Ano, jde právě o toho Davida Lynche, kterého máte na mysli. Tedy režiséra slavného Městečka Twin Peaks a dalších svérázných filmů, jako je třeba Inland Empire. Ne že by se snad Lynch vrhl na literární dráhu, jen se rozhodl čtenářům knížky Velká ryba prozradit něco málo ze své tvůrčí dílny.
Po téhle knize sáhnou v první řadě Lynchovi fanoušci a kniha nijak nezastírá, že je napsaná právě pro ně. Takže pokud neznáte ani jeden z jeho filmů a názvy jako Mazací hlava nebo Mullholand Drive vás nechávají chladnými, kniha vám řekne jedno jediné: jak transcendentální meditace báječně podporuje kreativitu.
Pro ty už zasvěcené se ale otevřou další netušené prostory k poznávání tajuplného světa Lynchových filmů. A že je pan režisér nadmíru upřímný, není pochyb. V knize zvládne vylíčit na minimálním prostoru své dětství, lásku k malbě a vůbec to, jak se dostal k filmu, a vše přitom prokládat svým vyznáním transcendentální meditaci, která je naprosto zásadní nejen pro jeho tvorbu, ale i celý život (kniha má podtitul Meditace, vědomí a kreativita). Pro filmového fanouška jsou ale nejzajímavější režisérovy reflexe vlastních snímků, přičemž se dotýká těch nejzásadnějších. Ano, jsou stručné, ale co také čekat od režiséra, který své filmy odmítá interpretovat a ony se tak mohou stát kultem. I to málo, co Lynch prozradí, stojí za to. Jestli se třeba stále trápíte otázkou, co má znamenat krabička a klíč ve filmu Mullholand Drive, pak stačí jen otevřít stranu 101 a…
Lynch neříká nic víc, než je nutné, nejde o memoáry, ale spíše o přemítání nad pohnutkami k tvorbě. Kniha se žánrově pohybuje kdesi mezi reflexivním deníkem a duchovní literaturou, což není úplně šťastné spojení, ale v Lynchově osobnosti prostě tvoří jednolitý celek. Nečekejte žádné přitroublé historky z natáčení, pokud za ně ovšem nepovažujete vyprávění o bizarních příhodách a okamžicích, které vedle snů a vět z Bible stojí u zrodu většiny jeho filmů a jednotlivých záběrů. Lynchova tvorba je spíše intuitivní záležitostí, ponorem do hloubky za těmi velkými rybami v oceánu podvědomí.
Některých rad typu „Spánek je velice důležitý“ nás sice mohl Lynch ušetřit, ale proč vytrhávat jednotlivosti, když celek funguje skvěle. Literární výlet k pramenům tvořivosti jednoho z nejoriginálnějších filmových tvůrců současnosti stojí za to. (Nelze také nevyzdvihnout grafickou úpravu knihy Pavla Nováka, jehož ilustrace dělají z knihy cenný artefakt.)
P.S. Výtěžek z prodeje knih jde na Lynchovu nadaci, která sponzoruje zavádění transcendentální meditace do škol – nechce se mi spekulovat o pohnutkách k napsání a vydání této knihy, ale nějaké „ale“ by tu asi mělo být.
Ukázka:
V příbězích, ve světech, do kterých se ponořujeme, existuje utrpení, temnota, zmatek, napětí i vztek. Jsou tam vraždy a spousta dalších věcí. Ale filmař sám nemusí trpět, aby dokázal utrpení zobrazit. Můžete ukázat různé stavy člověka, ale nemusíte jimi sami procházet. Je to, jako když rozdáváte karty, ale sami nehrajete. Nechte trpět postavy.
Související články
