Každý ho pociťujeme, ne všichni o něm mluví nahlas, ne každý si ho přiznává, Jarek Nohavica o něm zpívá a všichni ho známe. Někteří z nás strach prožívají, jiní ho mají raději s odstupem a někteří ho nemohou ani cítit. Pro ty první existuje široká škála hororové produkce napříč kulturním spektrem. Ti, co mají rádi hrůzu s odstupem, jsou bohužel často přehlíženi a častováni spíše hororovými komediemi nebo pohádkami než seriózní tvorbou. Strach(y) ze tmy to ale konečně napravují.
Když už někdo chce vytvořit kus hrůzné kinematografie, plný napětí a nervy drásajících momentů, ze kterých přímo prýští pocit úzkosti, nejistoty a hlavně strachu, vrhne se na to s vervou až lékařského rázu a využívá k tomu obecně známá fakta o lidské psychologii. Lekačky v levných hororech jsou toho nejnázornějším důkazem, ambientní hudba rytmizovaná do zrychleného lidského tepu či správně namixované ruchy s hlasitým dechem vystrašeného herce jsou pak další méně viditelné prostředky. Všechny tyto prvky však směřují k tomu, aby horor člověka vtáhnul a on prožíval pokud možno bytostný strach. Ovšem hrůza útočící nikoliv na základní instinkty člověka, ale na jeho uvědomělé uvažování není již tak obvyklá. Posledním exemplářem tohoto druhu byl Pokoj 1408, který už ale tak trochu zabíhal i do onoho živočišnějšího strachu. Teď ale přichází sbírka doslova „horůrků“, které vás nevyděsí, nepolekají ani nezakřiknou žádného dospělého diváka, spíš ho lehounce zamrazí a nechají v poklidu strávit zážitek plný strachu pěkně z nadhledu.
Víc než cokoliv jiného je sbírka hororových krátkých filmů pod názvem Strach(y) ze tmy jakousi ilustrací sbírky dalo by se říct každodenních strachů, které v sobě máme všichni, aniž si je uvědomujeme. Každá jednotlivá povídka se zaměřuje na určitý druh strachu. Jednou je to obyčejný dětský strach z neznáma a nových věcí, strach z toho, že do nového domova a kolektivu nezapadnou, jindy je to strach z hrůzných snů, pak čistě dospělá obava ze zneužívání vlastním životním partnerem či strach z bezmoci a konečně i prachobyčejný strach z reálného světa kolem nás, který si všichni vykládáme spíš jako vlastní lenost či v tom lepším případě plachost. Kromě jiné odrůdy děsu má každá povídka i jiný styl vyprávění a techniku animace. Pravda, subjektivní vypravěč se zde často opakuje, ovšem jednou je jeho vyprávění ilustrováno ruční cíleně nedokonale rozanimovanou perokresbou, jindy pomocí zploštělé trojrozměrné animace o pouhých dvou barvách (černá a bílá), jindy je to zase v šedivé škále zasazená animace vektorového typu. Každá povídka se tedy nějak liší na povrchu i zevnitř a každá osloví jiné publikum. Což je vlastně spolu s možnou záměnou za hororový film tak trochu největší zápor celé sbírky. Celek má sice jeden rámec, ale ten schraňuje natolik odlišné jednotlivosti, že mu hrozí roztříštěnost a ztráta divácké pozornosti.
Mezi jednotlivými povídkami se proplétá hlas jakési ženy, která vyjmenovává, čeho všeho se v životě bojí nebo bála, a pomáhá tak méně bystrým divákům uvědomit si, o čem celý film je, protože nic z toho, co se na plátně odehrává, nenasvědčuje, že by autoři měli snahu diváky vtahovat do děje a nechat je prožívat strach přímo v kině. Naopak jim říkají, aby si každý obraz vychutnali, aby uznale pokývali, jak autoři zvládají bravurně vykreslovat děsivé momenty pomocí kontrastu černé a bílé, a aby si pak večer doma před spaním řekli „co kdyby… se to stalo mně?“ nebo „neprožívám já právě něco podobného?“ a začali uvažovat, čeho se sami niterně bojí až den dva po návštěvě kina, a prožívali tak nevšední chvilky uvědomění si vlastního strachu.
{youtube}h85gZmsB80A{/youtube}
Strach(y) ze tmy / Peur(s) du noir (Francie 2007)
Režie: Blutch, Marie Caillou, Pierre Di Sciullo, Jerry Kramski, Lorenzo Mattotti, Richard McGuire, Michel Pirus, Romain Slocombe
Scénář: Blutch, Charles Burns, Pierre Di Sciullo, Michel Pirus, Romain Slocombe
Střih: Céline Kélépikis
Hudba: Laurent Perez
Hrají: Aure Atika, Guillaume Depardieu, Nicole Garcia
Délka: 78 min
Česká premiéra: 4. září 2008
