Ernesto Che Guevara de la Serna –
revolucionář, lékař, politik, myslitel. Bojovník proti diktatuře a
imperialismu a ikona komerce textilního průmyslu. Pro někoho masový vrah,
pro jiné legendární, takřka svatý osvoboditel. Pro jedny jenom symbol
idealismu, který nosí na triku a nevědí o něm nic, pro druhé, kteří
vědí více, rozporuplná osobnost, bez níž by se dějiny možná ubíraly
zcela jiným směrem.
Výzvu ztvárnit jeho život přijal
oscarový režisér Steven Soderbergh a učinil tak ve dvou filmech. (Druhý
díl s názvem Guerilla má českou premiéru 5. 2. 2008). První se věnuje
především slavné kubánské revoluci, setkání mladého Ernesta s bratry
Castrovými v Mexiku a bojům jejich malé skupinky proti Batistově diktatuře
až do konečného vítězství. Ukazuje ale taky úryvky z Guevarovy
návštěvy Spojených států a jeho nekompromisních vystoupení na půdě
Spojených národů, kde zbraně nahradil slovy. Činí tak ve zcela tradiční
a neoriginální podobě životopisných filmů, kdy je hraný děj
přerušován archivními záběry.
Snímek takového druhu stojí a padá na hlavním představiteli. Tady se
není čeho obávat, protože Benicio Del Toro, který je i jedním
z producentů, je hercem brilantním a své životní role se zhostil
mistrovsky. Převtělil se do Guevary stejně přesvědčivě jako u nás
neznámý Demián Bichir do role Fidela Castra. U nich se tedy moc stěžovat
nedá, hlavně pokud jste neznali oba revolucionáře osobně.
Bohužel se to samé nedá říct
o ostatních aspektech díla. Soderberghova režie je po většinu času
téměř neviditelná, ničím nevyniká a dalo by se namítnout, že až
otrocky sleduje malý hlouček partyzánů, který se větší část stopáže
jenom potácí džunglí. O Guevarově charakteru se tak máme dovídat pouze
z jeho krátkých dialogů se spolubojovníky a zkratkovitých charakteristik
typu: „Zatímco guerillisté oddechují, Che si čte a svou autoritou donutí
kamaráda, aby si raději místo lenošení udělal úkol z matematiky.“
„Dokumentaristický
styl a civilní výkony ukazují jenom vnějšek, tvůrci se snaží být tak
strašně nestranní, jen aby se nikoho nedotkli, že je to filmu jenom na
škodu. “
Je to problém především
scénáře, na kterém, včetně průzkumu, dělal jeho autor Peter Buchman
celá léta. Troufám si říct, že se s výsledkem minul a vůbec se mu
nepovedlo vyhmátnout to podstatné. A režisér se přizpůsobil a pouze
zilustroval příhody z časů revoluce. Jejich práce je poctivá, to
rozhodně, ale stvořili jenom bezzubou vnějškovou verzi nesporně zajímavé
kapitoly Guevarova života. Chybí tady nějaká ambicióznější umělecká
snaha o postihnutí jeho osobnosti (o to víc Castrovy, který i přes
jednodušeji postižitelný charakter zůstává ještě výrazněji jenom
figurkou, i když figurkou skvěle zahranou a životnou).
Dokumentaristický styl a civilní výkony ukazují jenom vnějšek, tvůrci
se snaží být tak strašně nestranní, jen aby se nikoho nedotkli, že je to
filmu jenom na škodu. Jednoznačně s Guevarou sympatizují, ale v rámci
nestrannosti je i glorifikace omezená na minimum, čeho důkazem je jenom
několik kratších výjevů doprovázených hudbou. Výsledkem je snímek
docela sterilní, který jistě seznámí mnohé nic netušící lidi
s historickými fakty, ale vůbec se nesnaží nahlédnout za roušku povrchu,
dát obecenstvu opravdu pocítit jeho pocity, osvětlit jeho psychologii nebo
seznámit ho s jeho ideovým spektrem. A to jsou právě ty věci, které
z něj udělaly symbol a legendu, i když se to tak na první pohled
nemusí jevit.
Na druhé straně, jde jenom o první ze dvou filmů. Až po zhlédnutí
obou se dá vyřknout konečné hodnocení. Ještě pořád může jít jenom
o rozběh k něčemu skutečně mistrovskému. Na to si ale ještě musíme
několik dní počkat.
{youtube}TVr1XW7PGRc{/youtube}
Che Guevara – revoluce /
Che : Part One / Argentine (Španělsko, Francie, USA, 2008)
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: Peter Buchman
Kamera: Steven Soderbergh jako Peter Andrews
Hudba: Alberto Iglesias
Střih: Pablo Zumáragga
Hrají: Benicio Del Toro, Demián Bichir, Rodrigo Santoro,
Edgar Ramirez, Yul Vazquez, Jsu Garcia,
Délka: 126 minut
Česká premiéra: 15. 1. 2009
