Léto plné rozmarů, pěkného počasí a nespočtu kulturních akcí nám letos již po 43. přineslo mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, který byl obohacen nejen filmovými kousky, ale také hudebním doprovodem. Vedle českých i zahraničních DJ’s a různorodých kapel se nám v prostoru Lázní 1 předvedli v rámci akce Sony Night No.Like.Other známí Ohm Square.
Ohm Square u nás mají silnou fanouškovskou základnu, avšak nic nenaznačovalo, že se v hojném počtu sejdeme i v Lázních 1, které měly v průběhu festivalu většinou potíže s naplněním sálů. Byla to moje premiéra a padla jsem v úžas, co se kolem mě rozprostíralo za prostor. Někdo by řekl, že to je až hanebné vytvářet takové hudební koláže v chátrajícím zámečku či kulturním domě, který by potřeboval nějakou vzpruhu, ale něco do sebe to mělo. Troufla bych si říct, že se většina návštěvníků spíše přišla podívat, kdože ti Ohm Square jsou. Dorazilo pár desítek diváků, kolem zastřešený dřevěný prostor (evidentně se jednalo o zakryté nádvoří) a plno barů, které spíš dělaly bordel než službu zákazníkům.
Světla pomalu upadla do tmy a zpoza prostoru se postupně vynořili všichni členové kapely včetně té úžasné a krásné ženy. Uznávám, že tato rodačka z Londýna je opravdu “kost“. Úsměv sem, úsměv tam, přímo nadšená a natěšená se Charlotta, všem také známa jako Charlie One, vydala k mikrofonu a očekávané začalo. Samply, které vytváří Honza Čechtický se svými nadupanými hračkami, se dají přirovnávat ke známým klasikám Jana P. Muchova. Těmto českým géniům to prostě myslí. Pestré prvky elektroniky, soul hraničící s popem, rytmika mířící mezi r’n’b a chill out, tak to jsou Ohm Square. Charlie One doprovázející toto hudební spektrum začala na pódiu vytvářet nádherné hudební kreace, které si se svým specifickým, spíše chansonovým hlasem může dovolit. Charlotta, už vcelku zvyklá na přízeň a odezvu publika, byla lehce rozhořčená, že přes klasicky nadupané až provokativní začátky bylo publikum stále vlažné a odtažité. Nakonec jsme byli svědky i dost drsných mimických a mluvených projevů, které dávaly dostatečně najevo její nespokojenost s dosavadní podporou. Netrvalo ale dlouho a její půvabný profesionální hlas položený do hravých tónů elektronických mixů a lehkého rytmického samplu si nakonec urval své fanoušky, kteří pomalu upadali pod vládu její silné osobnosti jako slabí poddaní.
Playlist složený především ze skladeb z nového alba Taking Shape obsahoval pomalejší, uklidňující songy uvádějící do nádherných, temných či spíše tajemných estetických hloubek s pozitivně laděnými melodiemi. Ty střídaly energické, hudebně i výrazově obohacující prvky s lehce sexistickými tanečními kreacemi frontmanky. Charlotta je ovládá přímo fantasticky, předpokládám, že ani nemají být účelné.
Celý uchvacující zážitek, který postupně gradoval do příjemného omamného pocitu, ovšem zkazila zvukařská technika, s níž se Charlotta potýkala již od počátku. Nevyřešený problém s odposlechem vedl k brzkému ukončení celého koncertu. Zklamané publikum si vyprosilo alespoň dva přídavky, ale na tváři Charlotty se vyjímal pouze naštvaný a znechucený výraz.
Ohm Square skrývají mnoho. Jejich alba jsou prostoupena různými, někdy až těžko definovatelnými, hudebními výtvory. Citlivá propracovanost a procítěnost jejich hudby, která se dostává pod kůži tak lehce jako jehla injekční stříkačky, se s rostoucím účinkem stává jakousi touhou po dalším vzácnějším screamu, což myslím ucítilo i přítomné publikum. Je však jisté, že přes všechny snahy i kvalitní účinkující, se tento koncertní kousek nezapočítal do těch vyvedených, ač vina připadá spíše na technické zázemí.
