výtvarné umění

Akademická malba první poloviny 20. století. Toto spojení může v některých lidech vyvolávat nelibé asociace nebo dokonce hlasité odmítnutí. Už jste se ale někdy zamýšleli nad tím, jaká existuje spojitost mezi touto malířskou větví a dnešní popkulturou? Kde jsou její kořeny a v co vyústila nebo v co se transformovala? Nechte se inspirovat dosud opomíjenou součástí výtvarné kultury minulého století!

Na webových stránkách galerie NoD příliš detailní informace nenajdeme. Můžeme se dočíst, že 21. dubna zde začíná výstava „věnovaná historii symbolů a ideologií ve dvacátém století“. Výstava je pojmenována slovem Achtung! – tedy Bacha! A to by nás mělo upozornit na větu „premiérové vystoupení polského streetartového enfant terriblea Petera Fusse v České republice“. Ať už to znamená cokoli, zapějme ódu. Jen kratičkou.

Soustředné oranžovo-červeno-modré kruhy na obraze Petrbokovy Vánoce, který výstavu zahajuje, působí nejdřív trochu nepatřičně. Jako výsostné znaky na letadlech za první světové války. Když si dojem sedne, dostavují se jiné asociace: meditativní kresby Karla Malicha či výtvarná tvorba Františka Drtikola. Drtikolovskou náladu má ostatně i do sebe pohroužená tvář muže na úvodním obraze, tvář samotného autora. Jiří Petrbok se ovšem na výstavě Duhová posouvá od introspekce k přesvědčivému konceptu, který se jen obtížně pojmenovává.

Výstava Hermovo ucho je organizátory dobře načasována: je svěží, hravá a neotřelá, stejně jako každé jaro. Současný sound art — umění vizualizující hudbu a slyšení — zastoupený tvorbou třech desítek umělců ve většině případů vyžaduje k pochopení naslouchání a účast. Nesmíte se ale všemi těmi občas ne zrovna příjemnými zvuky nechat odradit.

Minulý pátek jsme měli volno a chtěli ho věnovat duševnímu zkulturnění. Plán: výstava Ceny Czech Grand Design 2008 v Uměleckoprůmyslovém muzeu, procházka po nábřeží a Prague Free Fashion Weekend v Karlíně. Stalo se. Patřičné oblažení se ovšem (až tak úplně) nedostavilo.

Dlouho jsem přemýšlel, zda seriál Staveb, které změnily tvář Prahy obnovit po delší přestávce příkladem architektury, která se mi zdá dobrá, anebo naopak něčím, co by zasloužilo kritiku. Nakonec volím třetí cestu a v dnešním díle pohlédneme krátce na oba póly pomyslného spektra. Ve srovnání Pleskotova ústředí ČSOB a chystaného Copa centra na Národní třídě však nepůjde ani tak o estetiku nebo o konstrukční řešení (tím spíš, že na Národku bagry ještě nevyjely), jako spíš o ideu, která za architekturou stojí a která je pro její vyznění nakonec ze všeho nejdůležitější.

Máte-li rádi trochu vzrušujícího chaosu, těší vás poznávat cizí kultury a současně vás zajímá i mírně spletitý balkánský region s jeho heterogenitou zdánlivě odlišných a uzavřených společenství, pak čeká výstava Bad Times/Good Times, připravená ve Futuře rumunským kurátorem Mateiem Bejenaru, právě na vaši návštěvu.