Olga Špátová jako režisérka a kameramanka v jedné osobě otevřela
opět velmi diskutované téma pražské knihovny na Letné a zároveň velmi
barvitě zavzpomínala na jejího autora, architekta Jana
Kaplického, v dokumentu Oko nad Prahou, který měl premiéru ve středu
14. dubna. Téma knihovny na Letné je opět díky tomuto dokumentu poměrně
aktuální. Nejeden divák by si sice myslel, že vše smrtí jejího autora
skončilo, ale opak je pravdou.
Realita je taková, že se téma jen šikovně uklidilo pod koberec a nebylo
dosud plně vyřešeno. Alespoň ne pro Olgu Špátovou a Elišku Kaplickou,
autorky projektu. Olga Špátová pracovala na dokumentu tři roky a zpočátku
ji zajímaly pouze okolnosti vzniku knihovny, které postupem času začaly
nabírat na dramatičnosti a nepochybně i na absurdnosti. Tím více
vystoupila do popředí druhá linka, totiž osobnost Jana Kaplického, která
ho představuje jako velmi unikátního moderního umělce a která se uzavírá
jeho smrtí.
Kaplického knihovna nebyla, jak z dokumentu vysvítá, odmítnuta nebo
zavržena pouze na základě něčího vkusu. Jakkoli i tato skutečnost,
totiž že se nad Prahou nemá tyčit obří zelená chobotnice, byla
předmětem argumentu proti stavbě, mnohem více to byla kauza politická. To
by asi pro mnohého Pražana nebylo nic nového, ale Olga Špátová jasně
ukazuje, kdo konkrétně měl se stavbou knihovny problém, snaží se odkrýt
proč a dává dohromady výroky jednotlivých odpůrců, v čele s šéfem
pražského magistrátu, který jeden týden řekne „něco“ a druhý týden
„něco úplně opačného“, co předchozímu zcela odporuje. Mnohem více
než Kaplického portrét vyvstává zde obžaloba současné české politiky.
Přesto má snímek k radikálním dokumentům a la Michael Moore ještě
daleko.
Oko nad Prahou proto nenudí. Pokud je divák alespoň trochu soudný, celá
kauza se mu po zhlédnutí dokumentu vyjasní. Mnozí kritici Olze Špátové
vyčítají, že straní Janu Kaplickému a je tedy neobjektivní. Bohužel si
ale neuvědomují, že zde nejde o reportáž do televizních novin, ale
o vyjádření názoru na jednu z našich nejzásadnějších společenských
kauz, která vše shrnuje do jednoho konzistentního filmového celku. Je-li
například Občan Havel portrétem muže v několikaleté prezidentské
funkci, je Oko nad Prahou dokumentem, ba možná svědectvím, o muži
v jedné velmi nelehké situaci. A navíc portrétem, který je velmi
zajímavě obsahově vyvážený – zjistíme zde základní body života Jana
Kaplického, je nám představen jeho charakter a zároveň je do detailu
zmapovaná celá kauza, která ho v posledních letech jeho života provázela
a která se podepsala také na jeho předčasném skonu.
Nebyl by to asi pořádný český dokument, kdyby v něm nevystoupil
Václav Havel, který celou kauzu komentuje poměrně s nadhledem a reflektuje
zdárně to, co cítili v době jejího největšího rozpuku asi všichni,
kteří ji sledovali. Absurdní názorové tahanice by se krásně mohly stát
obsahem jeho her. Kromě Václava Havla se pak v dokumentu objevuje odvolaný
ředitel Národní knihovny Ježek, zpěvák a architekt Pavel Bobek,
Kaplického přímí spolupracovníci z anglické architektonické firmy Future
Systems, expert na veškeré umění a vůbec na všechno Milan Knížák a
v neposlední řadě i zásadní odpůrce knihovny prezident Václav Klaus.
Krásné je na dokumentu to, že nikdo není tlačen do vykonstruovaných
frází (i když mnozí jsou jich plni, ovšem sami za sebe), a dá-li si
běžný divák pět a pět dohromady, působí tu zejména političtí odpůrci
knihovny v mnoha ohledech jako paradoxní šašci. Na jejich adresu se Jan
Kaplický ptá: „Proč nezaloží svou kariéru na budování hodnot jako
jejich předchůdci například z první republiky?“
Filmařsky není dokument nijak objevným dílkem. Jeho nízký rozpočet
z něj přímo čiší, ale to mu neubírá na kvalitě, zejména po stránce
výpovědní hodnoty. Olga Špátová se k Janu Kaplickému dostala blízko a
zachycuje ho v krizové situaci, kterou se až do poslední chvíle snažil
ustát s anglickým nadhledem. Udržet jej v lavině argumentů z úst
odpůrců jeho stavby jistě nebylo jednoduché.
Ať už máte na projekt Národní knihovny na Letné jakýkoli názor,
rozhodně na dokument Oko nad Prahou zajděte. Získáte obrázek celé kauzy,
možná budete překvapeni, co jste o Janu Kaplickém nevěděli a možná vás
to strašně naštve, protože dokument není objektivní. Jak ale sám Jan
Kaplický říká: „…kdyby se to líbilo všem, bylo by něco špatně.“
A Václav Havel navíc doufá, že se i přes protesty podaří knihovnu,
jejíž budova stále schází, někdy v budoucnu přece jen postavit, i když
třeba ne přímo na Letné. A její autor k tomu ještě dodává:
„Současní politici a odpůrci knihovny tu už nebudou a knihovna tu bude.“
Kéž by to tak platilo i o tomto dokumentu.
