I přes snahy mnohých zasvěcenců, kritiků i některých tvůrců vytvářet škatulky, žánry, druhy nebo vlny rozdělující a pořádající jakékoliv tvůrčí počiny do chlívků se právě v těchto chlívech vždy zaručeně alespoň jednou za čas urodí podsvinče nezařaditelné. A co že je právě na tomto filmovém prasátku tak zvláštní?
Už dávno přišla a také odešla éra historických velkofilmů, v současnosti doznívá výbuch popularity fantasy filmů a jako menší chuťový ocas tu máme akční filmy s historickými kulisami. Parfém: Příběh vraha se odehrává v polovině osmnáctého století, ale není zpracováním žádných historických reálií této jakkoliv zajímavé doby. Není ani akčním filmem, křižáci už tenkrát byli historií a světové války dalekou budoucností. A fantaskní žánr je tomuto snímku také vzdálen. A i přes svůj název se vyhýbá detektivce. Ani ryba, ani rak, ale žere všechno, má tedy jak prvky historického filmu, tak alespoň náznak akčnosti, určitě si alespoň "přičichl" k fantaskním motivům a vrah tam samozřejmě nechybí, pouze chybí pomyslný Watson, kterému by se muselo všechno vysvětlovat. Celé to začíná tak říkajíc od Adama, tedy od zrození hlavního hrdiny Jeana-Baptista Grenouillea, (snad) fiktivní postavy. Samotný úvod je víc knižní než filmový, hlavní protagonista prostě funguje čerstvě po narození silně pasivně, a tak vede děj filmu příjemný hlas vypravěče, který trochu evokuje pohádkové "za devatero horami a devatero řekami". Jenomže tady jsou to hory špíny a řeky slizu, protože autor knižní předlohy a o to víc filmový štáb se s hrdinou nemazlí, posílá ho z jednoho smradu do druhého. Nebohý Grenouille se totiž narodil s unikátní schopností, která nejenže vnese pozdvižení do literárního zpracování, ale hlavně do filmu, jakožto čistě audiovizuálního umění. Jean-Baptiste Grenouille má totiž dar nadlidsky citlivého čichu.
Je sice pravda, že celý úvod filmu je značně zdlouhavý, ačkoliv nepodává příliš mnoho informací užitečných pro pochopení hlavní zápletky, nicméně bez něj by byla celá tato filmová paráda ochuzena o onu hnilobou prodchlou atmosféru. Jelikož, a to už snad všichni pochopili, se zde bude vše motat právě kolem vůní a nosu mladého Jeana-Baptista, nemohl film pro prokreslení onoho historického údobí nevyužít všech prostředků, které nabízí ona historická doba, kde dost absentovala hygiena a celkově jakýkoliv pořádek ve městech. Jean-Baptiste se totiž dříve než řeči naučí rozpoznávat jednotlivé pachy a podle nich do jisté míry žít. Těšte se tedy na značně odporné vyobrazení mladého hrdiny, jak očichává opravdu kde co, a to nemám na mysli kytky, těch v tehdejší Paříži, kde film začíná, moc nebylo, ale mrtvé krysy a jiné nechutnosti. Autoři zde sáhli k detailním, někdy až makrozáběrům všech druhů špíny a k technice rychlého zoomu do nejmenších podrobností pomocí počítačové animace a to se jim vyplatilo. Společně s neustálým nasáváním nosu hlavního protagonisty tak občas opravdu pocítíte pach předmětu na plátně. Chudák Grenouille ale jde od desíti k pěti, když hned po porodu oběsí jeho matku, po vykoupení ze sirotčince podříznou jeho majitelku, která ho právě prodala, a když se konečně dostane z hnusné a bakteriemi prolezlé koželužny, skončí její majitel také docela náhodou na dně Seiny i se svými novými padesáti franky. Och, jak stylový začátek, a to hovoříme pouze o ději, který je nepřímo závislý na akcích hlavního hrdiny. To nejzajímavější přichází posléze.
