výtvarné umění

Ve dveřích zůstáváte stát okouzleni magickým spektáklem, očka se zajiskří zvědavostí dítěte, které čaroděj zavedl do pohádkového hradu. Před vámi se třpytí zástup krystalů vydávající studené vnitřní světlo, v jejich vybroušených stěnách se odráží barevná záře plochých monitorů. Opodál se tyčí řada kamenných desek, na kterých svítí složité znaky vyryté do černého mramoru. Bledý paprsek světla dopadá na velkolepý obraz znázorňující gotickou katedrálu. Tady se vznášejí vysoké bělostné sloupy, které, drženy nad zemí neviditelnou silou, podpírají bohatě tvarovanou síťovou klenbu.

Studená sprcha zářijových dešťů neomaleně probouzí Prahu z kulturního spánku okurkové sezony, umělci rozuteklí po venkovských festivalech již zase hledají hřejivé útočiště pod sukní matičky měst. Jednou z prvních událostí, které s sebou přináší nový školní rok, je výstava Jiřího Sopka v pražském Rudolfinu. Zběsilé koktejly čistě laděných barev jako by malíř namíchal na míru lidem unaveným šedými tóny promáčeného města.

Disaster Relics (ostatky katastrof) – tak zní téma právě probíhající výstavy Andyho Warhola v malostranském Muzeu Kampa. Lákavá nálepka dává tušit, že by se mohlo jednat o nový a neotřelý pohled na notoricky známé dílo notoricky známého autora. Bohužel jediné, co kurátoři do výkladu Warholova díla vnáší, je zmatek.

V cementových oblacích vstává z popela pražská čtvrť Karlín. Pod rukama jeřábů vyrůstají honosné skleněné paláce, v novém lesku se otevírají kavárny a restaurace. Mezi koly zfetovaného času však přesto uvízly omšelé pozůstatky staré industriální čtvrti – komíny, torza továrních hal, laciné pavlačové činžáky. Na první pohled vyvolávají pocity nostalgie, při bližším zkoumání však často odhalí silná, současností bijící srdce. Jedno takové najdete v omšelých halách hned vedle Bofillova Corsa Karlín. Centrum pro současné umění Futura tu zřídilo galerii a šestnáct ateliérů pro mladé výtvarníky – „Karlin Studios“. Bez většího zájmu návštěvníků, snad trochu ve stínu nedalekého Prague Biennale 3 tu v dnešních dnech probíhá pozoruhodná výstava „Zůstane to mezi námi“.

Do Galerie Josefa Fragnera na Betlémském náměstí doputovala z Brněnského centra architektury výstava nesoucí název Výjimečné domy. Jedná se o přehlídku odvážných experimentů na poli individuálního bydlení s datem výroby posledních 15 let. Z obyčejných domů se stávají domy výjimečné za použití netradičních materiálů, originálních prostorových konceptů, neobvyklých konstrukčních postupů nebo chytrého využití prefabrikace. Výběr projektů se také lehce dotýká oblasti mobilního bydlení, tématu, které již odnepaměti nedá spát všem snílkům-stavitelům.

Mezi pražské galerie, jimž jsme na NeKultuře zatím nevěnovali pozornost, patří Nová síň ve Voršilské ulici. Její výstavní plán se zaměřuje na díla současných českých umělců, a tak je tomu i v dnešních dnech, kdy tu probíhají výstavy malířky Renáty Drábkové a fotografa Pavla Hokynka. V následujícím rozhovoru bych vám rád představil druhého z obou umělců, jenž pro Novou síň připravil soubor prací na téma Rorschachova psychologického testu.

Florencii nezaložili Etruskové tak jako mnoho jiných toskánských měst, ale až Julius Caesar v roce 59 př. n. l. jako Florentinu – kvetoucí. Město bylo založené v strategickém místě – tam, kde římská Via Cassia překonává řeku Arno. Brzy dostálo svému jménu a rozkvetlo v důležité obchodní centrum.