Hormony se bouří

Jako by však název cyklu smolně předznamenal krátké fungování této výstavní prostory, jejímž pronajímatelem je město Pardubice. To hodlá ke konci roku 2008 galerii ukončit smlouvu, jelikož jeho úředníkům připadají díla mladých umělců příliš provokující. Údajně si na akce výtvarníků a jejich kontroverzní práce stěžují především svatebčané, kteří galerií prochází do přilehlé radnice.

Mandle pardubickým zastupitelům nadzvedla bohužel i současná výstava, a to především dva objekty Markéty Korečkové, které jsem na začátku návštěvních hodin v opuštěném sále zastihla v rámci cenzury ještě zahalené prostěradly. Jedná se o sochu Princezny (2004, cyklus Bloody story) v nepřirozené poloze jógové pozice trikonaásány – tedy v tzv. pozici blaženosti se širokým roznožením ulevující menstruačním bolestem. Do středu zeširoka rozkročeného klína nemilosrdně zasadila Korečková rouru, z níž vytéká sytě rudá krev a navíc připojila pro mnohé asi absurdní vysvětlení: „ Krev vytékající z těla jako z odpadní roury chemické továrny poskvrňuje bíle prostřený stůl.“ Druhým dílem, jež stihlo stigma ohyzdné bradavice na krásné tváři pardubických radních, je Pohádka (2002), tvořená dvojicí milenců ležících s odhozenou pistolí v tratolišti krve. Zmíněný pár však působí spíše úsměvně ve svých lidových krojích podtržených ještě střídmě primitivistickým pojetím hmoty. Korečková se tak ve své brutální pohádce o živočišné princezně a nešťastných milencích dotkla s ironií i vtipem zajetých klišé ženských a mužských principů a rolí. Navíc vsadila na prolínání prvků historie, pohádkových příběhů, hororu či komiksového podtextu s klasickou sochou, stejně jako na využití vizuálně „laciného“ materiálu, kterým je laminát, jenž dává nepohodlným tématům spíše komické vzezření.

Na hranici instalace v prostoru, sochy či objektu se pohybuje Paulina Skavova, žačka Karla Nepraše a Milana Knížáka, jež nám, jak hlásá leták galerie, umožňuje nahlédnout do ženského mozku, či otevírá představy toho „jak to asi chodí na Venuši“. Obdobně jako Markéta Korečková pracuje ve svých sochách-objektech s laminátem (např. Patníky – 2008). Zcela odlišné a daleko křehčí jsou pak její cykly Underwear, ve kterých modeluje eroticky svůdné dámské prádlo ze subtilního bažantího peří či naopak z chladně nedobytné mosazi. Její instalace vařičů, vysavačů a rozmanitých domácích spotřebičů, která měla být součástí projektu v bývalé restauraci – Šatlavě, se bohužel nakonec nerealizovala. Skavova manipuluje nicméně také s aplikací typicky ženské ruční práce (výšivky) na neobvyklých předmětech, jako jsou gumové rukavice či respirátory. Dává tak vzniknout kuriózně vyznívajícím objektům, stejně jako Mariana Jůdová, která klasickým křížkovým stehem vyšívá nahé a svůdné postavy mladých žen (Madony, holubičky a růže – 2007). Jůdlová je však v expozici zastoupena zejména řadou digitálních tisků působících při zběžném pohledu nadmíru esteticky. Prozkoumáme-li však podrobně např. její Zahrádky (2007), zjistíme, že v nich divoce bují zlověstné květy seskládané v rytmu popové kultury ze zlomků revolverů či ostrých hrotů nůžek. Dříve umělkyně pracovala např. na výšivkách s erotickými motivy japonského komiksu – hentai manga.

Neviditelným hostem projektu tří umělkyň je navíc ještě absolventka brněnské FaVU Lucie Farářová shromažďující materiál během výstavy samotné. Bude jím náhodný divák přicházející do pardubického Mázhauzu. Estrogen lze tudíž chápat jako živý, neukončený a vyvíjející se organismus, neboť autorky samotné chystají na pátek 19. září (v 17.00 hod.) odhalení a finální dokončení projektu, jehož výsledkem bude společný záhadný produkt. Na výstavě je vedle propagačních materiálů k nahlédnutí také dopis z oddělení vnějších vztahů místního magistrátu s kritikou a citelnou nevolí pochopit prezentované práce, skrývané za nelibost svatebčanů. Město chce do budoucna vsadit na klidnou jistotu a údajně vystavovat v těchto poměrně lukrativních prostorách práce dětí z dětského domova či pořádat charitativní výstavy. Mladým a nepohodlným umělcům hodlá nabídnout od nového roku prostory Divadla 29, které nejsou tolik na očích a kde prozatím budou mít výtvarné práce, vnímané jako alternativní, dveře doširoka otevřené.



Galerie Mázhauz Pardubice, 9. 8.–29. 9. 2008, http://mazhauz.cz/