Regina Spektor vydala své poslední album Far už vloni, přesto mě stále
baví. Regininu hudbu lze totiž poslouchat za jakéhokoliv počasí, kdykoliv a
kdekoliv. Tato hudba bytostně ženská má navíc tu vlastnost, že hraje na
struny ženy ve vás (a je jedno, jakého jste pohlaví), což lze přirovnat
k závrati.
13 skladeb/47:39 (Sire)
Ve většině recenzí se píše, že album Far je popové, přesto
v rádiích hudbu této mladé skladatelky, zpěvačky a pianistky běžně
neuslyšíte. Je to škoda, i když pravdou zůstává, že prostorová
omezenost interiéru by mohla živému, zářivému projevu Reginy Spektor
uškodit. Nejlépe se totiž poslouchá na ulici, uprostřed davu, kde
prostřednictvím dívčího hlasu zaplanete sounáležitostí s něžným
pokolením.
Napadá mě srovnání s Amandou Palmer z Dresden Dolls. (To to piano!)
Ačkoliv to není srovnatelnost úměrná, existují paralelní body: Dresden
Dolls „mají koule“, Regina je naproti tomu neodolatelně femininní.
Zatímco působnost Amandy se dá vymezit zaplivanou hospodou, podobný,
vášnivý zvuk piana Reginy Spektor lépe vyzní v útulné kavárně, kde si
mladí lidé čtou (třeba) básně. Reginina zkušenost není naivnější či
plošší, jen vidí svět z jiného úhlu pohledu: Amanda prahne po životě
divoce a zuřivě, Regina je opatrnější, leč zvídavá a vnímavá.
A témata jejích písní rozhodně nejsou banální.
Z Regininých písní
lze vycítit lásku a respekt k ostatním bytostem a tím vzbuzuje
něžné city.
Tváří v tvář živelné, leč krotké duši Reginy Spektor se ocitnete
při poslechu skladby Wallet. Pojednává o každodennosti,
zaznamenává vlastně zlomek všedního dne, přesto nabízí nenásilný
přesah: všichni jsme součástí tohoto světa. Zároveň jsme každý jiný a
v rozmanitosti je krása. Také hudební aranž této skladby je typická:
minimální, konturující doprovod na piano se vzbouří do vzedmuté vlny, ne
hrozivé, ale zpěněné a živé.
Nádhera čisté hudby posluchače zcela
jistě dostihne při poslechu nadpozemské Eet. Je sladká jako její
slova, nabádá nebát se, nabádá být bytostí – odtud jistě také
pramení sympatie ke zpěvačce, jejíž jméno samotné burcuje ucho
vnímavého posluchače. Regina dokáže být
i veselá, rozpustilá: Folding chair je další transformací motivu
obdivu k živým bytostem a k životu a světu vůbec. V této skladbě také
zazní lehce ironický a zároveň překvapivě pravdivý verš: „I´ve got a
perfect body but sometimes I forget / I´ve got a perfect body ´cause my
eyelashes catch my sweat“.
V pořadí páté album Far Reginu Spektor definitivně proslavilo,
nicméně mám dojem, že s přibývajícími nástroji a
„profesionalizací“ Regininy hudby (na albu se podíleli čtyři významní
producenti: Mike Elizondo, Jeff Lynne, Garrett Lee a David Kahn) ubylo
autentické, živelné radosti. Dřívější drzý, leckdy překvapivý,
rozpustilý až výstřední projev se jaksi zploštěl. Regina si se svým
hlasem stále hraje, ale zestárla. Nabízí nám svou seriózní tvář, která
zatím ještě neupadá do nudy, leč přibližuje se k (nad)průměru
ostatních písničkářek.
Eet {youtube}CPMIXk-ipT0{/youtube}
