výtvarné umění

Do 6. ledna bude v Galerii jedné věci otevřena výstava soch Alexe Květoně a Petra Stanického. Potkávají se na ní dva sochaři – Alex Květoň, Američan z New Yorku narozený v Ostravě, a Petr Stanický původem z Příklep, který byl v New Yorku na stipendijním pobytu. Akademický sochař Aleš Květoň emigroval na počátku osmdesátých let už jako sebevědomý umělec. Usadil se v New Yorku a z Aleše se stal Alex. Nyní tam šéfuje přední dílně na umělecko-architektonické zpracování kovů a jeho práci vlastní i prestižní Muzeum moderního umění v New Yorku. Sochař Petr Stanický vybral pro společnou výstavu dřevěné reliéfy a také nerezové plastiky.

Do 6. ledna bude ve fotogalerii Václav Lídl otevřena výstava Naši prezidenti. Výstava připravená aktuálně k nadcházející volbě prezidenta republiky nabídne portréty a dokumentární fotografie ze života významných osobností České (Československé) republiky – historické záběry českých prezidentů. Připomene jednotlivé podoby a tváře, umožňuje také srovnání dnešní prezidentské kampaně s řadu let starými snímky. V široké škále se objeví portrét Ludvíka Svobody od Jiřího Všetečky, T. G. Masaryka v Topoľčiankách od proslulého fotoamatéra – spisovatele Karla Čapka – či záběry z disidentské doby Václava Havla od Oldřicha Škáchy a mnoho dalších. Dozvíme se, že i jeden z prezidentů byl vášnivým fotoamatérem. Jedná se o výběr fotografií ze Sbírky Svazu českých fotografů a Archivu 1. československého klubu fotografů amatérů – Nekázanka.

Do 31. ledna můžete v galerii Gambit navštívit výstavu významné české umělkyně Veroniky Drahotové s názvem 12. Výstava, symbolicky zahájená 12. 12. 2012, představuje dvanáct nových děl – obrazů a světelných objektů. Veronika Drahotová byla jako výjimečný talent přijatá předčasně na AVU v Praze. Jako velmi mladá se koncem 90. let už objevovala na zdejší umělecké scéně. Její emocionální, živý a téměř naivní projev velmi zaujal. Zabývá se figurální i abstraktní malbou, její projev obsahuje vždycky nějaký příběh. Kromě malby ji však zajímají i další média: navrhla několik multimediálních projektů, z nichž bylo realizováno například náročné duhové osvětlení Pražského hradu v akci Umělecké dílo ve veřejném prostoru v roce 1998. Sama autorka také iniciovala vznik galerie současného umění Home, kterou vedla s umělkyní Veronikou Bromovou. Její práce jsou vystavovány na mnoha zahraničních i českých přehlídkách.

Až do 9. června přenesou výstavy Monarchie, Dětský svět za císaře pána a Člověk ve fotografii návštěvníky Nové budovy Národního muzea do doby vlády císaře Františka Josefa I. Výstava přibližuje návštěvníkům období narození a péče o dítě, dětskou literaturu, vzdělávání ve školách, hry a hračky dětí v době vlády císaře Františka Josefa I., kdy však byly nedílnou součástí dětského života i nemoci, dětská práce a rodinné problémy. Jaké bylo dětství v rodině šlechtice, měšťana, sedláka nebo dělníka? Interaktivně pojatá výstava umožňuje návštěvníkům vyzkoušet řadu her a činností typických pro 2. polovinu 19. století. Nechte se vtáhnout do atmosféry dětské monarchie.

Do 13. ledna můžete v galerii Moderna vidět výstavu Františka Tichého s názvem Břichomluvec. Výstava malíře a grafika Františka Tichého, „básníka a iluzionisty“ s výjimečnou obrazotvorností a s neobyčejně vyvinutým vkusem, představuje grafické a kresebné dílo. Padesát prací (např. Břichomluvec, Commedia dell'arte, Clown-lilipután, Bílá černoška, Žonglér na koni, Levitace, Hadí muž, Paganini, Scapino, Capriccio, Hrazdaři, Vysoká škola, Arlecchino, Fantom, Dostihový závodník, Fratellini a další) z let 1932–1957 ukazuje, že František Tichý vytvořil jedno z umělecky nejčistších děl českého moderního umění 20.-21. století.

Martin Fryč – jméno, které zná z pražského a možná i mimopražského kulturního prostředí snad každý. Člověk, bez něhož by informovanost o pražském výtvarném dění značně pokulhávala. Tento absolvent Univerzity Karlovy, obor dějepis – zeměpis, je již několik let nepřehlédnutelným činitelem pražské kulturní scény. V současné době pracuje už skoro 12 let v personální oblasti (zabývá se vyhledáváním manažerů a specialistů) a mezi jeho koníčky patří především kultura ve většině podob. Soustavně sleduje a dokumentuje pražské vernisáže, chodí na výstavy současného i klasického umění. Absolvoval základní kurz hudební žurnalistiky, už jen zpovzdálí sleduje rockovou hudbu a je velkým milovníkem kvalitních filmů. V roce 2009 byl členem poroty Febiofestu a v letech 1988–1991 členem Společnosti přátel Andreje Tarkovského. Dlouhodobě udržuje kontakt s oborem, který vystudoval, a snaží se pravidelně navštěvovat konference historické geografie.

Do 2. ledna můžete v Galerii Jiří Švestka navštívit výstavu Jana Vytisky a Kristíny Chrastekové s názvem Plameny mi rosily zrak. Dvě samostatné výstavy obrazů a kreseb Jana Vytisky a filmu Kristíny Chrastekové nás pod vrstvami ranní mlhy a čistoty mytologických počátků provázejí světem snových výjevů, tajuplných surreálných příběhů a hororových scén. Hrdinové děl obou autorů nás skrze zdánlivě letmý pohled důkladně pozorují. Vytiskovy obrazy působí jako lidová moudra, která obsahují podobnou dávku eklektičnosti a svévolnosti. V jeho podání je umění, brak i lidová tvořivost součástí jednoho proudu – temného proudu kolektivního podvědomí.