Při uvedení Tanečníka seshora, filmu z roku 2002, Malkovich
oslovil publikum s tím, že neví, jestli k filmu má vůbec něco říkat.
Domníval se, že jeho film již hodně lidí vidělo. Proto se zeptal, kolik
takových v sále sedí. Ruku zvedli však pouze tři lidé. Nato se vtipně
zeptal ještě jednou: „A kolik z vás vidělo Transformers?“
Zvednutých rukou bylo tentokrát podstatně více.
Laura Morante
Laura Morante © Zdeněk Janál
Spolu s Malkovichem Tanečníka seshora v Karlových Varech uvedla
i jeho ženská protagonistka, vynikající italská herečka, Laura Morante.
Většinu jejích filmů však český divák neměl šanci vidět. Karlovarský
festival v roce 2007 uvedl film Jeana Resnaise Srdce (Coeurs), za
který získala v roce 2006 cenu pro nejlepší herečku na festivalu
v Benátkách. Za roli ve filmu Nanni Morettiho Synův pokoj, který
v roce 2001 získal Zlatou palmu v Cannes, byla nominována na Evropskou
filmovou cenu a v Itálii obdržela Donatellova Davida pro nejlepší herečku
roku. Synův pokoj byl promítán i v české distribuci a byl vydán na DVD.
V roce 2001 Moranteová hrála spolu s Johnem Malkovichem ve filmu
Hotel Mikea Figgise. Možná právě při této spolupráci si ji
Malkovich vybral pro svůj film, natočený o rok později.
Tanečník seshora
Scénář Tanečníka seshora napsal britský spisovatel a novinář
Nicolas Shakespeare podle vlastního stejnojmenného románu. Ten vznikl na
základě skutečných událostí, které se odehrály v Peru. Ve scénáři
však vůdce organizace Světlá stezka Abimaela Guzmána překřtil na
Ezechiela. Ale jistá podobnost křestních jmen přece jen zůstala. Malkovich
totiž nenatočil biografický film o Guzmánovi, ale fiktivní příběh
detektiva Augustína Rejase. Detektiv a jeho pátrání ho zajímalo více než
samotný revolucionářský vůdce. A dobře hollywoodsky udělal, neboť
divák může jít s hlavním hrdinou a svět vnímat jeho optikou. Ale
i Guzmánův příběh je do určité míry zachován a je čitelný. Ezechiel
je také intelektuálem, vysokoškolským pedagogem, filozofujícím profesorem.
Nechává za sebe bojovat hlavně chudé vrstvy, snaží se rozpoutat co
největší vlnu nepokojů, aby jeho skupina mohla převzít vládu a nastolit
v zemi maoistickou diktaturu.
Rejas pracuje v nejmenované, zřejmě ale jihoamerické zemi (původní
Peru se zde nikde nezmiňuje), kde mu místní zkorumpovaná vláda ztěžuje
pátrání. Zemi začnou ohrožovat sebevražední atentátníci, kteří vždy
před svým činem vykřiknou: „Ať žije prezident Ezechiel!“ (Také
Guzmán byl označován jako Presidente Gonzalo.) Tento samozvaný mesiáš
pobláznil množství obyčejných lidí a je vůdcem převratu, který má
nastat. 
Nepokoje jsou stále
intenzivnější. Ale jako by vláda spíše chtěla ve státě ukázat svou
pozici a schopnost rázných zákroků, než najít zdroj těchto nepokojů,
samotného Ezechiela. Najít Ezechiela, kterého nikdo neviděl, každý si ho
představuje po svém, ale jeho vlivu a myšlenkám podléhá stále více
obyčejných lidí, se snaží především čestný detektiv Rejas, tedy beze
zbytku kladná postava. Rejas si však uvědomí, že pokud chce Ezechiela
skutečně dopadnout, musí před místními policejními lídry občas něco
utajit. Způsob zatčení Ezechiela je totožný se skutečným zatčením
Guzmána v roce 1992. Byl vypátrán podle kožního krému, který byl
nalezen v popelnici před domem, ve kterém se skrýval. Fakt, že byl Guzmán
ukryt v prvním patře domu nad baletním studiem, využil Malkovich jako
styčný bod dvou příběhů, které ve filmu rozehrává. Poté co je Ezechiel
zatčen, pokračují detaily souvislostí s Guzmánem – do filmu Malkovich
zahrnul záběr, jak je Ezechiel v zavěšené kleci ve vězeňském mundúru.
