Samar Hazboun: Palestinian Women

Tisknout - Hodnocení článku:

Po, 14. prosince 2009 / Autor: Silvie Jasičová

palestina-perex Poslední listopadovou sobotu se v brněnské kavárně Bakala Café konala vernisáž netradiční výstavy. Své fotografie v prostorách za kavárnou (v chodbě vedoucí do přednáškového sálu) vystavila palestinská fotografka Samar Hazboun. Tato mladá Palestinka studuje v Brně na Fakultě sociálních studií a její výstava s přiléhavým názvem Palestinian Woman ilustruje problematiku, které se věnuje: je uměleckým doplňkem sociálního výzkumu, který se zabývá životem v Palestině.

Projekt kombinuje fotografii, koláž a interview, hledá odpovědi na otázky týkající se života, postavení a situace dnešní ženy v Palestině. Svou výstavou se autorka snaží oslovit širší evropskou veřejnost a upozornit na realitu, ve které lidé na Blízkém východě žijí, na realitu okupovaného národa.

palestina-1 Autorka na svých fotografiích zachytila ženy různých sociálních a věkových vrstev. To proto, aby poukázala na nesvobodu, která ovlivňuje životy všech palestinských žen. Fotografie vznikaly v rámci rozhovorů a zpovědí jednotlivých žen. Jejich příběhy autorka zpracovala do krátkých popisků pod svá díla. Každý příběh je ilustrovaný fotografií, která jej doplňuje.

Samar Hazboun zpovídala a fotografovala lékařky, sportovkyně, umělkyně, studentky, trestankyně, matky, ke každé z nich vybrala určitý úhel zobrazení a vyzradila divákovi kus z jejího života. Dovídáme se tak o matkách, které se starají o své děti, jež po těžkém mučení ve věznicích trpí psychickými poruchami, i o ženách, které ztratily muže-živitele, a přejaly tak vedoucí postavení v rodině.

Fotografie mají hodnotu hluboké výpovědi jako dokumenty o skutečnosti, zároveň jsou umělecky velice kvalitní. Podmínky, za kterých vznikaly, nebyly vůbec příznivé; i samotné provedení je nízkonákladové: fotografie jsou tmavé, vytisknuté na obyčejný papír velikosti A4. Nicméně ani to neubírá na kvalitě kompozici, hře barvy a stínu, a také neotřelým nápadům.

Snímky jsou rozděleny do dvou částí, které se mezi sebou nepravidelně střídají. První část nazvaná Palestinské dojmy ilustruje život v Palestině prostřednictvím fotografických montáží. Popisky naznačují politickou situace v Palestině a Izraeli: Samar Hazboun mluví o rozdělení území izraelskou zdí, která je již dnes třikrát delší než zeď berlínská a stále roste. Mluví také o dohodách o územním rozdělení Palestiny a Izraele, které však nejsou dodržovány. Zalidněná, špinavá ulice plná dětí a barevných nápisů na stěnách překryta fotografií čerstvé, barevné zeleniny je ilustrací příběhu chudoby a hladu velké části Palestinců. Zachycení tanečnic Palestinského cirkusu v prázdné místnosti s židlí jako jedinou rekvizitou doplňuje výklad o ženách, které nemohou rodit v porodnicích, ať už z důvodu neprůchodnosti všude se vyskytujících check-pointů či kvůli věznění.

palestina-2 Druhá část fotografií je početnější, jde o portréty jednotlivých žen, které studentka zahrnula do svého projektu. Text pod fotografií vždy prozradí jméno zobrazené a krátce představí i její život. Tak například Dima je dívka, kterou tvůrkyně nafotila v krabici. Jde o mladou studentku, a nápad umístit ji do krabice dokládá, jak zeď ovlivňuje každodenní život obyčejných lidí, svírá je bez možnosti pohybu. Krabice s dívkou je umístěna ve středu fotografie, v levém dolním rohu je starý, vyhozený satelit, jehož stín se ostře rýsuje v denním slunci. Dívka sedí s nohama pod bradou, kolem je nekonečný prostor, do kterého není možné z krabice vstoupit.

Dalším výrazným zážitkem je portrét atletky reprezentující Palestinu, jejíž kariéra je poznamenaná životem v okupované zemi. Každá účast na zahraničních závodech ji stojí velké úsilí. Obličej sportovkyně je umístěn v levé straně snímku, jeho linie se rýsují na podkladu rozostřeného sportoviště, oči atletky jsou upřeny ven z obrazu, avšak stranou od diváka. Atmosféru výjevu dokresluje i pozdně odpolední světlo.

Portrét studentky Jany je jedním z nejvýraznějších snímků na výstavě. Jde o portrét dívky – občanky druhé kategorie: je Arabkou žijící v Izraeli. Takových lidí je v Izraeli více, jsou to ti, kteří po roce 1948 neemigrovali a zůstali žít ve svých domovech, mají palestinskou národnost, ale izraelský pas. Jana stojí opřená o stará zelená vrata, která jsou pevně zavřená na petlici. Na levé straně vrat, pod skleněnými tabulemi, je nastříkaná číslovka 48. Výrazně krásná dívka, oblečená v evropských riflích, drží v rukou černý fotoaparát. Její oči jako by hledaly objekt pro zachycení, tělo je však těsně přimknuté k velkým, pevně zavřeným vratům. Sluneční paprsky dopadají na dívčiny nohy, zbytek postavy je ve stínu. Uzavřená v místnosti, stojí ve stínu vedle čísla 48, tak autorka pojmenovala Janinu situaci.

Za zmínku stojí i autoportrét samotné Samar Hazboun v palestinském šátku. Fotografie odkrývá jen detail tváře – ústa a špičku nosu, zbytek obličeje zůstává ve stínu, ostře nasvícen je tradiční černobílý palestinský šátek pokrývající dívčinu hlavu. Ústa jsou dominantou fotografie, a k nim také zespodu směřuje pramen černých vlasů. Fotografie je černobílá, stejně jako tradiční palestinský šátek kufija. Pod tímto obrazem autorka popisuje symboliku a význam palestinského šálu, který se v Evropě ujal především jako módní doplněk.

Pro tvorbu mladé studentky jsou typické především ostré linie výjevů, hra světla a stínu, palestina-3 kontrasty v barvách a nápadité rozmístění figur. Nejrůznější montáže, které skládá ze svých fotografií, jsou obohacením samotné tvorby a dokladem citu pro rovnováhu. Fotografie palestinských žen nejsou pouhou němou krásou, sdělují nám mnohem více. Takové by současné umění mělo být, ne jen zobrazovat, ale i oslovovat, promlouvat a poučovat diváky o našem světě, a tím vlastně i o nás samotných.