Ve své době byl nepřekonatelným vládcem, dobyvatelem, jemuž nebylo rovno. Pouhé vyslovení jeho jména stačilo, aby se roztřásly strachem korunované hlavy od oceánu k oceánu. Čingischán – jméno, které zůstalo v paměti milionů jako synonymum hrůzy a jež žije dodnes v překroucených dějinách a legendách.
Ale cesta k věčné proslulosti nebyla nijak lehká. Není a nebylo mnoho lidí, kteří by ji dokázali projít a zůstat přitom naživu. Nikdo to ale nedokáže sám, bez neuvěřitelného štěstí a pomoci, i když jenom docela malé a jenom velice občasné. Ostatní už je ale na něm a jenom ten, kdo projeví odvahu, moudrost a nikdy pokoru, se může stát vládcem, na kterého budou generace vzpomínat.
Na tohle velice lidské období slavného válečníka, ještě před tím, než začal dobývat svět, se zaměřil film podivuhodné koprodukce, který vám může být náhradou za americké historické velkofilmy plné obehraných schémat. I když takový rozdíl to zas nebude. Hrdinské příběhy prostě být jiné nemůžou. Velké muže rodí utrpení, nezlomný duch je darem z nebes, přežití je náhoda. Film se ale nevěnuje výhradně bojům, ty jsou v životě mladého Temudžina jen nutností k přežití, získání či vrácení svobody nebo milované ženy. Touha sjednotit kmeny Mongolů přichází až později, ale není prezentována jako touha po moci, ale snaha dát Mongolům zákony, aby z nich nebyli jenom zloději a vrazi. Potěší přitom slyšet jednou z plátna absolutně cizí jazyk.
I když je scénář nevynalézavý a ději poněkud chybí dynamika, vyznačuje se film velice hezkým vizuálem a hlavně uvěřitelností reálií. Především na ně se můžeme do sytosti vynadívat, jak se před námi víc než cokoli jiného otvírají scény ze života kočovníků. Ten se odehrává mezi stádem, koněm a jurtou uprostřed travnatých nebo zasněžených plání a pustin. Ve světě, kde je kůň nejcennějším majetkem a kde se žena chytá jako dobytek, se toho ostatně moc neděje. Dílo, které se ani nedrží historických faktů a spíš zachycuje Čingischánovu mladost jako přepis legendy, kde má i nějaký ten Tengriho čin své místo, se tak nemusí líbit všem. Je svým způsobem rozvláčné a plné prázdných míst, která vám přijdou zbytečná tím více, čím méně jste schopní užít si přírodní scenerie vnitrozemské Asie. Jenomže poměry a prostředí, ze kterých velký chán vzešel, byly takové. Jejich drsnost a malebnost jako pozadí pro začátek životní poutě největšího z dobyvatelů mi přijde víc než vhodná, jestli ne jediná. Vždyť co nás ovlivňuje víc než dětství a prostředí?
Martin Miklošovič
.: Jiný názor :.
Mongol – Čingischán se tváří jako výpravný historický velkofilm o jednom z největších válečníků všech dob, ale je tomu skutečně tak? Bohužel vás hned v úvodu musím zklamat. Čingischán je vizuálně nádherný a výpravný a atmosférický film, z něhož je přímo cítit vítr vanoucí po mongolských stepích. Ovšem kdo bude jako já čekat Čingischánův vzestup k moci, sjednocení mongolských kmenů a následně zničení čínské říše a nějakou tu megabitku, kde mongolští nájezdníci rozsekají evropské sedláky a rytíře, bude zklamán. Bude si muset počkat na film Mongol 2 – Zlatá Horda (jestli kdy vznikne). Totiž tam, kde bychom my krvechtiví obdivovatelé Čingischánova strategického génia chtěli, aby film začal, tak tam právě končí. Možná kdyby se snímek jmenoval “Mongol – Temudžin” (Čingischánovo rodné jméno), nebo něco ve smyslu “Mladý Čingischán”, tak bych ho od začátku tolik nepodrážel. Pojďme se ale raději podívat na to, co ve filmu doopravdy je.
Film tedy vypravuje o mládí Temudžina, jenž je především mistr světa v unikání hrobníkovi z lopaty. Už od jeho devíti let, kdy Tataři otrávili Temudžinova otce – chána kmene –, si na jeho život kdekdo dělá zálusk. Temudžin s rodinou utíká pryč a od té doby žije povětšinou docela samotářský život. Občas se tedy ukáže, že má kolem sebe nějaké věrné bojovníky, ale kde k nim přišel, to se divák nedoví. Jinak se Temudžin potlouká mongolskou stepí, většinou od jednoho maléru k druhému. V druhé polovině Temudžin konečně začne od píky budovat svou moc pro sjednocení Mongolů… a najednou přijde střih a jakoby zázrakem stojí Temudžin v čele statisícového vojska proti svému bývalému pokrevnímu bratrovi. “He?” říká si divák. „Jak to dokázal?“ No nic, konečně alespoň bude to, na co jsme se těšili, tedy pořádná středověká bitva! Ale jak se zdá, po první šarvátce asi došly filmařům peníze, takže celé bojiště potáhli bouřkovými mraky a z řežby tedy zase neuvidíme nic. Konec filmu pak jenom doplní suchá hláška o tom, jak Temudžin jakožto Čingischán dobyl polovinu tehdy známého světa. Ano, prozradil jsem vám teď děj celého filmu, ale aspoň jsem dostatečně varoval bojechtivé diváky, kteří nebudou muset procházet stejným zklamáním jako já.
Zatím jsem tedy film spíše kritizoval, tak bych se měl také podívat na jeho silnější stránky. Snímek je točený především na efekt, takže v něm nějakou historickou přesnost nehledejte. Ovšem co se mongolských kostýmů a rekvizit týká, působí velmi autenticky. Ona vůbec celá ta atmosféra filmu, když se po nekonečných zelených stepích prohání Temudžin na koni, je celkem silná. Vše je ještě podbarveno tradiční mongolskou hudbou, která tomu dodává ten správný šmrnc, ale abyste si atmosféru vychutnali naplno, musíte film vidět na nějaké větší obrazovce. Když už k nějaké té řežbě dojde, tak je také vyvedena velmi autenticky. Je to vlastně vizuálně krásný romantický film o Mongolech, ovšem rozhodně ne historický o Čingischánovi. Hnidopichům jako já bude mimo absenci bitev ještě vadit další nekonzistence v již tak poněkud tragikomickém příběhu, takže se u filmu budou bavit především ti, co o Mongolech nevědí nic a od filmu nic neočekávají. Aneb třikrát hurá pro nevědomost.
{youtube}getW8YH3nS0{/youtube}
Jan Dočkal
Mongol (Německo, Kazachstán, Rusko, Mongolsko, 2007)
Režie: Sergej Bodrov
Scénář: Arif Aliyev, Sergej Bodrov
Kamera: Rogier Stoffers, Sergej Trofimov
Střih: Valdís Óskarsdóttir, Zach Staenberg
Hudba: Tuomas Kantelinen
Hrají: Tadonobu Asano, Khulan Chuluun, Amadu Mamadakov, Odnyam Odsuren, Honglei Sun
Premiéra v ČR: 17. 4. 2008
Délka: 120 minut
Napsat komentář