Prodýchané krychlové decimetry

Tisknout - Hodnocení článku:

So, 17. dubna 2010 / Autor: Pavla Králová

Zásadní pojmy v tvorbě Petra Nikla, hra a dialog, tvoří nosné pilíře právě probíhající výstavy 200 dm³ dechu. Dvojvýstava, na které mohou návštěvníci zhlédnout hračky jeho maminky, a v druhé části projektu potom tvorbu samotného Nikla, se vrací k pravděpodobným kořenům jeho pohledu na svět a často také do dětství samotných příchozích.

V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jsou k vidění hračky Libuše Niklové a Památník národního písemnictví v Letohrádku Hvězda vystavuje Niklův dialog s maminkou. Ve Výstavním sále UPM jsou v působivé instalaci umístěni Niklové plastoví buvoli, žirafy a další hračky. Užitím velkého množství nafukovacích krychlí vystupuje na povrch klíčový moment v tvorbě Niklové – dech, který dává hračkám tvar a podle kterého je nazvána celá výstava. Zároveň jako by se užitím zvolených dekorací prostor dostával do dialogu s vystavovanými objekty a celý jako by byl opředen pocitem výjimečnosti a křehkosti.

Libuše Niklová ve své době rozpoznala potenciál plastu jako materiálu, který bude masově niklovi-3 užíván, a použila ho k výrobě originálních hraček. Ne všechny její hračky jsou nafukovací – k velmi známým patří také její „harmonikové“ výtvory – Rafan, Kočka atp. – dech zůstává ve všech tvořící silou, jakousi podstatou – pro jedny je tvarem, pro druhé zvukem. Hračky jakkoli originální zůstávají jasně čitelnými, někdy s mírným humorem vytvořenými objekty, které definuje (a tedy ve větším uměleckém rozletu omezuje) účel, pro který byly stvořeny.

Petr Nikl posouvá to, co v něm jako ozvěna vyrůstání s maminčinou tvorbou rezonuje, dál. Dlouhodobě pracuje s hrou jako se základním aspektem dětství a lidství a s důrazem na dialogičnost usiluje probudit svými projekty tvořivý, hravý element, v lidech přirozeně přítomný.

niklovi-6 Projekty, na kterých se podílí, jsou ojedinělými, zážitkovými akcemi. Z jeho instalací jasně vystupuje zdánlivě prosté poselství: je důležité dávat, abychom mohli dostávat. Každou aktivitu zde odmění radostný pocit, skvělá je zejména jeho schopnost uvést návštěvníky expozice do jakési vzácné, tiché, cinkající harmonie.

To vše platí i na Hvězdě. Umístění druhé části výstavy právě sem bylo velmi dobrým tahem. Ten, kdo chce expozici navštívit, projde cestou, která jako by se od shonu všude kolem oddělovala zdmi obory. Již sama chůze v přímce mezi stromy k letohrádku je otevíráním se.

Dispozice letohrádku jsou výjimečné a Niklova expozice tu velmi dobře funguje – jako poklidná, velmi osobní meditace nad tvorbou umělcovy maminky, vycházením z již niklovi-8 objeveného a ne/navracením se k původním tématům a formám. Tato témata akcentuje samotný prostor Hvězdy – v trajektorii dráhy návštěvníků výstavy je aspekt navracení se a současně stálého objevování nového velmi jasně přítomen – přičemž to nejnovější, ba téměř budoucí, netušené a vždy jedinečné, leží přímo uprostřed, v podobě mnoha různých hravých (nebo hracích) objektů, které nechají mluvit/mlčet chvíli také vás… A snad i vy odejdete rozechvěni.