I literárně poměrně vzdělaný člověk si již několik let klade otázku, proč získává Nobelovu cenu za literaturu spisovatel, který není čtenářské obci nijak přehnaně znám. Nejinak je tomu i u Le Clézia. Přesto není nikterak těžké si ujasnit důvody, proč to byl letos právě on, kdo zmiňované ocenění obdržel. A těch důvodů není málo, byť by každý z nich sám o sobě jistě nebyl považován za dostatečný pro udělení také cti, jaké se spisovateli může dostat. Ano, letošní laureát zkrátka vyhrál na body, a nikoliv K.O.
První z dobrých argumentů, proč dát Nobelovku právě Le Cléziovi, je šíře jeho záběru. Jistě, nejvyšší cena se nemůže udělovat za kvantitu, kterou se tento Francouz může také pyšnit, zde je řeč o neuvěřitelné rozmanitosti stylů a žánrů, de kterých se úspěšně obul. Do jeho portfolia více než padesáti titulů spadají básně, povídky, novely i obsáhlé romány, výčet však nekončí ani zmínkou o několika knihách pro děti a mládež (Cesta do země stromů, Balaabilou).
Dále je to ohromná kulturní vzdělanost, která se odráží snad ve všech dílech. Studia kultur jsou Le Cléziovou doménou a jeho vědomosti v tomto směru mu umožňují ve svých knihách pravdivé srovnání psané i nepsané moudrosti s tzv. špatnou kulturou, tedy tou západní. Veřejná obžaloba současné společnosti není přemoudřelé moralizování. Naopak, je to nastavené zrcadlo všemu, co se snaží být skryto, nebo alespoň zahaleno mlhou humanismu a morálky. Lidskost v jeho dílech je vždy klíčová, je otevřená ve své vypovídající hodnotě, ale je velmi těžko oddiskutovatelná v jiném pohledu, než v jakém je předkládána. Záhadologové a hledači skrytých poselství si tady zkrátka na své nepřijdou, kritiku západní společnosti předkládá Le Clézio na stříbrném podnose.
To, co činí spisovatele dobrým spisovatelem, je jeho jazyk. Je tedy nabíledni, že Le Clézio je dobrým spisovatelem. Otevřené přiznání existence života v kontrastu s temnými osudy těch, kteří nečiní ničeho jiného, než se snaží přihlásit k této existenci, to je způsob, jakým dokáže laureát oslovit nejen západního konzumenta, ale zcela oprávněně i výbor pro Udělování Nobelovy ceny. Ekologické cítění spisovatele, stejně tak jako poukazování na nesmyslnost války a lidského utrpení v kontrastu s filozofiemi nezápadních kultur popisuje nikoliv na obšírných souvislostech, ale na titěrných částečkách vesmíru, na lidských osudech takových lidí, které tato společnost považuje za zcela bezvýznamné.
Skutečnosti, že letošní Nobelova cena byla udělena právě popisovanému autorovi jistě nahrál i fakt, že v současné době pobývá a píše v USA. Rozhodl se působit svým dílem v samém epicentru západního pokrytectví a umožnil tak komisi Nobelovy ceny dát jasně najevo, že sebestředná zahleděnost americké kultury do sebe samé již světové literární obci nejen že nevyhovuje, ale v poslední době doslova vadí. Autor tak umožnil komisi potvrdit expandující přesvědčení, že je to právě naše společnost, která by se měla cítit být povinna se nejen ohlížet za sebe, ale i rozhlížet se kolem sebe, má-li zůstat utvrzena v názoru, že to co dělá, dělá dobře.
Topoi jeho děl vykazují řadu shodných rysů. Velmi často je místem děje poušť či jiná odlehlá oblast, daleko od industriálního světa. Tato zdánlivá izolovanost je však vždy svázána s temnotou v duši hrdinů, kteří jsou sice schopni naplnění vlastního života, ale jejich snaha přichází vniveč právě všudypřítomnou globálností západní industrie, ekonomickými zájmy, které sice nejsou všude fyzicky přítomny, ale jejich vliv je nepřehlédnutelný a z osudu lidí neeliminovatelný.
Jean-Marie Gustave Le Clézio je považován za spisovatele nového směru. Snad je možno udělení Nobelovy ceny právě jemu považovat za důkaz toho, že i tato společnost dokáže vnést nový směr do svého myšlení, jednání a v neposlední řadě i způsobu obhajoby vlastního konání.
Životopisná data:
Narozen 13. dubna 1940 v Nice, v rodině britského lékaře.
College litteraire universitaire (doktorát z filozofie).
V roce 1963 publikoval svůj první román Le procés – verbal, za který již obdržel cenu Renaudot.
Část dětství strávil v Africe, v sedmdesátých letech žil několik let u indiánů v Panamě.
V současné době žije a vyučuje v Albuquerque v Novém Mexiku.
Nejznámější díla:
Horečka (1963)
Potopa (1966)
Válka (1970)
Poušť (1980)
Hledač zlata (1985)
Bludná hvězda (1992)
Související články
Napsat komentář