Pleskot: ČSOB, Cígler: Copa centrum

Začneme tím, co mají oba projekty společné. Na první pohled je to jejich mamutí velikost a v tomto smyslu jsou oba klasickými produkty naší doby – doby supercenter, megashopů a hypermallů, éry globalizace a velkých měřítek. S velkým měřítkem, což je rovněž na první pohled zjevné, se obě stavby vypořádávají principielně stejným způsobem – svůj objem člení na soustavu menších, navzájem si rovnocenných „kostek“ (to je běžné, nikoliv však nezbytné, z pozice některých proudů soudobé architektury bychom to mohli označit za rezignaci na dynamiku, nedostatek tvarové invence atp.), výraz obou staveb je navíc okatě racionální (zde bychom zase mohli mluvit o Šváchově termínu „české přísnosti“), a nakonec: kanceláře firmy Cigler Marani, která stojí za chystanou stavbou na Národní třídě, i AP atelier Josefa Pleskota jsou v českém architektonickém rybníčku pořádnými kapry. I když rozdíl v jejich portfoliích je znát na první pohled.

Společným jmenovatelem je i náročnost prostředí, do kterého jsou projekty situovány. Je sice pravdou, že historické okolí vestibulu Národky v kombinaci s ikonou českého high-techu sedmdesátých let v těsném sousedství, OD Máj, je poněkud větším soustem, na druhou stranu vsadit citlivě necelých 40 tisíc metrů čtverečních kanceláří do Radlického údolí, do míst, kde rozvolněná vilová zástavba z posledních sil komunikuje se zelení na protějším kopci (přes továrnu, čtyřproudou silnici atp.) tak, aby tato vazba nezanikla, je rovněž mimořádně těžký úkol.

Tím už se dostáváme k zásadnímu rozdílu obou formálně příbuzných projektů, a sice k zadání. Fakt, že Copa centrum je multifunkční srostlicí bydlení, kanceláří a obchodů, zatímco ČSOB výhradně kancelářským objektem (s vybaveností přidružených restaurací apod.), přitom není až tak podstatný. Důležitý je přístup zadavatele. Zatímco ústředí ČSOB představuje vlajkovou loď společnosti a jako takové se stává nositelem firemní image, Copa centrum je naopak čistě účelovým produktem, který se investor pokouší co nejlevněji pořídit a co nejdráž prodat. Od toho se odvíjí vše ostatní, včetně trapných a vlekoucích se sporů o výšku objektu, nenávistných řízení s občanskými sdruženími atd. V tomto případě se jedná o učiněnou tragédii, neboť pokud se média o výstavbě na Národní třídě rozhovoří, pak ve dvou souvislostech. V úmorně banálním prohlášení, jak dlouho zde nezastaví metro a jak se to občanům nelíbí, anebo, což již tak banální není, o korupčním a klientilistickém pozadí celé stamilionové investice (viz článek časopisu Reflex – http://www.reflex.cz/…ek25050.html )

Zatímco ústředí ČSOB představuje vlajkovou loď společnosti a jako takové se stává nositelem firemní image, Copa centrum je naopak čistě účelovým produktem, který se investor pokouší co nejlevněji pořídit a co nejdráž prodat.

Máme tedy proti sobě dvě na pohled strohé stavby, jejichž strohost v každém případě znamená něco jiného. U ČSOB jde o budování image banky, která zbytečně neplýtvá penězi, myslí na budoucnost ekologickým řešením i užitím přirozeně stárnoucích obkladových materiálů (dřevo) a je do prostředí vsazena citlivě a s pokorou (ať už jde o často zmiňované snížení křídla přilehlého k původní kapličce, anebo – kdo neviděl, neuvěří – úžasný efekt zelené střechy, která při pohledu shora tvoří nové a nesmírně atraktivní dno údolí) a na straně druhé poněkud výlohově nablýskaný design (soudě dle vizualizací) myšlenkově zcela vyprázdněného Copa centra, které by rádo bylo ještě třikrát větší, jen kdyby památkáři dovolili (viz článek Klubu za starou Prahu – http://www.zastarouprahu.cz/…opa/copa.htm).

Chystaná novostavba je ukázkou toho, jak spolu idea (vyždímat peníze) a forma velmi úzce souvisí. Zvláště patrné je to na pohledu z ulice Spálená, ze kterého jasně vyplývá, nakolik je budova neúměrně převýšená a jak nevšímavě se chová ke svým sousedům. Navíc zde v pravém světle pochopíme samotný koncept architektonického řešení. Jak autor tvrdí, šest menších kostek nadělal z velké hmoty zejména proto, aby „objekt nepůsobil jako monstrum“, což nás zprvu překvapí, neboť objekt jako monstrum zcela jistě působí (aby ne, nějaké odstupující kostky jsou v centru, kde duch místa vytváří mj. uliční čára, neoprávněné). O žádný omyl z neznalosti se však nejedná, když si uvědomíme, že nejde ani tak o kostky, jako o prostor mezi nimi, tedy o vstup, ke kterému lákají kolemjdoucí (stejný princip např. viz palác Flora). Aby o zákazníky opravdu nebyla nouze, je k tomu účelu navíc znásilněna stanice metra, jejíž vestibul bude pro příště pod zemí. Tedy kdo chce na metro, musí přes obchoďák, kdo chce z metra na ulici – stejnou cestou z druhé strany. Říkejme tomu druhé turnikety (opravdu zavrženíhodný trend, viz např. Hlavní nádraží v Praze). Ideovou katastrofu dovršuje 250 nových parkovacích míst, která pod komplexem vzniknou. Přitom dlouhodobým záměrem města je zbavit centrum zamoření automobily, chystá se zavedení mýtného atp.

Ze srovnání snad vyplynulo vše podstatné. Ukázali jsme si dvě stavby příbuzného těsta, ale zcela odlišné chuti. Zájemcům o architekturu doporučuji stavit se v Radlicích a ústředí ČSOB si prohlédnout osobně (alespoň zvenku, dovnitř vás zřejmě nepustí). Ostatně získala cenu Grand Prix za rok 2008 a je o moc lepší ve skutečnosti než na fotografiích. Naproti tomu na Copa Centrum si budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Stavební povolení už sice bylo vydáno, ale právní moci díky různým odvoláním ne a ne nabýt. Podle posledních zpráv se navíc investor stavby dostává do potíží i u jiných projektů. Pokud by současná Druhá velká ekonomická deprese dala městu čas vydechnout od náporu developerů a srovnat si zodpovědně politiku svého směřování, pak chválabohu za ni.

Dále viz: http://www.e15.cz/…dvahu-61883/ http://www.archiweb.cz/buildings.php?…