Pražský festival Respekt, exkluzivní
a průkopnická přehlídka world music s dvanáctiletou tradicí, přináší
i letos hudbu z dosud nezmapovaných oblastí: pohanské rituály z jižní
Itálie v čistě dámském podání skupiny Assurd, sibiřský punk
s tuvinsko-britskými Yat-Kha, voodoo funk z Trinidadu, virtuozní arabské
loutny oud z Palestiny i objevy z bouřlivé hudební scény Etiopie, země,
jejíž hudbu jsme u nás dosud neslyšeli. Vrcholem festivalu budou světoví
klasikové senegalské hudby Orchestra Baobab, veteráni dakarských klubů
i světových megafestivalů.
Respect festival 2010
18. – 19. 6. 2010, ostrov Štvanice
Pátek:
Anthony Joseph & Spasm Band featuring Joe Bowie (Trinidad,
UK, USA)
Anthony Joseph & Spasm Band jsou
naživo unikátní zážitek, v jejich tvorbě se protínají Sun Ra, Mystic
Revelation of Rastafari a Last Poets. Joseph je uznáván jako „vůdce
černošské avantgardy ve Velké Británii“. Na pódium ho přivedla snaha
převést svůj rozepsaný román The African Origins of UFOs do koncertní
podoby. Během pouhých dvou let pronikl na tak významné festivaly jako North
Sea Jazz, Belfort, Roskilde či Blue Note Jazz Festival v Paříži.
Joseph se narodil na Trinidadu, v Británii žije od roku 1989. Napsal tři
sbírky básní a oficiálně byl zařazen do seznamu 50 nejlepších
černošských autorů, kteří přispěli k rozvoji britské literatury. Na
jeho nahrávkách i na pražském koncertu se jako „special guest“ podílí
legendární trombonista Joe Bowie, zakladatel průkopnické skupiny
Defunkt.
Trio Kazanchis (Etiopie, Francie, Holandsko)
Co mají společného bubeník z Francie, hráč na klávesy a saxofony
z Holandska, a virtuoz na tradiční etiopskou lyru krar? Před rokem se
několikrát setkali v těch nejlepších klubech bouřlivě expandující
hudební scény v Addis Abebě. Jejich hudba vychází jak z moderního,
rytmicky unikátního etiopského funku i groove, tak i z tradičních
melodií, které spojuje s myšlením evropských
avantgardistů-improvizátorů. Krar, menší bratr nejstaršího hudebního
nástroje lidské historie, Davidovy harfy, zní v rukou etiopského virtuoza
Mesele Asmamawa jako kytara Jimiho Hendrixe.
Etiopskou hudbu už řadu let mapuje v Evropě vydávaná série
Ethiopiques, k níž se jako fanoušek otevřeně hlásí například Robert
Plant z Led Zeppelin. Loni objevila hudbu této africké země i tak
renomovaná značka jako Real World. Ta vydala album A Town Called Addis,
které s etiopskými hudebníky natočil Nick Page, ex-člen Transglobal
Underground. Doménou Tria Kazanchis je na rozdíl od tohoto studiově
orientovaného projektu naopak živé hraní. Bubeník skupiny Fabien Duscombs
má dlouholetou praxi z etiopského projektu Tigre des Platanes. Holanďan
Jeroen Vissen, hráč na klávesy a saxofon, hraje též s bubeníkem Chrisem
Cutlerem a americkou experimentální muzikantkou Amy Denio a navíc je znalcem
filmů Jana Švankmajera, k nimž natočil sérii alternativních soundtracků.
Trio nese název čtvrti Kazantchis, v níž leží vynikající klub Fendika
označovaný za „hudební srdce Addis Abeby“, jehož undergroundová vizáž
harmonicky splývá s okolními slumy.
Longital (SR)
Tato dvojčlenná sestava se zvukem plné kapely se letos na jaře
probojovala z Bratislavy až na největší přehlídku světové alternativy,
festival SXSW v Austinu, Texasu, a její poslední album Gloria, které
pokřtila na koncertě v New Yorku, proniklo do americké distribuce. Světová
média Longitalu přezdívají „kosmopolitní zvukoví designéři,“ ve
vlivném britském časopise Rock n’Reel získala Gloria pět hvězdiček a
přiměla jednoho z redaktorů, aby vyjel na koncert skupiny až do Vídně.
