Kdo si pamatuje na hity „Computer Camp Love“ či novější „Fa Fa
Fa“ , ten se jistě rychle rozvzpomene na norské chlapce, zabalené
v červených teplákovkách. Tato stylová new rave kapela nazývaná Datarock
opět zaútočila na pulty s hudebními nosiči a připravila novou desku
s příznačným barevným názvem Red.
13 skladeb/40:43 (Young Aspiring Professionals)
Rodáci z Bergenu si získali přízeň už v roce 2005, kdy se jim
podařilo vyšplhat na přední příčky hitparád eponymním albem Datarock.
Tato veleúspěšná electro dance deska nasadila vysokou laťku i pro ně
samotné, protože – jak je všeobecně známo – se tyto povedené debuty
často velmi těžko překonávají. Ovšem Fredrik Saroea a Ketil Mosnes se
opět přihrnuli s elánem a chutí dobývat svět a hlavní zbrojí se stala
další kvalitní deska pojmenovaná Red.
Nové album se tak trochu
skrývá za dobře známou nálepkou dance punk a nu-rave.
Ale stejný zážitek jako v případě debutu nás nečeká. Při prvním
poslechu se dočkáme jejich druhořadých typických prvků. Specifická
elektronika, nespočet samplů, příjemný a vyvážený zpěv, trocha té
hravosti a veselosti. To se dá jednoduše připodobnit k minulé desce.
Ačkoli se první hit „The Blog“ pohybuje trochu na hranici pesimistického
dramatu a tvrdého nu-rave punku, je to ten pravý hutný, energií nabitý krok
do počátku desky. Jenže tím celá zábava končí a dále se můžeme vézt
opět na stejném levelu. 
Průměrné melodické rytmy a taneční nálada skladeb „Give It Up“,
„Dance!“ a dalších rozhodně nezklame, ale očekáváno je přece jen
trochu víc. Žádný zlom nepřichází ani v půlce desky, kdy nám kluci
spíše naservírovali jakýsi mix jemnější elektroniky a popového
experimentu jako například v písních „In the Red“ či „Amarillion“.
Taneční nálada se s kvalitním nu-rave vytratila stejně rychle jako celý
povedený originální tvořivý přístup. Ke konci desky se nám dostává
částečné útěchy díky „The Pretender“, která se už více podobá
těm starým životvorným Datarock. Stejným příkladem je také skladba
„Not me“, která snad jako jediná reálně splňuje parametry u této
kapely několikrát zmiňovaného stylu, dance punk.
Datarock se jistě snažili o určitou
spolupráci s minulou deskou, ale zároveň o jistou originalitu, která by
zaručila odlišnost od debutu. Škoda jen, že Red neobsahuje žádné hity,
které by člověka přikovaly k židli a až do konce ho nepustily pryč.
Výjimku snad tvoří první píseň „The Blog“ a téměř poslední „Not
me“, které jako jediné osamocené duše zachraňují celou desku svým
energickým a odlišně originálním formátem.
Samozřejmě těmto šikovným Norům nelze upřít jistá snaha o použití
jemnějšího materiálu a posunutí hudby do jiné, pro ně méně obvyklé
roviny. To se sice podařilo a nová deska Red nabízí hodně melodických
příjemných skladeb, ale ta jejich známá blesky jiskřící energie je tak
trochu pryč. Věřím, že to kluci zachrání svými life style červenými
teplákovkami a old school brýlemi, ale poslech desky je bohužel bez těchto
bonusových vizuálních zážitků.
Give It Up {youtube}SmNR21tY-VM{/youtube}
Napsat komentář