Bratři Bloomovi

Po nějaké době příchází do kin film, který zdánlivě předvádí
klasické atrakce v nové, zajímavé variaci. Dělá to takovým
přitažlivým způsobem, že má člověk pocit skutečně svěžího vánku do
vod stojaté kinematografické produkce. A to, co tenhle líbivý dárek
zdánlivě nabízí, není zdaleka vše, co obsahuje uvnitř.

Bratři Bloomovi jsou podvodníci nejvyššího kalibru. Elegantní,
zcestovalí, nepolapitelní a rozdílní jako den a noc. Kym Stephen si libuje
ve vymýšlení těch nejpromyšlenějších podfuků jako z románu a už jen
krůček mu chybí k samotné dokonalosti, mladší Bloom je uťáplý
depresivní maník, kterého ničí, že celý život jenom hraje role napsané
Stephenem, a touží po něčem „skutečném“. A tak ho bratr přesvědčí
na poslední podnik, kterým má být obelstění výstřední dědičky
obrovského majetku. A jak už to bývá, poslední zátah bude posledním ne
proto, že si to tak jeho aktéři zamanuli, ale proto, že nečekané zvraty
jednou provždy změní jejich životy. Penelope Stampové je totiž vlastní
zcela osobité pojímání vymyšleného příběhu i opravdového života a do
jejich hry se vloží s takovou razancí, nadšením a originalitou, že ji
zcela opanují její pravidla, i když netušená, instinktivní a
nepředvídatelná.

V hlavních rolích se představí čtveřice herců, kterým jsou jejich
role jako šité na tělo. Mark Ruffalo a Adrien Brody jako bratři. Jeden
nepřístojně frajersky naladěný profesionál s nadhledem a svou vlastní
životní rolí, kterou je ochrana mladšího bratra a tvoření stále
lepších triků. Druhý tichý, klidný, rozmrzelý, naštvaný a
přecitlivělý nešika se slabostí pro ženy. Japonka Rinko Kikuchi hraje
jejich mlčenlivou společnici se zálibou ve výbušninách a velice
výmluvných posuncích. A pak přichází na scénu jejich
potenciální oběť, naivní osamělá milionářka sbírající koníčky
v podání Rachel Weisz, která všechny ostatní strčí do kapsy. Nejenže
má napsanou jednu z nejlepších rolí, jaké jsem kdy viděl, ona je to
kromě toho fantastická herečka, skvělá komediantka a ohromná krasavice,
která do své hrdinky vdechla život herectvím tak upřímným, jaké se dnes
moc nevidí, a předvedla Penelope tak neodolatelně vitální, že se do ní
nelze nezamilovat. Je krásné, když se můžeme do postav filmu zamilovat.
Protože kromě jiného nám Bratři Bloomové jako každá správná pohádka
tvrdí, že všechno se dá přemoct láskou. V nejlepší shodě se svým
názvem mohou klidně fungovat i jako snímek rodinný. Taková rodinná
soudržnost, kde rozliční jedinci spolu drží pevně, i když jinak by je
dohromady nesvedlo nic, se jen tak nevidí. Naposledy na mě podobným dojmem
působila Malá Miss Sunshine před několika lety. BB patří jednoduše mezi
ty šťastně vyvedené snímky, které se vynoří z ničeho nic jako zjevení
a po kterých člověk dochází zcela čisté radosti ze života nebo zatouží
někoho prostě jenom tak obejmout. A přitom se film pořád drží svého
tématu a lehce groteskním stylem předvádí jeden podvod za druhým,
spletitou hru, ve které se už pomalu nevyznají ani její strůjci.

