwana překvapily svou mírností knihy, jako jsou Sobota či Pokání, budou jistě překvapeni podruhé. Kratičká novela Na Chesilské pláži ve své umírněnosti předčí hravě předcházející dvě díla a především díky milostné tematice se vyznění příběhu může nebezpečně blížit až k sladkému kýči. To by ale vypravěčem nesměl být McEwan, který obratně manévruje mezi oběma póly a z knihy nechá vyniknout to podstatné – naši nikdy nekončící osamělost.
Příběh je zasazen do doby, kdy v Anglii panovala ještě poměrně striktní morálka, o sexu se nebavilo, antikoncepční pilulky byly jen zbožným přáním mladých a do toho všeho světem otřásala studená válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. A tak je poměrně paradoxní, že zatímco podle jedné z nejnovějších knih aktuálního amerického autora McCarthyho „tahle země není pro starý“, v knize Na Chesilské pláži zase není místo pro mladé. S první láskou, prvním sexuálním zážitkem je ihned uzuálně spojena i svatba, dítě a závazky.
Stejně tak jsou na tom i Florence a Edward, čerství novomanželé, kteří si v domku u Chesilské pláže chtějí v klidu prožít svou svatební noc. A už zde dochází ke kolizi. McEwan střídavě nahlíží do obou postav a jako vševědoucí autor nám maluje (bez pomoci proudu vědomí) detailní obrazy, aktuální rozpoložení, nálady a tužby dané postavy a čtenář postupně zjišťuje, že tito dva milenci se snad už nemohou více lišit. Florence vášnivě miluje vážnou hudbu, která sama o sobě vystihuje i klid a grácii samotné postavy. Oproti tomu Edward holduje na tehdejší dobu živelnému rock’n’rollu. Rozdílné a velice zásadní jsou i jejich pohledy na svatební noc. Edward konečný milostný akt vidí jako zasloužené ovoce za tak dlouhou dobu sexuální zdrženlivosti. Florence se k milostnému aktu staví jako k něčemu naprosto odpornému, nechutnému, ale zároveň nezbytnému, protože nechce svého milého zradit, zklamat a ztratit.
Čtenář tedy už od několika prvních stran tuší, že tohle všechno nemůže i přes to, že se milenci doplňují a milují, nikdy dopadnout dobře. A aby naše pocity byly ještě umocněny, nabízí nám McEwan v retrospektivách postav idylické obrázky jejich prvního setkání, procházek a pikniků v malebných parcích, z kterých sem tam nenápadně klíčí zárodky budoucích problémů. Neodvratitelnost zkázy, která se může vyvinout i z té nejnepatrnější drobnosti, je u McEwana už tak trochu omšelým motivem (stačí si jen vzpomenout na Pokání, kde prvek náhody slouží i jako hybatel děje), v této knize však nabývá trochu jiných rozměrů.
Na paradoxu souznění dvou postav, které je idylické pouze zvenku, a ve skutečnosti mezi nimi může vládnout hluboký filosofický a hodnotový rozkol, si uvědomíme svou vlastní individualitu, své vlastní já, které nejsme a nikdy nebudeme schopni zcela předat někomu dalšímu. Uvědomíme si, že naše vyjadřovací schopnosti, naše chování a gesta nejsou a nikdy nebudou dostačující k tomu, abychom mohli zcela patřit někomu jinému a necítili se ani v ideálním vztahu tak trochu osamoceně.
Ukázka:
Edwardovým jediným a nejdůležitějším příspěvkem ke svatebním přípravám bylo, že to víc než týden nedělal. Od svých dvanácti let nebyl ještě nikdy tak zdrženlivý. Chtěl být pro svou nevěstu ve vrcholné formě. Nebylo to snadné, obzvlášť v noci v posteli nebo po ránu, když se probouzel, nebo v dopoledních hodinách před obědem či po večeři během doby, než šel spát. Teď zde tedy jsou konečně spolu, sezdaní a sami. Proč nevstane od své pečínky, nezahrne ji polibky a neodvede si ji do sousedního pokoje k posteli s nebesy? Nebylo to tak jednoduché. Měl za sebou poměrně dlouhou historii potýkání se s Florencinou stydlivostí. Naučil se ji respektovat, dokonce si jí vážit, neboť ji mylně pokládal za formu ostýchavé zdrženlivosti, konvenční zástěrku bohaté sexuální přirozenosti. Zkrátka za součást složité hloubky její osobnosti, důkaz jejích předností. Přesvědčil sám sebe, že se mu takhle líbí ještě víc. Nezformuloval si to tak, ale její zdrženlivost vyhovovala jeho vlastní nevědomosti a nedostatku sebedůvěry; smyslnější a žádostivější žena, vášnivá žena by ho mohla vyděsit.
Ian McEwan, Na Chesilské pláži, Odeon, Praha, 2007, str. 19–20
Související články
- Rozhovor s Keirou Knightley o filmu Pokání
- Pokání – konečně důstojná knižní adaptace!
- Literární radar – Sobota, Pohádky, Glenkill – ovce vyšetřují
Napsat komentář