Muzikálové filmy jsou pro mě jistou záhadou. Syntéza realistického
vidění světa, jaký přináší filmový obraz, a hudebně-divadelních
vystoupení je svým způsobem nesmyslná, ale ve svém výsledku velmi
úspěšná, jak dokazuje existence několika skvostů, jež není možné
přehlížet (My Fair Lady, Vlasy, West Side Story), a které se dokonce staly
kultovními.
V několika posledních letech se však objevují podivné muzikálové
paskvily, které vynikají podprůměrným dějem a ještě podprůměrnější
hudbou (Muzikál ze střední, Hairspray). Režisér Rob Marshall, který
v roce 2002 okouzlil stylovým muzikálem Chicago a v mezidobí romantickým
velkofilmem Gejša, nyní přichází s hvězdně obsazeným snímkem Nine.
Muzikál, jehož šablonou (předlohou?) byl Felliniho film 8 ½, zachycuje
krizi režiséra Guida Continiho, který se při přípravě svého nového
filmu „Italia“ dostává do časového i tvůrčího presu. Této situaci
se snaží uniknout odjezdem do lázní, aniž by si uvědomoval, že problémy
jej nepronásledují, ale že problémem je on sám. V jeho životě figuruje
hned několik více či méně osudových žen. Všechny potřebuje a každou
z nich svým způsobem miluje. Ztráta jediné znamená ztrátu všech
a všeho.
Děj je částečně podřízen zjednodušením hodným hollywoodského
plátna. To, čím Felliniho film 8 ½ vynikal nahrazuje Marshall oddělitelnou
výplní v podobě hudebně nevýrazných a nevyvážených, statických
výstupů slavných hereček.
Nine je Marshallovou poklonou ikoně světového filmu a poetice
postneorealisty Federica Felliniho. Bohužel je také vzorem toho, jakým
směrem se filmová kultura i řeč řítí. Již dlouho je zjevné, že
diváci odvykli pomalému temporytmu a nezřetelnosti vyprávění. Děj je tedy
částečně podřízen zjednodušením hodným hollywoodského plátna. To,
čím Felliniho film 8 ½ vynikal, tedy nečekaným smazáváním hranice mezi
subjektivním a objektivním vnímáním reality, nezřetelnost rozdílů mezi
představou, snem a přítomností, nahrazuje Marshall oddělitelnou výplní
v podobě hudebně nevýrazných a nevyvážených, statických výstupů
slavných hereček. Množství odkazů na slavné Felliniho filmy (8 ½, Sladký
život, Amarcord) i doslovné kopie některých scén však v konečném
výsledku neznamenají a nepřináší divákovi nic. Po filmu Na sv. Valentýna
je to tedy druhý kus, který v sobě soustředí velké hvězdy současného
stříbrného plátna. Na režii Roba Marshalla je tedy k ocenění
především to, že se mu podařilo šikovně a typově vhodně obsadit herce,
a navíc jejich výkon udržet v hranicích, aby se vzájemně nezastiňovali.
Daniel Day-Lewis je podobně charizmatický jako Marcello Mastroianni, ačkoli
postrádá jeho bezradnost a chlapecky roztomilý úsměv. Nicole Kidman v roli
hvězdy a múzy dojme svojí noblesou a křehkostí. Kate Hudson jako
reportérka Vogle nepřekvapí, ale její pěvecké číslo si jako jedno
z mála skutečně zapamatujete, stejně jako velkolepé a chytlavé „Be
Italian“ v podání Stacy Ferguson.
Paradoxně se z celé plejády postav nejzajímavější stává Continiho
manželka, Luisa. Žena opomíjená, žena podváděná, žena, která pro
svého muže obětovala mnoho. Marion Cotillard v roli největší Continiho
faninky je velmi něžná a svým tichým, elegantním smutkem nejvýraznější
a jedinečnou ženou. Ve srovnání s ní je krásná a erotická Penelope Cruz
jen další možnou verzí dráždivé milenky, jejíž láska je však neméně
tragická. Judi Dench a Sophia Loren pak už jen dotváří souhvězdí
velkolepé show ve znamení Felliniho poetiky.
Pro diváky, kteří znají a obdivují Felliniho filmy, bude mít Nine
možná příchuť znesvěcení, běžný divák bude možná zmaten a zklamán
z nenaplněného očekávání líbivého kusu.
Nine je jako melancholická vzpomínka. Pohlednice z místa, kde jste
možná už někdy byli, a pokud ne, tak vás třeba navnadí k tomu se tam
podívat. Což je možná největší hodnota tohoto filmového počinu. Pro
diváky, kteří znají a obdivují Felliniho filmy, bude mít Nine možná
příchuť znesvěcení, běžný divák bude možná zmaten a zklamán
z nenaplněného očekávání líbivého kusu. Někteří možná budou
zklamáni, že ve filmu nezazní žádná z úchvatných melodií hudebního
génia Nina Roty, jenž patří k Felliniho filmům stejně neodmyslitelně
jako hvězdy k obloze. Ať tak či tak, Nine vás přiměje vzpomenout na časy
minulé, na dobu, kdy režisér mohl točit o obyčejné lidské krizi, o tom,
že točit nemůže, což v době komiksových superhrdinů, upírů a
katastrofických trháků vlastně není až tak špatné.
{youtube}2B2N_iRUJ7Y{/youtube}
Nine (USA / Itálie, 2009)
Režie: Rob Marshall
Scénář: Michael Tolkin, Anthony Minghella
Autoři muzikálové předlohy: Arthur Kopit, Maury Yeston,
Mario Fratti
Hrají: Daniel Day-Lewis, Marion Cotillard, Nicole Kidman,
Penélope Cruz, Judi Dench, Sophia Loren, Stacy Ferguson, Kate Hudson, Ricky
Tognazzi, Giuseppe Cederna, Andrea Di Stefano
Délka: 118 minut
Premiéra v ČR: 4.3.2010