Režisér Johnson předvádí značné schopnosti a erudici ve filmovém
stylu. V jeho díle se setkává svižnost a lidskost klasického
francouzského humoru, prodchnutého barevnou melancholií s prvky americké
grotesky i estrádních čísel v cirkusu, a kde ke slovu – a nikoli
nepodstatnému – přijde i Dostojevskij. Může se nám zdát, že tady
vnímáme i faktor slovanské nátury, zvlášť živý v hudebním doprovodu.
Není divu, film se celý natáčel v Čechách, Černé Hoře, Srbsku a
Rumunsku. A tak můžeme naše hrdiny vidět prohánět se v ladě, uslyšet
Rachel Weisz v originálu mluvit česky a spoustu podobných vychytávek, mezi
jinými i výbuch bomby na Pražském hradě. Známé destinace a domácké
prostředí pro nás činí dílo ještě přitažlivějším.

Bratři Bloomovi jsou příběhem o vyprávění příběhů a jsou této
činnosti takovou poctou jako naposled Velká ryba Tima Burtona se stejným
triumfem fantazie nad realitou. Je to to pravé na proměnlivé podzimní
nálady, kdy slunečný jas kdykoli smete deštivý vítr. I když jejich
poetika připomíná svým stylem filmy Wese Andersona, jsem přesvědčen, že
vyrůstají ze zcela různého podhoubí. Tam, kde je Anderson jenom podivínsky
vtipný a od svých excentrických hrdinů si zachovává odtažitý odstup,
u Johnsona vás přímo mezi oči praští jeho hluboké člověčenství. To
se může lehce změnit v nařčení z naivnosti. Spolu s projevovanou
láskou a chutí k příběhům, jejich vymýšlení a vyprávění se však
stává něčím víc než jenom příběhem nebo i příběhem o vyprávění
příběhů. Tam, kde se mísí realita a fikce, musí se člověk sám
rozhodnout, čemu dát přednost. Je lepší žít život jako napsaný
příběh, nebo si psát scénář jak reálně žít?

Naše příběhy možná píše někdo jiný. Ale jenom my samotní
rozhodujeme, jak je budeme prožívat. A právě Umění je to, co nás naučí
žít (nebo umírat). BB tyhle moudra obsahují v tak jemné podobě
rozmělněné do celého svého děje, že mají tendenci stát se nadčasovým
klasickým dílem. Dalo by se o nich mluvit ještě dlouho a stejně se už
víc nepřiblížit k jejich podstatě a kouzlu. A dám ruku do ohně, že
jestli vám jejich styl sedne, budete se na ně chtít dívat znovu a znovu,
s kamarády, partnerem, babičkou, kýmkoli! Bratři Bloomové jsou jako když
zasvítí slunce, protože ukazují, jak lze mít radost ze života a lidí
kolem sebe za každých okolností.

Bratři Bloomovi vám můžou dát všechno, co slibují. Kupříkladu
podfukářskou hru. Pokud hledáte tohle, najdete ji tam, ale možná
nedosáhnete úplné satisfakce. Už jste to tolikrát viděli v mnohem
lepších, tedy rafinovanějších a možná stylovějších podobách. BB vám
ale dají mnohem víc – možná chtějí, možná mohou –, a to návod,
jak lépe žít a jak si život opravdu užívat. Jak řekl můj kolega: „Film
řeší základní otázky lidské existence šťastným způsobem.“ A když
tak nad tím přemýšlím, vlastně to docela vystihl. Ten film je totiž ve
své podstatě velice sladký. Ale tím správným způsobem. Možná
nedostanete to, co jste chtěli, ale dostanete mnohem víc. Jen musíte být
ochotni to vzít a necítit sa podvedení…

{youtube}8HPXfmqIy-4{/youtube}

The Brothers Bloom (USA, 2008)
Režie a scénář: Rian Johnson
Kamera: Steve Yedlin
Hudba: Nathan Johnson
Střih: Gabriel Wrye

Hrají: Rachel Weisz, Adrien Brody, Mark Ruffalo, Rinko
Kikuchi, Robbie Coltrane, Maximillian Schell, Zachary Gordon, Max Records
Délka: 113 minut
Premiéra v ČR: 15. 10. 2009