Kniha amerického spisovatele
Dana Browna Šifra mistra Leonarda dostala mnoho lidí po celém
světě do kolen. Jen málokoho nechala ať už v pozitivním či negativním
slova smyslu klidného. Autor v ní bez zbytečně přemyšlených
křečovitých konstruktů odkrýval myšlenky rezonující s tématy, která
znal alespoň okrajově každý čtenář, pustil se odvážně do výkladu
Ježíšovy pokrevní linie a mimo to také nabízel kontroverzně jiný pohled
na dnes tolik diskutovanou roli ženy v církvi. Když k tomu připočteme
dávku napětí, dobře načasované zlomy, překvapivé odhalení i to, že se
příběh odehrával ve velkých evropských městech, je jasné, že šlo
o titul, který sedl – určitě nejen – českému čtenáři
jako ulitý.
Dan Brown – Ztracený symbol
Na další hit – thriller Ztracený
symbol si museli knihkupci i Brownovi fanoušci počkat šest let. Není
se čemu divit, autor se pustil do rozsáhlého studia, aby nakonec vznikla
kniha týkající se řádu svobodných zednářů, historie Spojených států
amerických i noetiky. Hned na začátku se hodí říct, že v žánru
odpočinkové literatury jde o zdařilé dílo, které po mírně zdlouhavém
začátku zaujme, nadchne i překvapí, v žádném případě neurazí, jen
ke konci mírně omrzí.
Jak už je autorovým dobrým zvykem, posílá do akce profesora Roberta
Langdona, který za velmi krátký čas musí pomoci krásné – a
samozřejmě neobyčejně vzdělané – ženě, odhalit nelehké šifry a
zachránit svět. K tomu uniká před CIA a snaží se vyjednávat s velmi
vlivným, notně fanatickým padouchem. A aby bylo zmíněno vše: kulisou
tomuto dvanáctihodinovému nočnímu dobrodružství je hlavní město USA,
Washington.
V žánru odpočinkové literatury jde o zdařilé dílo, které po mírně
zdlouhavém začátku zaujme, nadchne i překvapí, v žádném případě
neurazí, jen ke konci mírně omrzí.
Brownovi nelze vytknout, že by něco
ve svém románu teoreticky podcenil, na druhou stranu ale někdy mohl méně
promýšlet a více psát, Ztracený symbol je plný místy až
unavujícího vysvětlování a příliš se zde rádoby filosoficky mudruje.
Americký čtenář bude možná tokem myšlenek udiven, českému přijde
naivně trapný – zvláště když ruší, či dokonce přerušuje-li spád
příběhu.
Pak najednou vyjdou najevo zlomové momenty, zvraty i odhalení v nižší
intenzitě překvapení, schází jim totiž šmrnc, esprit a charisma – tedy
přesah v podobě jakési osobité tvůrčí invence autora. Brown jako by
znovu novým materiálem naplňoval už ověřené vzorce svých předešlých
knih – kdyby byl Ztracený symbol první v řadě jeho vydaných
románů, jednalo by se jistě o hit číslo jedna, takhle lze ale jen dodat,
že Brown velmi zapracoval, dostal se daleko, ale vlastní stín se mu
překročit dost dobře nepodařilo. Nevadí, ale i tak vznikla kniha, kterou
se vyplatí vzít si na dovolenou, a to taky není málo.
Hodnocení: 70 %
Ukázka:
Langdon ztlumil osvětlení a pustil druhý diapozitiv. „Kdo mi poví,
co na tomhle obrázku dělá George Washington?“
Na obrázku byla slavná nástěnná malba zobrazující George Washingtona
v kompletním zednářském úboru, jak stojí před podivným
zařízením – ohromnou dřevěnou trojnožkou s kladkostrojem, z něhož
na provaze visí mohutný kamenný kvádr. Kolem postávala skupinka dobře
oblečených přihlížejících.
„Že by vytahoval ten kámen?“ zkusil to někdo.
Langdon nic neříkal, protože byl radši, když se studenti pokud možno
opravovali navzájem.
„No,“ ozval se další student, „já si tedy spíš myslím, že
Washington ten kámen spouští. Je v zednářském. Už jsem viděl obrázky
zednářů, co pokládají základní kameny. A při tom ceremoniálu se ke
spouštění kamene vždycky používá něco jako trojnožka.“
„Výborně,“ řekl Langdon. „Tahle freska zobrazuje naše otce
zakladatele, jak pomocí trojnožky a kladky pokládají základní kámen
Kapitolu. Bylo to 18. září 1793 mezi čtvrt na dvanáct a půl jednou.“
Langdon se odmlčel a rozhlédl se po studentech. „Kdo mi řekne, co tohle
datum a čas znamená?“
Ticho.
„A co kdybych vám prozradil, že přesný okamžik vybrali tři slavní
zednáři – George Washington, Benjamin Franklin a Pierre L´Enfant,
původní architekt města?“
Pořád ticho.
„Vždyť je to zcela prosté. Základní kámen byl položen právě tehdy,
protože v tu šťastnou chvíli byla mimo jiné Dračí hlava v Panně.“
Studenti na sebe vrhli udivené pohledy.
