výtvarné umění

Je tomu právě sto let, co na českou uměleckou scénu vtrhla skupina Osma. České muzeum výtvarných umění u příležitosti tohoto výročí prezentuje svým návštěvníkům raná díla jejích členů. Veřejnost si ve spojitosti s Osmou většinou vybaví kuboexpresionistická díla Bohumila Kubišty a Emila Filly. Vystavené obrazy, z nichž většina vznikla mezi léty 1904–1911, však představují tuto skupinu jako poměrně nesourodou směs individualit, jejichž východiska lze hledat v daleko širším spektru dobových uměleckých tendencí.

Západočeské muzeum v Plzni v těchto dnech nabízí poslední možnost navštívit výstavu věnovanou slavnému plzeňskému rodákovi Bohumilu Konečnému. Výstava nazvaná Bohumil Konečný – zapomenutý malíř probíhá od 9. března do 29. dubna v 1. patře levého křídla Západočeského muzea a je přístupná každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Přestože od vyhlášení výsledků soutěže návrhů na Národní knihovnu na Letné uplynul víc než měsíc, zůstává téma knihovny stále v ohnisku zájmu médií a veřejnosti. Přehlídka soutěžních návrhů „Oko nad Prahou“ ve staroměstském Klementinu k úžasu pořadatelů stačila za dva týdny přilákat přes 10 000 návštěvníků. Výstava je cennou sondou do podob současné architektury. Na cestě dlouhými chodbami Klementina se před divákem vystřídá 350 rozličných prací. Jedná se o nadmíru poučné srovnání.

Postavení umělkyně v dějinách umění se věnuje od 60. let 20. století, kdy začíná být feminismus uznáván jako relevantní úhel pohledu ve vědeckých disciplínách, nebývalá pozornost. Část feministicky naladěných kunsthistoriků se poněkud nešťastně pokouší vyzdvihovat díla zapomenutých žen z dávné minulosti. Společně s americkou kunsthistoričkou Lindou Nochlin však musím konstatovat, že do 20. století žádné velké výtvarné umělkyně v podstatě neexistovaly (výjimku tvoří snad pouze Artemisia Gentileschi). Zapříčinila to ženám nepříznivá situace ve společnosti a zejména pak v jejích vzdělávacích institucích. Problém pozapomenuté umělkyně proto budu rozvíjet na případě české malířky 20. století Vlasty Vostřebalové Fischerové, na případě ženy, která se již dočkala odpovídajícího vzdělání ve svém oboru.

V Českém centru v Rytířské ulici právě probíhá další z řady projektů z cyklu Odpojeno. Spojeno! Cílem autorů z CCEA (Center for Central European Architecture) je propagace architektury mladé generace a popularizace tohoto veřejností poněkud přehlíženého oboru skrze jiná umělecká média. Po animaci, fotografii a dj-ingu je letos do konfrontace s architekturou postaven komiks. Oslovení tvůrci ze světa českého komiksu reagují krátkými dílky na vybrané diplomové práce studentů architektury.

Už vás nudí zatuchlé výstavní a muzejní sály obydlené zaprášenými vitrínami, pseudointelektuálními eseji kurátorů či netýkavými hlídači? Chcete si na výstavě zkusit sami něco vytvořit? Setkat se s davy hrajících si spoluobčanů? Zasmát se? Popřemýšlet si, ale netrápit se nad osobními nebo globálními katastrofami? Pokud ano, zajděte na Malou Stranu do Českého muzea hudby, kde na vás do konce dubna s otevřenou náručí čeká interaktivní výstava ORBIS PICTUS.

Každý, kdo jen poočku sleduje média, nemohl v poslední době přehlédnout výsledky mamutí soutěže návrhů na novou Národní knihovnu na pražské Letné. Jejím vítězem se stal ateliér Future Systems londýnského architekta českého původu Jana Kaplického. Kdo je tento muž u nás takřka neznámý, který s sebou zpět do vlasti přináší tento výstřední žlutofialový návrh? Jan Kaplický (*1937) je dnes vedle Evy Jiřičné asi nejvýraznější osobností českého původu na světové architektonické scéně. Co tomu předcházelo?