Cinka Panna

Nepříliš dlouho po velkofilmu Bathory přichází
do českých kin další historický kostýmní snímek slovenské provenience,
i když v mezinárodní koprodukci. Mohlo by se zdát, že jde o
(znovu)zrození slovenské kinematografie i na tomto poli, nejspíš však
zůstane jenom u zdání.

Cinka Panna (1711–1772) se narodila
v Gemeri ve slavné romské muzikantské rodině – její otec byl dvorním
muzikantem knížete Františka Rákocziho. Od dětství projevovala
mimořádné hudební nadání a stala se nejslavnější cikánskou
primáškou, která trvale ovlivnila hudební vývoj střední Evropy. I když
zpočátku musela hrát v mužském převleku, později jako známá osobnost
procestovala téměř celý kontinent a odmítala velmože a hrabata, kteří ji
žádali o ruku. Cesta k takovému postavení však pro ni jako ženu a Romku
nebyla nijak lehká, alespoň se nás o tom film Dušana Rapoše pokouší
přesvědčit.

I příběh krvavé paní Bathoryové
v podání vizionářského Jakubiska měl své mouchy, a nebylo jich málo.
Mezi ním a autorem Fontány pro Zuzanu však i přes mnohé podobnosti zeje
propast jako peklo. Zatímco Jakubisko si alespoň technické provedení filmu
ohlídal s profesionální samozřejmostí, u Rapoše je to největším
zádrhelem. Přitom mají jejich filmy mnohé společné –
individualistickou, hrdou a nekompromisní ženskou hrdinku v době, která
ženám nijak moc nakloněna nebyla, kameru libující si v záběrech krásné
přírody, mezinárodní obsazení atd. Cinka Panna je ale přeplněná
špatným zvukem, nesedícími postsynchrony, příliš studiově znějícími,
nepřirozeně odmluvenými a přepjatě spisovnými dialogy bez ruchů. K tomu
divadelní herectví mnoha zúčastněných a zřetelný rozdíl mezi
profesionály a neherci (i když těžko říct, kdo hraje lépe).

Bylo by snadné jenom zkonstatovat, že
Dušan Rapoš je prostě špatný režisér, ale je skutečně zarážející,
že u něj i po tolika filmech a zjevné zálibě v hudebních tématech
nacházíme místy absolutní nedostatek smyslu pro rytmus a tempo scény.
Přebujelá dramatizace v některých okamžicích, doprovázená vskutku
nepatřičnou hudbou, a naopak jiné scény, ve kterých smysl pro atmosféru a
dramatizaci naprosto chybí, jsou pak již posledními hřebíky do rakve.
Mnohé diváky pak ještě najisto dorazí výtvarně pojaté sekvence
emocionálně vyhrocených okamžiků.

Čím se protentokrát jako nadšenec
anebo patriot utěšovat? Příběhem, který je rozhodně zajímavou kapitolou
historie, a scénářem, který na papíře vůbec nemusel vypadat špatně?
Nebo romskými reáliemi, díky kterým se dozvíme leccos o jejich
pozoruhodné kultuře a zvycích? Bohužel nestačí už jako před pár lety
tleskat jenom tomu, že se vůbec něco na Slovensku natočilo, zvlášť když
jde o takový větší a jistě ne laciný projekt. Na Slovensku, kde se film
promítá již od 23. 10. 2008, jde o mimořádně navštěvovaný titul.
Těžko říct, jestli jde o žízeň po oživené domácí kinematografii,
která dlouho stagnovala, nebo jen o vlek po králi žebříčků
návštěvnosti Bathory, který byl
vůbec nejnavštěvovanějším filmem za rok 2008 s téměř půlmilionem
diváků, což za posledních 15 let překonal jen Titanic a Lví král…

{youtube}7onSqAu-fxU{/youtube}

Cinka Panna (Slovensko, Česko, Maďarsko/2008)
Režie: Dušan Rapoš
Scénář: Ľubomír Slivka
Kamera: Ján Ďuriš
Hrají: Anna Gurji, Balázs Galkó, Balázs Mózes, Martin
Dejdar, Zuzana Kronerová, Jozef Vajda, Martin Huba, Marián Slovák, Kálmán
Varju
Premiéra v ČR: 5. 2. 2009
Premiéra v SR: 23. 10. 2008