Sestra

Sestra, to je románová prvotina
Jáchyma Topola z roku 1994. Sestra, to je CD, které natočili Psí vojáci
v návaznosti na knihu Jáchyma Topola. A Sestra do třetice, je film
režiséra a scenáristy Víta Pancíře, vzniklý na motivy románu Jáchyma
Topola s hudbou Psích vojáků. Je to film, který svým ztvárněním může
rozvířit stojaté vody, je to film, s jehož vizuálním ztvárněním
nemusíte být za jedno, ale určitě je to film, který byste
měli vidět.

Hlavní hrdina Potok (Jakub Zich),
pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život
se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje
s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy
potká Černou (Verica Nedeska). Zamilovaná dvojice uniká z města.
Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost, nevkus,
na vlastní slabost. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až
k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok
pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není
místo pro velkolepou lásku a temnou romantiku.

Vít Pancíř se nepokouší o přesnou
rekonstrukci románu, ale soustředí se zejména na vnitřní konflikty hrdiny,
které jsou nadčasové. Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny,
které si navzájem vyprávějí Potokovi přátelé a exaltovanost textu
vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a
odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu
knihy je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří
k topolovské generaci.

Texty jsou poskládány tak, aby vytvářely mozaiku filmových obrazů,
která sice neodpovídá přímé dějové lince, ale po složení této mozaiky
proběhne ve vědomí hlavního hrdiny i diváka zásadní posun, jakési
„vyjití z chaosu“. Téměř bez ustání znějící hudba, tváře
obrácené do kamery a samotné verše básní vyjadřují společenské
odcizení a deziluzi, kterou se hlavní hrdina Potok pokouší překonat
láskou.

Text, obraz a hudba jsou třemi hlavními složkami
formálního pojednání filmu. Jsou zpracovány tak, aby se vzájemně
podporovaly, doplňovaly a rozvíjely. Mohou si ale též odporovat. Převedení
literární předlohy do adekvátního filmového jazyka tak vzniklo za pomoci
ostrého střihu a stop-triků. Syrovost filmu podtrhuje naživo nahraná hudba
Psích vojáků a texty, jež zaznívají mimo obraz z úst Filipa Topola a
provázejí diváka vztahem ústřední dvojice.

Dramatickým konfliktem filmu je opakované ztrácení a nalézání víry ve
smysl vlastního života. Toto napětí mezi odcizením a identifikací
s milovanou osobou je ve filmu vyjádřeno proměnami lidské tváře, animací
fotek, scénami se zrcadlem, dokumentárními záběry lidí na ulici, v parku
nebo na nádraží…

Sestra je tedy v podstatě experimentálním filmem, který ovšem klade
důraz na diváckou sdělnost, takže se nemusíte obávat, že se ztratíte
v jeho nekonformním pojetí. Naopak. Nebojte se si toto pojetí užít. Film
Sestra za to stojí.

{youtube}VWDsaxM0fmk {/youtube}

Sestra (Sestra, Česká republika, 2008)
Režie: Vít Pancíř
Scénář: Vít Pancíř
Kamera: Martin Čihák
Střih: Adam Brothánek
Hudba: Psí vojáci
Hrají: Jakub Zich, Verica Nedeska
Premiéra v ČR: 11. 12. 2008
Délka: 70 minut