Festival byl oficiálně zahájen ve večerních hodinách. Před hotelem
Thermal mohli diváci sledovat a poslouchat koncert bubenické skupiny Jumping
Drums. Mocné zvuky bubnů ohlašovaly, že se blíží něco velikého, a sice
44. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Po bubenickém
vystoupení, při kterém nechyběly ani melodie slavných hitů nedávno
zesnulého Michaela Jacksona, se již pohledy návštěvníků ubíraly na
přijíždějící limuzíny a na červený koberec.
Po něm se za moderování Miloše Pokorného a Romana Ondráčka (tedy
Těžkého Pokondra) procházeli vzácní hosté. Ti méně vzácní pak měli
přístup běžným vchodem od recepce hotelu.
Hvězdy na červeném koberci
Návštěvníci viděli samozřejmě také prezidenta festivalu Jiřího
Bartošku s uměleckou ředitelkou Evou Zaoralovou, moderátorskou stálici
Marka Ebena, přední české politiky – prezidenta Václava Klause,
premiéra Jana Fischera či expremiéra Mirka Topolánka, jako i porotu
soutěžních snímků. Současně režiséra Patrice Chéreaua, ale také
modelky Andreu Verešovou a Taťánu Kuchařovou, které s filmem mají
pramálo společného. Dále limuzíny přivezly české herce a režiséry –
například Jiřího Macháčka, Aňu Geislerovou, Táňu Vilhelmovou, Zuzanu
Stivínovou, Evu Holubovou, Miroslava Donutila, Davida Ondříčka, Kláru
Issovou.
Červený koberec se
dává za zásluhy. Divím se ale, že to diváky stále baví. Každým rokem
jsou k vidění stále stejné tváře.
Jaká jsou vlastně kritéria pro to, kdo může po červeném koberci a kdo
ne? Zdá se, že z českých „celebrit“ si slávy na červeném koberci
užívají stále ti stejní, ačkoli třeba v minulém roce nemuseli natočit
žádný nebo něčím výrazný film. Proč se po červeném koberci
neprocházejí z českých herců také ti, kteří jsou právě populární a
kteří v současné době předvádějí kvalitní herecké výkony? Proč
pořád jen ty „trvalky“? Samozřejmě proto, že červený koberec se
dává v podstatě za zásluhy. Divím se ale, že tato podívaná lidi stále
baví, přestože každým rokem jsou k vidění stále stejné tváře, tedy
až na pár výjimek – což byl letos případ Chéreaua, Miloše Formana či
herce Lubomíra Lipského.
Slavnostní zahájení ve Velkém sále hotelu Thermal
Zahajovací ceremoniál je narozdíl od toho závěrečného, který je
každoročně v přímém přenosu vysílán Českou televizí, spíše
interní záležitostí. Vidí ho jen pozvaní hosté a pár jedinců na
festivalových obrazovkách v hotelu Thermal. Ale zas tolik se oba ceremoniály
neliší. Na začátku proběhne atraktivní show již tradičně v režii
bratří Cabanů, pak se mikrofonu chopí moderátor Marek Eben. Při zahájení
festivalu představí znělky a poroty, Jiří Bartoška festival oficiálně
zahájí. Při tom závěrečném Eben představí víteze Křišťálových
globů a Bartoška uplynulý ročník festivalu zakončí. Nic víc,
nic míň.
Bratrské duo Cabanů
tentokrát rozproudilo těžký letní vzduch a rozvlnilo sál. Spoře oděné
děvy s plastovými parukami tančily na podstavcích, nasvíceny tak, že
vypadaly jako nahé.
Igelitové či mikrotenové pásy se nad nimi vznášely a různě kroutily
v proudu silného vzduchu, o který se postaralo několik mladých mužů
s fukary ve tvaru luxů. Velká igelitová plachta dokonce zamířila nad hlavy
diváků a nakonec jich dobrou stovku zakryla. Tato vznášející se plachta
působila velmi efektně, jako celá show, která evokovala střídání
přírodních živlů. Jejich identita se měnila hlavně dle barevného
nasvícení a směřování vzduchu, nejvýrazněji tedy zapůsobila změna vody
v oheň. Pruhy fólie jako by vystupovaly z hlav tanečnic a ony hořely –
kolik „plamenů“ se najednou na jevišti objevilo. Je obdivuhodné, jak si
Cabani dokázali poradit s nedivadelním sálem, který má omezené
provaziště a světelný park. Také je cenné, že jejich nápady se
neopakují, že vždy vymyslí něco zcela nového a hlavně smysluplného.
Neopakuje se ani Marek Eben. Tentokrát diváky v sále pozdravil s tím,
že jsou těmi nenormálními diváky, tedy těmi, jejichž schopnosti
přesahují normál – ať už uměleckými či ekonomickými. Krátce
glosoval, jak se kdo dostal do tohoto sálu. Někteří z vůle lidu –
politici, kterých bylo v sále opravdu hodně, od prezidenta přes ministry
až k politikům komunálním. Nevyjmenoval však všechny možnosti, stručně
svou řeč zakončil: Nebo jinak. Co tím asi myslel? Také vzpomenul, že
i v nelehké době finanční krize se podařilo získat finanční prostředy
k uspořádání dalšího ročníku festivalu s dlouhou tradicí, který je
velmi nákladný. Rozpočet se pohybuje kolem 130 milionů korun. Z toho
třiceti miliony přispěl stát a stem milionů jednotliví sponzoři. Není se
čemu divit – při takto velké akci jsou jejich jména dobře zviditelněna,
tedy sponzorství takovéto akce není nezištné. V tom to má karlovarský
festival lehčí než jiné kulturní akce – ve svém oboru významné,
ovšem bez takové mediální a divácké pozornosti. Festival je pak dokonce
tak štědrý, že část finančních prostředků věnuje na humanitární
účely – jednou korunou z každé prodané vstupenky přispívá obcím
poničeným letošními povodněmi.
Eva Zaoralová byla
oceněním za přínos české kultuře překvapena. Prý neměla ani tušení,
že cenu získá.
Na ceremoniálu byla předána i první čestná cena.
Ministr kultury Václav Riedlbauch předal Cenu za přínos české kultuře
Evě Zaoralové, umělecké ředitelce zdejšího festivalu. Je to sice tak
trochu malá domů, ale kdo by této dámě cenu nepřál? Ta navíc jevila
známky opravdového překvapení, prý neměla ani tušení, že tuto cenu
získá. Je to sice těžko uvěřitelné, ale proč ne, věřme jí to.
Napsat komentář