„Moment,“ ozval se někdo, „to mluvíte… o astrologii?“
„Přesně tak. I když je to trochu jiná astrologie, než jak ji známe
dneska.“
Zvedla se ruka. „Vy chcete říct, že naši Otcové zakladatelé věřili
v astrologii?“
Langdon se potutelně usmál. „A jak. Co byste řekli, kdybych vám sdělil,
že architektura celého města Washington skrývá víc astrologických
symbolů než jakékoli jiné město na světě – znamení zvěrokruhu,
hvězdné mapy, základní kameny položené v přesných astrologických
datech a hodinách? Mezi tvůrci naší Ústavy byla více než polovina
zednářů, lidí, kteří při vytváření nového světa pevně věřili, že
hvězdy jsou propojené s osudem.“
„No dobře, tak byl základní kámen Kapitolu položen, když byla Dračí
hlava v Panně. A co je na tom? Třeba je to jenom náhoda?“
„To by byla vskutku fenomenální náhoda. Uvědomte si, že základní kameny
všech tří staveb tvořících Federální trojúhelník – tedy Kapitolu,
Bílého domu a Washingtonova památníku – byly položeny sice v různých
letech, ale vždycky to bylo pečlivě načasováno tak, aby k tomu došlo za
úplně stejných astrologických podmínek.“
Langdonův pohled narazil na sál plný vytřeštěných očí. Několik hlav se
sklonilo, studenti si začali psát poznámky.
Vzadu se jeden student přihlásil. „Proč to dělali?“
Langdon se zasmál. „Tak odpověď na tuhle otázku je téma na celý semestr.
Jestli vás to zajímá, můžete chodit na můj seminář mysticismu. Ale
upřímně řečeno si myslím, že vy tady ještě nejste na odpověď
emocionálně zralí.“
„Cože?“ ohradil se nahlas dotyčný. „Tak to schválně zkuste.“
Langdon předstíral, že o tom uvažuje, a pak zavrtěl hlavou. Hrál si
s nimi. „Je mi líto, ale nejde to. Jsou mezi vámi i studenti prvních
ročníků. Mám obavy, že by vám z toho praskla hlava.“
„Řekněte nám to!“ vykřikla posluchárna sborově.
Langdon pokrčil rameny. „Možná byste měli vstoupit k zednářům nebo do
Řádu Východní hvězdy a zjistit si informace přímo od pramene.“
„Tam nás nevezmou,“ ozval se nějaký mládenec. „Vždyť zednáři jsou
přece supertajná organizace.“
„Supertajná? Opravdu?“ Langdonovi se vybavil masivní zednářský prsten,
který jeho přítel Peter Solomon hrdě nosil na pravé ruce. „Tak proč
zednáři nosí nápadné zednářské prsteny, spony a jehlice do kravaty?
Proč jsou zednářské budovy jasně označené? Proč se časy jejich
zasedání oznamují v novinách?“ Při pohledu na ty udivené tváře se
Langdon usmál. „Moji milí, zednáři nejsou žádná tajná společnost –
zednáři jsou společnost, která má tajemství.
Dan Brown, Ztracený symbol, Argo, Praha, 2010, překlad Michala Marková a
David Petrů.
Tim Collins – Ztracený symbol… a kde ho hledat
Anglický asi spisovatel Tim Collins má skutečně sebevědomí na
rozdávání, označí-li svou narychlo spíchnutou pseudoodbornou příručku
Ztracený symbol… a kde ho hledat – Neautorizovaný průvodce
populárním románem Dana Browna za: „… katechismus ke složité
změti událostí a teorií“. Ve skutečnosti jde o škvár, do kterého
se, máte-li základní vzdělání a funkční připojení k internetu,
v žádném případě nevyplatí investovat – byť jedinou korunu.
S díly světově
proslulého Dana Browna se může polemizovat, lze je podrobit analýze a dají
se i bezbřeze kritizovat, mají na to svou kvalitu, s novinkou
nakladatelství Metafora se dá tak maximálně podložit noha viklajícího se
stolu. Tim Collins přečetl nejnovější Brownův román Ztracený
symbol, vypsal si široké veřejnosti méně známá hesla a ty se jal ve
svém vlastním dílku vysvětlovat. Problém je ale v tom, že autor jednak
ozřejmuje už dávno jasné, a za druhé do hesel, u kterých by čtenář
možná ocenil podrobnější výklad, se Collins nějak nežinýruje nacpat
bezcennou slovní vatu obohacenou o odkazy a citáty z románu.
Sečteno a podtrženo, zvládáte-li přečíst on-line tuto recenzi,
dokážete zcela jistě navštívit a používat také web Wikipedia nebo si
například nějaký obrázek jednoduše „vygooglovat“. No a pak už je
zcela zbytečné zatěžovat svou mysl tím, že se na úspěch slavných
románů věší desítky rádoby odborníků a plagiátorů, kteří se
v maximálním možném řádkování a s minimálním vlastním přínosem
pokoušejí zázračně zbohatnout.
Hodnocení: 8 %
Tim Collins, Ztracený symbol… a kde ho
hledat – Neautorizovaný průvodce populárním románem Dana Browna, Metafora, Praha, 2010, překlad Jiří
Laštůvka.
