Dneska to na festivalech vypadá jako na kolotočích. Na lidské vjemy útočí nekonečná spektra barev, chuťové pohárky trýzní vodopády nápojů hlavních sponzorů a z každého rohu zní velmi hlasitá, žánrově různorodá hudba. V sobotu 24. května to letošním prvním „letním“ festivalu Rio de Riviera v Brně nevypadalo jinak.
Nebylo třeba na festival zamířit hned po obědě, kdy se otevíraly brány Riviery, protože ještě kolem osmé bylo poloprázdno. Před drum and bassovou scénou si dva návštěvníci házeli lítajícími talíři, aniž by tím někoho ohrožovali. Byli tam totiž sami. Na elektro stage jsem si poslechla stále originálního Tvykse a jeho set sestávající z acid housových a dirty disco mixů. Na hlavní stage se v tu dobu svíjela démonicky křehká zpěvačka z electro-punkových Tying Tiffany. Nemohu říct, že jejich vystoupení bylo špatné, ale ve třech se na pódiu ztráceli, a i když má tato italská formace přechody do dnes tolik populárního „ema“, diváci se příliš nechytali. Po italských dekadentech měla být hodinu a čtvrt pauza na přípravu pódia pro Monkey Business. V klidu jsem tedy odkráčela na druhou stranu areálu a nechala se oblažovat nenáročnými tanečními rytmy. Organizátoři ovšem nedodrželi údaje v programu a největší tuzemská hvězda festivalu začala hrát o půl hodiny dříve, což většina návštěvníků nemohla nepokládat za trestuhodný čin.
Ačkoliv jsem Monkey Business viděla nejmíň desetkrát, opět jsem si jejich vystoupení užila. Funky, které už dneska progresí moc nepřekvapuje, pod vedením jednoho z „nej“ producentů v zemi, Romana Holého, stále překvapit dokáže. Vydřené, přesné, detailně propracované show, předvedené s uvolněností a grácií, nezvládá na naší scéně skoro žádná jiná kapela podobného typu. Devítičlenná tlupa oděná do neandrtálských kožešin mi jen potvrdila to, co už dávno vím. Členové Monkey Business jsou nejen dobří muzikanti, ale také výborný team, který dělá muziku, protože ho to baví. Diváci kvitovali jejich vystoupení tleskáním, pískotem a nadšeným jásáním. Každá skladba, ať už z první či poslední desky, byla od začátku do konce postavená na dokonalé sehranosti, ta pak umožňovala řízené improvizace i jemné detailní kudrlinky, které dávaly každé písni punc jedinečnosti. Jednoduše byli výborní a fakt, že nutili dav křičet „ heeej, houu“ jim odpustím, protože kromě mě to očividně nikomu nevadilo.
Po skončení koncertu se na pódiu nečekaně objevila opona a za ní se začala připravovat hlavní hvězda večera. Ortodoxní fanoušci dokážou nad chybami své oblíbené kapely většinou přivřít oko. Příznivci Freak Power ovšem museli přehlédnout, že zpěvák a trombonista Ashley Slater byl nejspíš posilněn alkoholem a všechny texty četl z listu. Kapela absolutně nebyla sehraná, zvuk byl příšerný (Zvukaři, styďte se!) a vokalistky občas zpívaly naprázdno. Střízlivým kritickým okem bylo celé vystoupení jedno velké fiasko a nezachránil ho ani příchod Romana Holého a Ondřeje Brouska na nejznámější pecku Turn On, Tune In, Cop Out. Slater se sám během vystoupení smál tomu, co se na pódiu děje, a do mikrofonu otevřeně zahlásil, že nechápe potlesk, za to, co předvádějí. Abych vše ale nesmetla jen tak ze stolu. Bylo úžasné vidět naživo člověka s nejvíc sexy hlasem v historii funku a společně si s ním zazpívat „někteří lidé řídí moc rychle a plýtvají časem“. Nakonec to vlastně byla z jejich strany spíš taková legrace. Slater to otevřeně přiznal a slíbil, že společně s Romanem Holým v roli producenta brzy natočí něco nového. Ale já si radši nechám v mysli zakonzervované dvě výborné desky z 90. let a budu doufat, že mě v brzké době od Freak Power nečeká další zklamání, jako v případě jejich živého vystoupení.
Kolem jedné hodiny ranní jsem dala festivalu ještě jednu šanci. Na pokraji sil i nálady jsem navštívila drum and bass stage a „trsla“ si spolu s třiceti dalšími před mixpultem britské klubové star Opticala. Házel si tam jinak výborné desky jako na prvního máje, bez ladu a skladu. S přesvědčením, že Optical je lepší producent než DJ, jsem opustila areál.
Galerie{gallery}nekultura07/hudba/Rio de Riviera{/gallery}