Guzmán byl totiž také v podobné kleci v pruhovaném oblečení vystaven
pohledům Peruánců skrze televizní kamery, za účelem zesměšnění.
Ezechiel je odsouzen na doživotí, stejně jako Guzmán ve skutečnosti (dosud
žije v přísně střežené podzemní cele ve věznici na námořní
základně blízko Limy, hlavního města Peru).
Po dopadení Ezechiela se Rejas stane hrdinou lidu a má možnost stát se
prezidentem celé země. To by se však nesměl zamilovat do krásné učitelky
baletu Yolandy (ta má jisté podobnosti s Guzmánovou životní družkou
Elenou Iparraguirre), právě z baletního studia pod
Ezechielovým/Guzmánovým bytem. Malkovich tak do filmu dostává milostný
příběh, který jako by neměl s hlavním tématem nic společného. Nakonec
se však oba příběhy samozřejmě propojí. Ale převyprávět Rejasovo
pátrání, postupné nalézání a překvapivé zvraty snad není nutné.
Naopak bych doporučil všem pořídit si DVD s filmem, a celou cestu
absolvovat spolu s charizmatickým detektivem.
Tanečník seshora nejprve působí jako tuctový film o vyšetřování,
ale po několika dějových zvratech a s postupující psychologizací
hlavního hrdiny v podání Javiera Bardema je zřejmé, že herec Malkovich
natočil působivý a velmi dobrý film. Zrovna tak mohl být dílem některého
z renomovaných režisérů – ani bychom nepoznali, že se jedná
o režijní debut slavného herce. Důvodem proč Malkovich po tomto
úspěšném debutu nevytvořil další filmové dílo tak může být snad
jedině jeho zjištění, že i režii zvládne na profesionální úrovni a
chtěl si to jen dokázat. Jinak nerozumím, proč zatím nenatočil další
film, když tak slibně začal.
V Tanečníkovi seshora není dobře zvládnutá jen režie.
Spíše matným a neostrým obrazem upoutá a trochu zprvu zmate kamera José
Luise Alcaina. Malkovich by jistě mohl mít to nejlepší technické vybavení,
ale před dokonalou barvou dal přednost obrazové souvislosti s dějištěm
příběhu a konotacím s podobnými staršími filmy žánru. Neméně
výrazná je složka hudební. Za nejlepší soundtrack ostatně jeho autor
Alberto Iglesias získal cenu na festivalu v Benátkách. A kromě dokonalého
detektiva, Javiera Bardema, září již zmíněná italská herečka Laura
Morante. Její postava okouzlí Rejase, diváky pak může okouzlit Moranteové
herectví, které postavě Yolandy ponechává trochu její tajemnosti.
Především v odhalujícím závěru filmu je natolik přesvědčivá, že se
tají dech a divák může nenávidět scenáristu, že film musel takto
skončit (ale konec je samozřejmě silný jen proto, že skončil právě
takhle). A snad každý by udělal pro tuto nevyzpytatelnou ženu to, co
detektiv Rejas, přestože ten přišel jak o možnost stát se prezidentem,
tak o společný život s Yolandou.
{youtube}oYLPiloWPSc{/youtube}
Tanečník seshora (The Dancer Upstairs, Španělsko, USA,
2002)
Režie: John Malkovich
Scénář: Nicholas Shakespeare podle vlastního románu
Kamera: José Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Výtvarník: Pierre-François Limbosch
Střih: Mario Battistel
Hrají: Javier Bardem, Laura Morante, Juan Diego Botto, Elvira
Mínguez
Délka: 132 minut
Napsat komentář