Pomyslnou klapku filmového koncertu spouští Dustin Hoffman objevující se na scéně jako zasvětitel Jeana-Baptista do magie voňavého průmyslu, v té době stále kdesi na úrovni alchymie. Nejen že je zde Hoffmanova postava starého parfumáře počáteční berličkou pro určitou hereckou nevyzrálost hlavního protagonisty, ale i scenáristickým převodníkem z jedné půli snímku do druhé, z té nechutné, smrduté a špinavé Paříže, do navoněné a hezoučké Provence. Víc o cestě celého tohoto vyprávění již prozrazovat nebudu, neboť by to dokonale rozstřílelo příjemný divácký zážitek těm, kteří dosud nečetli předlohu. Každopádně ale musím uvést, že setkání Grenouilla a starého parfumeristy je ten moment, kdy hrdina přestává být pasivním objektem vyprávění a stává se aktivním tvůrcem děje. Ano, hlas vypravěče už moc neuslyšíte. Tady totiž nastává moment rozhodnutí a jeho následující vyplnění. A právě vizuální ztvárnění je zde tím nejdůležitějším prvkem, protože vizualizace je zde zástupným znakem pachu a ten je právě vytvářen umnou prací autorů konfrontujících tím pravým způsobem určité obrazy a divácké představy o vůni toho, co vidí na plátně. Těžko říct, jak toho dosáhli, ale opravdu je ve filmu určitý prvek, který vtahuje diváka tak hluboce, že si po chvilce uvědomí, že natahuje vzduch do nosu společně s Jeanem-Baptistem.
Kriticky vzato jde samozřejmě o relativně jednoduchý příběh, který má dokonce několik děr, bohužel již předepsaných knižní předlouhou a té se filmaři museli držet. Nicméně právě díky schopnosti "navonět celuloid" a hlavně obsadit do pachově klíčových rolí ty správné herce vyzdvihuje film dostatečně vysoko, aby technicky dohnal jiné scenáristicky daleko promyšlenější filmy. A když říkám správné obsazení pachově klíčových rolí, tak mám na mysli jak kožními vyrážkami trpící individua z onoho hodně "uváděcího" úvodu, tak i ženské postavy působící na Grenouilla jako zlomové momenty. A jestli nic, tak každého mužského diváka donutí alespoň dvě z nich vtáhnout jejich pomyslnou vůni do nozder. Nicméně i přesto je vnitřní vývoj Jeana-Baptista do značné míry plochý a sestává pouze z několika zlomů, které spočítáte i na cirkulárkou poznamenané jedné ruce. Stejně tak můžou prvoplánovitě působit některé snahy o vtipy, především pak ona výše zmíněná nezapříčiněná úmrtí. O konci nemluvě, ten by snad mohl i přijít trošku dřív, ale zato ten, co přijde později, se vrací k samotným kořenům a vyzní sdostatek ironicky. Kdo ale nejde na Parfém s nekompromisně nasazenou maskou kritika a nechá se strhnout zpracováním a konečně se i ztotožní s hrdinou a jeho kýženým cílem, vyjde z kina s úsměvem od ucha k uchu, roztaženým nosem a půjde rovnou do knihkupectví pro předlohu.
.:Zhlédněte flashový trailer:.
Parfém: Příběh vraha (Perfume: The Story of a Murderer)
Režie: Tom Tykwer
Scénář: Andrew Bikin, Bernd Eichinger, Tom Tykwer, podle románu Patricka Süskinda
Kamera: Frank Griebe
Hudba: Reinhold Heil, Johnny Klimek, Tom Tykwer
Střih: Alexander Berner
Hrají: Ben Whishaw (Jean-Baptiste Grenouille), Dustin Hoffman (Guiseppe Baldini), Alan Rickman (Antoine Richis), Rachel Hurd-Wood (Laura Richis)
Premiéra: 30. 11. 2006
