Mám rád ten pocit, který se mě zmocňuje na začátku každého roku. To
očekávání z následujících 365 dnů je vzrušující, protože se
v něm mísí něco s vlastnostmi „těšit se“ a něco, co by se dalo
olepit cedulkou „obávat se“. Ale já jsem v tomhle směru spíš
optimista, takže pokaždé na prahu nového roku s napětím očekávám, jak
bude znít „další skvělá deska nové periody“, a dlouhodobá praxe mi
našeptává, že minimálně jedna skutečně výborná za ten rok vznikne.
A tak tomu bylo i v roce 2009. Všem skeptikům vykopl zuby už první
měsíc, kdy vyšla deska White Lies (no dobře, elitářské
desatero říká, že tohle je vcelku zbytečné album, ale dle mého názoru
tam jsou hitovky, jaké kytarová parta neudělala od debutu Arctic Monkeys) a
hlavně očekávané LP od Animal Collective – Merriweather
Post Pavillon, po jehož releasu bylo víceméně jasné, kdo bude okupovat
přední příčky výročních žebříčků za tento rok.
Moje klíčové měsíce ale byly březen, květen a srpen. Dva debuty, jedna
dvojka. Všechny tři desky vyšly bez jakékoliv větší reklamní masáže a
všechny tři chrstly do ksichtu kritikům živou vodu. I když…
The Horrors – Primary Colors
…velmi vkusně reinkarnovali to
nejlepší z shoegaze, krautrocku, post-punku a v dárkovém balení to
poslali do kanceláře Geofu „Portishead“ Barrowovi a částečně Chrisu
„nejlepší klipy pro Aphex Twina“ Cunninghamovi. Výsledek byl šokující.
V tom nejlepším slova smyslu, v jakém bylo v roce 2009 použito.
Goth-kabaretní nádeníci, kteří svým debutem připravili fandům sice
velkou porci zábavy, ale nikdo je nebral příliš vážně, udělali desku,
která by se s trochou nadsázky dala přirovnat k převratu OK Computer –
Kid A. První singl z desky „Sea Within a Sea“ (jedna z nej skladeb,
kterou jste minulý rok mohli slyšet) je o tom, že se člověk nemá bát
jít jinou cestou. Faris Badwan a spol. místo velkohubejch promokeců udělali
nekompromisní desku, díky které se z loutek stali těmi, kdo loutky
ovládá.
{youtube}yNjcSgU0Nrg{/youtube}
Micachu and The Shapes – Jewellery
Jestli si nedokážete
představit avantgardu, která si brnká popové melodie, pusťte si debutovou
desku geniálního dítka Micy Levi. Tohle děvče, co vypadá jako ten
největší hajzl v okolí, uchvátilo i Matthew Herberta a jako svoji bokovku
skládá písně pro Londýnský filharmonický orchestr. Mica ukázala, že
slovíčko „pop“ nemusí nutně znamenat něco zkaženého. S pomocí
lahví, popelnice, plechovek a dalšího haraburdí nahrála spolu se svou
doprovodnou kapelou The Shapes album, které se vyplatí chránit jako to
nejcennější, co ve stojanu máte.
{youtube}8TRkZpFgJcI{/youtube}
The xx – xx
A nakonec věc, která u mě bude navždy
spojena s druhou polovinou roku 2009. Tihle tři (tenkrát ještě čtyři)
vystoupili z temné mlhy, ukázali svojí tvář, vzali vás za ruku a pak se
tam i s vámi vrátili. Ukázali vám, v čem je síla minimalismu a
intimních konverzací, které probíhají při minimálním světle, ale
s maximálním prožitkem. The xx nahrávali své album přes noc
v kancelářích labelu XL Recordings, žádné vytuněné technologie,
žádná bohatá produkce. The xx se obnažili a ve své vlastní přirozenosti
vytvořili něco tak krystalicky čistého a krásného, že tomu nelze
nepodlehnout. Deska, která rozvíjí fantazii vašeho podvědomí, je
absolutním vrcholem v roce 2009. Tečka.
{youtube}kHZVGqqf3gg{/youtube}
Napsat komentář