Nedávno jsem navštívila Vinohradské divadlo a jako pokaždé – byl to výborný zážitek. Představení se jmenovalo Jistě, pane ministře. Většina lidí to nejspíš zná jako britský seriál, který se vysílal i v České televizi. Dvojici hlavních aktérů namluvili do češtiny Viktor Preiss a František Němec.
Umělecký šéf Divadla na Vinohradech, Martin Stropnický, který byl
velkým fanouškem tohoto seriálu, ho chtěl za každou cenu předělat do
jevištní podoby. Přes veškeré těžkosti, kterých nebylo málo, se mu to
podařilo. Hlavní roli dostali kdo jiný než Viktor Preiss a František
Němec.
Představení není založeno na množství herců, speciálních efektech či
komplikovaném ději, ale na dialozích, různých hláškách a na dokonalé
demonstraci toho, jak to vypadá v politickém zákulisí (a já
nepochybuji, že je tento pohled pravdivý).
Strana Jamese Hackera vyhraje volby a on napjatě čeká, které
ministerstvo bude přiděleno jemu. Stává se ministrem pro
administrativní záležitosti. Po nastoupení do funkce přichází
rozčarování – téměř vše mu je zatajováno a práci, o které si myslel, že
ji bude vykonávat on, se samozřejmostí dělá stálý tajemník ministerstva
Sir Humphrey Appleby. Hacker se snaží situaci změnit, bojuje dlouho,
ale nakonec zjišťuje, že pohodlnější je podřídit se již zavedenému
systému. A vyplatí se mu to, protože díky této strategii se stává
premiérem.
Obzvlášť povedená postava je osobní tajemník ministra, kterého hraje
Jan Šťastný. Je to typický patolízal, kterému nezáleží na ničem jiném
než jak se udržet ve funkci. Učí Hackera všechny špatné vlastnosti,
které by podle něho a Humphreye měl správný ministr mít. Také mu dává
kurz, jak se má vymlouvat, když na něj někdo bude naléhat. Například
výmluva číslo pět zní takto: „K této politováníhodné záležitosti došlo
pouze v důsledku rozpočtových škrtů a redukci personálu, které
způsobily katastrofální přetížení kontrolních mechanismů."
Poněkud protivně působí předsedkyně parlamentní komise, kterou hraje
Daniela Kolářová. Naštěstí jí však není věnován velký prostor. Dále ve
hře hrají Simona Postlerová, Svatopluk Skopal, Vladimír Dlouhý a další
(ale naprostá většina hry je věnována F. Němcovi a V. Preissovi).
Takže rozhodně doporučuji návštěvu divadla, myslím, že v této hře se člověk nezklame.
Na závěr pár ukázek:
Hacker „Humphrey, dáte mi jasnou odpověď na jasnou otázku?"
Humphrey „Pokud mě nebudete nutit k primitivní generalizaci nebo
vulgární simplifikaci, jakou představují prosté „ano" a „ne", učiním,
co je v mých silách, abych Vás uspokojil."
Hacker „Špatná zpráva je dobrá zpráva pro tisk. Oznámím, že došlo ke katastrofě. Budou šťastní."
Hacker „Dozvěděl jsem se, že britské zbraně jsou dodávány italským teroristům."
Humphrey „Tyhle věci se stávají v jednom kuse, pane ministře. To
není náš problém. To je problém ministerstva vnitra, obchodu, obrany
nebo zahraničí."
Hacker „Ne, to je problém britské vlády a my musíme něco udělat!"
Humphrey „Při vší úctě, pane ministře, my nemusíme dělat nic. Co tě nepálí, nehas."
Hacker „Hodlám iniciovat vyšetřování…"
Humphrey „Pane ministře, zapřísahám vás, to nedělejte! Myslete
na dvě základní pravidla ve vládě. Nikdy nezkoumejte nic, co nemusíte.
A nikdy nepodněcujte vyšetřování, pokud předem nevíte, co se vyšetří."
Humphrey „Pane ministře, vláda tu není kvůli morálce."
Hacker „Neříkejte? A kvůli čemu?"
Humphrey „Kvůli stabilitě. Aby se kola točila dál, aby zabránila anarchii, aby se společnost nerozpadla. Abychom tu byli i zítra."
Hacker „Ale proč tu máme být? Co je tím nejvyšším cílem vlády, když ne konat dobro?"
Humphrey „Nemáme vládu kvůli nějakému dobru a zlu, je tu jenom kvůli řádu a chaosu."
Humphrey „Občané demokratické země mají právo žít v nevědomosti."
Napsat komentář