Odpojeno. Spojeno! 2007 Architektura a komiks.

České centrum, to je legrační, napadlo mě, když jsem vcházel do skromného prostoru v Rytířské ulici – propagovat uprostřed Prahy českou kulturu, když je všude kolem nás, může působit poněkud absurdně. Centrum francouzské, německé, španělské, pro mě za mě třeba i slovenské, ale české?

Je zajímavé si uvědomit, že architektura čelí obdobnému paradoxu – stejně jako jazyk tvoří elementární kontext našeho bytí, používáme ji, aniž bychom si nutně museli uvědomovat její zákonitosti, vývoj, strukturu...

I to může být jedna z příčin, proč je architektura a její propagace na okraji zájmu společnosti, přestože se tak citelně dotýká její vlastní podstaty. Zašmátrejme ve svém svědomí. Kolik známe českých herců, režisérů, muzikantů... Ale architektů? S velkou vášní se pouštíme do diskuzí o fantaskních světech, které nám nabízí filmová a hudební produkce, skutečný svět, který roste kolem nás, pak snadno přehlížíme.

Velkou roli hraje způsob prezentování architektury. Na rozdíl od jiných druhů umění není vystavovaný materiál vlastním cílem tvorby, ale pouhým nástrojem pro zprostředkování idey, a to nástrojem často zanedbávaným. Prokousat se skrze skořápku designu a pochopit architektův záměr je obvykle obtížný hlavolam i pro znalého diváka. Místo aby se otevírala světu, bývá architektura a její prezentace zahleděná sama do sebe. Nesrozumitelnost je pak alfou a omegou jejího neúspěchu.

Na cyklu Odpojeno. Spojeno! je sympatické, že je jedním z mála pokusů nezájmu veřejnosti o architekturu aktivně čelit. Tady naneštěstí mé sympatie končí. Letošní ročník Architektura a komiks je bohužel jen dalším argumentem pro zbloudilé návštěvníky, proč se napříště výstavám věnovaným architektuře zdaleka vyhnout. Velmi zajímavý koncept konfrontace dvou odlišných uměleckých disciplín zkrachoval hned z několika důvodů. Prezentace prací studentů nejsou nijak přizpůsobeny záměru, nijak se s nimi dále nepracuje. Nic víc než recyklovaný materiál ze školních výstav. Komiks, místo aby architekturu divákovi přibližoval, spíše prohlubuje pocit nedorozumění, jeho autoři na diplomky reagují vlastně tak jako sami návštěvníci: zmatením. Tvůrci komiksů se s diplomanty ani nemuseli osobně setkat, jen reagovat na zaslané podklady. Inspirace pro komiks pak většinou spočívá v povrchních banalitách – Lela Geislerová, která svým komiksem reaguje na projekt karlínského nádraží od Pavla Táborského, omalovala vláček a pokračovala introvertní koláží svých vzpomínek na tuto čtvrť, ze kterých se na vás culí její depresivní autoportréty s bublinami od úst: „Pro tvůrce komiksů je rozhodně dobře si včas promyslet, co chcete kreslit, jinak se vám může stát, když začnete na poslední chvíli, že to, co se vám zdálo vtipné, zas tak moc vtipné není a času už taky moc nenííííí...“

Neskrývaná rozpačitost je patrná také v komiksu Jiřího Gruse, který, aniž by se příliš zabýval prací Adama Gebriana, tematizuje samo (marné?) hledání tématu a styčných ploch mezi oběma obory – a jsou tu vůbec nějaké? Lze, aby architektura vyprávěla příběhy tak jako komiks? Může komiks nějak pomoci zprostředkovat architekturu veřejnosti? Jediné je jisté – odpovědi na takové otázky na výstavě Architektura a komiks v Rytířské ulici nenajdete.

Nicméně vstupné je zdarma, takže pokud budete mít někdy cestu kolem, neprohloupíte, když nakouknete a uděláte si vlastní názor. Nakonec i zde se dá objevit řada zajímavých věcí. A i když zrovna nebudete mít dost sil, abyste se na téměř nečitelné projekci seznámili s portfolii diplomových prací, můžete se alespoň na chvilku zastavit u panelů s komiksy a nechat se okouzlit pestrou sbírkou jednotlivých výtvarných přístupů. Působivý je komiks Petra Včelky – na obrázku můžete vidět jeho reakci v podobě „aktu sestupujícího ze schodů“ na návrh galerie moderního umění od Jiřího Vokřála. A ještě jeden tip na konec: Na výstavě je zdarma k dostání loňské číslo časopisu ERA 21 (5/06) věnované tématu „Obraz architektury v jiných médiích“.

České centrum Praha (Rytířská 31, P-1)
22. března–13. dubna 2007 (více info na e-ARCHITEKT)