Příběh dvojice je zároveň manifestem tvrdohlavé nezávislosti: na
šňůrách cestují vlakem, svá debutová alba vypalovali na PC a prodávali
s obaly z domácí laserové tiskárny. Chválou nešetří ani Gerald
Seligman, ředitel evropského veletrhu Womex: „Pořídil jsem si dvě
z jejich alb, je to úžasné duo.“
Sobota:
Orchestra Baobab (Senegal)
Legenda západoafrické hudby, která se může chlubit kořeny ještě
hlubšími nežli velikáni Ali Farka Toure či Youssou N’Dour. Jejich
počátky – podobně jako u skupin Bembeya Jazz či Rail Band – sahají
do zlaté éry prvních let africké nezávislosti. Dakarský klub Baobab vznikl
roku 1970 z popudu vlády tehdy čerstvě samostatného Senegalu, a Orchestra
Baobab se stala jeho domácí kapelou. Během sedmnácti let jejich styl vyzrál
do unikátní a sofistikované hudební esence, která jako barevné spektrum
propojila senegalský feeling s melodiemi ze sousedních Kapverd
i s afrokubánskými rytmy. Po rozpadu se původní nahrávky Orchestra Baobab
staly ceněnými sběratelskými artikly. O obnovení skupiny se zasloužil
roku 2001 britský producent Nick Gold, který podobně inicioval vznik Buena
Vista Social Clubu či spolupráci Ali Farky Toureho s Ry Cooderem.
Obnovená sestava debutovala v londýnském Barbicanu, její album
s hostujícím Ibrahimem Ferrérem produkoval Youssou N’Dour.
V Senegalu i Kongu měla kubánská hudba srovnatelný vliv s Beatles, po
několik dekád se prolínala s africkými styly. Esence afrokubánské hudby,
kterou hrály skupiny jako Orquesta Aragon, se tak vrátila na africkou půdu.
K bohatosti stylu Orchestra Baobab přispělo i to, že jednotliví členové
pocházeli z kulturně odlišných regionů: z jižního pohraničního kraje
Casamance, ze severního etnika Toucouleur, a dokonce i z Mali. Vedle
pravidelných koncertů v domovském klubu hrála skupina i na slavnostních
příležitostech a vládních akcích, a na sklonku své dráhy získala
pověst nejlepšího ansámblu svého druhu nejen v Senegalu, ale celé
západní Africe. V té době například získala pozvání do Paříže, kde
vystoupila poblíž Vítězného oblouku na svatbě dcery francouzského
návrháře Pierre Cardina, a stala se tak první africkou skupinou, která
pronikla do světa evropských celebrit. Brzy poté ale došlo ke střídání
generací a ke změně hudebního vkusu: na scénu nastupuje Youssou N’Dour,
jeho živelný rytmus mbalax hraný na obrovité bubny sabar je pravým opakem
sofistikovaného a lehce nostalgického stylu Orchestra Baobab, a skupina se
roku 1987 rozchází. Další generace posluchačů ale jejich hudbu
znovuobjevuje prostřednictvím archivních nahrávek, a vzkříšení Orchestra
Baobab roku 2001 se stává světovou hudební senzací.
Yat-Kha (Tuva, UK)
Tuvinský hrdelní zpěv, khöömei, syrově autentická předloha
západního „alikvotního zpěvu“, má v kontextu etnických vokálních
technik unikátní roli, srovnatelnou se zvukově drásavými experimenty.
Hudební potenciál této paralely objevil jako první Albert Kuvezin se
skupinou Yat-Kha na albu Yenisei Punk. Spoluzakladatelem a hudebním architektem
sestavy je londýnský punkrockový vizionář Lu Edmonds, který prošel tak
významnými kapelami jako Mekons, Damned, 3 Mustaphas 3, a v současné době
hraje navíc s písničkářem Billy Braggem i reformovanou punkrockovou
legendou PiL.
Yat-Kha obratně balancují mezi staletými tradicemi, punkrockem a
elektronikou, díky čemuž si vysloužili označení „punk dálného
Východu“. Když Yat-kha vydali album cover-verzí Led Zeppelin a Black
Sabbath, původní zpěv Ozzieho Osborna v tomto srovnání obstál jako
příslovečné mlčení jehňátek. Na pražském koncertě představí skupina
i nový repertoár z alba Poets and Lighthouses, které Albert Kuvezin
natočil jako svoji sólovou desku na skotském ostrově Jura, kam se
například uchýlil anglický spisovatel George Orwell při psaní světově
proslulého románu 1984.
