Subway to Sally je nepříliš známá německá skupina, která se věnuje
tzv. středověkému metalu. Vlastně ne, správný název jejich stylu je
folk-metal. Sedmičlenná skupina působí na scéně od roku 1990 a vydala
již devět studiových alb. Kreuzfeuer je tedy jubilejní desáté.
Subway to Sally – Kreuzfeuer
12 skladeb/ 52:54 min (Nuclear Blast)
Jejich počátky se zabývaly hraním
irských a skotských písní ovlivněných klasickým zpěvem. Postupem času
se Subway to Sally vrhli na folk
metal. Je pravda, že mi občas vadilo jejich používání elektronických a
metalových prvků, ale kupodivu byly se středověkou hudbou zajímavě
zkombinovány. Stejně tak prošly vývojem i texty, které se
z originálních folkových změnily především na vlastní tvorbu. A co
víc, velice zajímavou vlastní tvorbu. Co je na této skupině zajímavé a
odlišuje ji od jiných jim podobných, je právě tato kombinace
středověkých nástrojů (harfa, dudy, viola, flétna a kouzelně znějící
housle) s metalovou hudbou a charismatickým hlasem zpěváka, frontmana kapely
Erica Fishe.
Album Kreuzfeuer pokračuje ve stylu minulého alba Bastard – vylepšené
kytarové riffy jsou ostřejší a zajímavější, celkový dojem je pro
posluchače víc rockovější. Ovšem, čím víc rocku a metalu, tím více
jde folk do pozadí. Což je tak trochu škoda.
Je pravda, že jsem si předchozí album ze začátku užila o něco více
než Kreuzfeuer. Na druhou stranu mi tam některé písničky chybí a po
nějaké době jsem se do něj docela dobře zaposlouchala, takže se podle mě
obě desky výborně doplňují. Setkáme se zde s pomalejšími songy jako
například Versteckt – doplněná kytarou a houslemi, Angelus – pomalá a
příjemná melodická píseň s velice chytlavým refrénem, nebo Komm in
meinen Schlaf, která je prvním duetem skupiny se zpěvačkou Ria ze skupiny
Eisblum. K této písničce se určitě budu ráda vracet. Nechybí zde také
rychlejší skladby, a i když v menší míře, tak přece jenom folkové či
orientální prvky. Celé album je poměrně melodické, líbivé linky jsou
doplněné o výbornou hru na housle. Je to směs podmanivé hudby a silného
zvuku kytar, které znějí rozhodně jinak než před pěti lety. Celková
kompozice je i přes menší vliv folku o něco lepší.
Minulými dvěma alby si Subway to Sally získali širší publikum než
kdykoliv předtím, snad také proto v tomhle stylu pokračují. Sami
říkají, že to nejhorší pro ně je se opakovat, avšak namísto inovace
nám skupina nabízí svou klasickou tvorbu. I přes všechna pro a proti je
album velice kvalitní a rozhodně stojí za poslech, ačkoliv se časem zase
vrátíte k písním ze starších alb.
Besser, du rennst {youtube}VecPmkL8SpI{/youtube}
Napsat komentář