Pražský koncert Sigur rós byl bez jakékoliv nadsázky velkou mezinárodní kulturní záležitostí. I přestože islandštině může rozumět maximálně lingvista nebo zvráceně zarytý evropský fanoušek, oslovuje tato kapela čím dál tím více lidí. Ale přestože jde nejnovější album Sigur rós jasně nejvíc naproti novým posluchačům, jejich hudba si stále udržuje svůj rukopis, který není pro každého lehce poslouchatelný. S lehkým úsměvem tak lze konstatovat, že ve sparťanské hale nebyl mimo ochranky snad nikdo, kdo by tuhle skřítkovskou kapelu nemiloval.
A takovou atmosféru fanoušků nenajdete ani na koncertech největších kapel, které díky svému renomé často přitáhnou i posluchače, kteří jdou na koncert s někým, i když daného interpreta nemusí nebo aby mohli říkat, že „byli u toho“.
Už v Holešovicích jsem u tramvajové zastávky potkal mladý rumunský pár sourozenců, kteří se mě ptali na cestu. Zaskočili mě tak vzdálenou domovinou, slovo dalo slovo a já se po pěti minutách rozhovoru dozvěděl, že zdejší koncert kapely je pro ně asi ten nejbližší, co kdy pro země poblíž Rumunska byl. Samotná jízda tramvají pak přinesla další překvapení – neslyšel jsem ani jedno české slovo.
Před arénou kempovalo mnoho chudáků s cedulkou „koupím lístek“ a já začal tušit, že dnešní koncert bude patřit mezi ty, na které se nezapomíná. Při vstupu do haly, která byla přepůlena kvůli většímu sepětí kapely a diváků, jak bylo promotéry anoncováno, mnou ihned projely zacyklené basové plochy bezvadně evokující atmosféru písní Sigur rós. Suplovaly tak předskokany, kteří by se v podobném žánru hledali asi velice těžko.
Zklamání, že s kapelou nepřijela dechová sekce ani smyčcový ženský kvartet Aaanima, napravil včasný nástup kapely. Žádné půlhodinové přešlapování s nekonečným potleskem vybízejícím kapelu se nekonalo. Odbila osmá, kapela zasedla za své nástroje a spustila. A to opravdu ve velkém. Po tradičním otvíráku tohoto turné Svefn-g-Englar, přišla skvěle gradovaná Glósóli z alba Takk. Fanouškům se ale ve dvouhodinovém představení dostalo i písní z nejnovějšího alba Me? su? í eyrum vi? spilum endalaust (v českém překladu S bzučením v uších hrajeme do nekonečna).
Celá masa diváků se pod tóny Sigur rós proměnila v jakýsi naslouchající islandský les, v kterém se každý ze stromů jen občas jemně pohyboval do rytmu a nikam nepospíchal. Občas se sice tento les roztleskal v polovině písně, kdy se kapela opájela jen jednoduchými tóny a evokovala tak nejspíš ukončení písně. Místo toho se ale, jak už je u tohoto kvarteta zvykem, schylovalo k monstrózní gradaci, kterou by leckdy mohla závidět i tvrdá metalová kapela.
Atmosféru ještě dotvářela skvělá scéna. V tklivých melancholických pasážích se nad pódiem pomalu rozsvěcovaly různě velké koule připomínající obrovské lampióny, rozbřesk nebo západ slunce či noční atmosféru, při které začal z horní části konstrukce padat sníh. Oproti tomu v těch temnějších a hlouběji položených plochách bombardovala oko diváka asi desítka stroboskopů nebo duhová paleta světel u asi nejoptimističtější písně Gobbledigook. Během ní se navíc celé obecenstvo stalo jedním velkým tleskajícím nástrojem. Bylo pak kouzelné slyšet v částech, kde v písni zní jen ono rytmické tleskání, celý ten velký korpus diváků, kterého jste byli součástí i vy.
Zvukově byl koncert naprosto brilantní, čímž vzdávám poklonu zvukařovi, který mezi doušky šampaňského skvěle korigoval celý koncert. Písně Sigur rós tak bezchybně dojímaly tam, kde měly, a netahaly za uši ve strhujícím přívalu ostřejších tónů. Nezbývá tedy než shrnout celý koncert citací jednoho „sekuriťáka“, který v průběhu celé akce oslovil druhého pohrdlivými slovy: „To je hudba, co?“. A já s těmito slovy nemůžu než souhlasit, a proto nikoliv s pohrdáním, ale s velikou úctou a pokorou dodávám: „To je hudba.“
Jelikož kultrní portál NeKultura.cz nedostal na koncert fotopas, dodáme press fotky z koncertu až (a jestli) nám je pořadatel dodá…
Jelikož není v silách autora, aby atmosféru věrně vykreslil pouze slovy, přikládáme k textu také video z YouTube. Kvalita není sice vysoká, ale k dokumentaci celé události by jistě měla stačit.
{youtube}4xkoxA3iLc{/youtube}
Napsat komentář