Trio Joubran (Palestina-Izrael)
Loutna oud je pilířem arabské klasické hudby, Trio Joubran ovšem
k tomuto nástroji přistupuje zcela novátorským způsobem. Kombinace tří
špičkových sólistů připomíná legendární střetnutí Al DiMeoly, Johna
McLaughlina a Paco de Lucii. Sestavu tvoří bratři Samir, Adnan a Wissam
Joubran, původem z biblického palestinského města Nazaret. Pocházejí
z rodu hudebníků a nástrojářů, jejich koncerty oslňují tempem, energií
i virtuozitou.
Trio absolvovalo svůj první koncert roku 2004 v pařížských
Lucemburských zahradách. Další rok bratři natočili svůj debut pro
světově proslulou značku Harmonia Mundi. Skupina byla nominována
v hudebních cenách Django d’Or, pronikla do přísně vybíraného programu
festivalů Womex a Strictly Mundial, koncertovala v exkluzivním prostředí
newyorské Carnegie Hall. Respekt, jaký získala v hudebních kruzích,
potvrzuje i pozvání izraelského dirigenta Daniela Barenboima na koncert ve
Španělsku. V londýnské hale Brixton Academy skupina vystoupila společně
s Massive Attack.
Assurd (Itálie)
Svoji transovní hudbu mají i regiony
jižní Itálie. Historie syrových rytmů jako pizzica či tarantella, které
léčí pavoučí kousnutí zběsilým tancem, sahají do pohanské éry a
jejich síla je srovnatelná s berberskými rituály z pohoří Atlas. Sestava
ASSURD je jihoitalským all-star-bandem, tvoří ji tři zpěvačky s divokým
vzezřením a drsnými hlasy, které se na koncertech doprovázejí na perkuse
i akordeon.
Každá z nich je silná osobnost: majestátní Italka Lorella Monti i Enza
Prestia, původem z Argentiny, zpívají a hrají na velké tamburíny,
nejvíce energie má ale dáma s akordeonem stojící mezi nimi, bohémsky
rozevlátá Cristina Vetrone, žena s hlasem Toma Waitse, která střídavě
působí jako skřítek a démon. Koncert má neuvěřitelné napětí, a je to
právě ona, kdo se nejčastěji ujímá sólové role.
„Pizzica má hodně silný rytmus, a když ten rytmus slyšíte hodinu či
déle, nakonec vás ovládne, jako na diskotéce. Když jdeme na nějakou
domácí party, tam celou noc hrajeme a tancujeme, vůbec nás to neunaví, asi
na tom transu něco bude,“ říká Cristina Vetrone.
Mário Bihári (ČR)
Slovenský romský zpěvák, akordeonista a klavírista žijící v Česku.
Byl členem skupiny KOA. Vystoupení Mária Biháriho je skloubením romské
linie a písničkářské tvorby. Během jeho koncertu zní autorské staré
i nové skladby, z nichž některé již téměř zlidověly, a tradiční
romské čardáše. Výsledkem je náladově pestrá hudební fantazie. K tomu
Mário přimíchává ohnivé koření tradičního cikánského temperamentu,
k čemuž si někdy zve také hosty z řad vynikajících romských
muzikantů.
Další potěšení na Respectu: Čajovna, kavárna, pivo a
masa na grilu, ochutnávka maďarských vín, africké občerstvení,
vegetariánské občerstvení Góvinda, etnocatering, vietnamská kuchyně,
maďarské klobásy, prodej hudebních nosičů a tiskovin, prezentace
nevládních neziskových aktivit, výrobky rukodělných dílen
a další…
Speciální program pro děti. Agentura Hospodyňky zajišťuje na festivalu
Respect aktivity pro děti od 2 let. Program pro děti zahrnuje výtvarné a
sportovní aktivity, ke kterým se mohou připojit i jejich rodiče. Skákání
v pytli, malování vlastních triček a další. Novinkou letos bude skákací
hrad. Pro děti ve věku do dvou let lze ve stanu, který je pro tyto účely na
festivalu zajištěn, přebalit svou ratolest na přebalovacím stole nebo jí
ohřát v mikrovlnné troubě přesnídávku.
Děti do 15 let vstup zdarma.
