František Foltýn (Košice-Paříž-Brno)

Výstava sleduje postupný vývoj a proměny Foltýnovy tvorby, vázané na prostor pomyslného trojúhelníku měst Košice, Paříž a Brno, představujících v malířově díle i životě jakési primární orientační body. Raná plátna ještě nesou poučení Cézannem, zhodnocené v hybných kubo-expresionistických venkovských výjevech, skládaných do vířivých obrazců za pomoci kontrastů jasných, modrých, zelených a červených barevných ploch (např. Mukačevo – 1922). V této době František Foltýn působil především v Košicích, ale za významný mezník jeho tvorby bývá považována výstava s maďarským expresionistickým malířem Gejzou Schillerem (v roce 1923 v Užhorodě), jehož málo děl máme nyní možnost v Praze také spatřit. Vedle oblíbených krajinných námětů malíře přitahuje rovněž figura (např. časté motivy Koupání), přičemž za vrchol jeho časné tvorby jsou považovány právě postavy Raskolnikova a Dostojevského (oba 1922). Ovlivněn expresivní deformací Foltýn výborně vyjádřil vnitřní tenzi a rozervanost mladého vraha i hluboké sváření myšlenek ve strašidelně pokřivené a obludně velké hlavě slavného spisovatele. Tělo Dostojevského zahalené v temném plášti jako by vyrůstalo uprostřed absurdního konglomerátu konstruktivistických továren, pravoslavných chrámů i venkovských roubenek, ozařovaného svitem vycházející hvězdy na pošmournou rudo-modrou oblohu. Hvězda jako kdyby odkazovala na levicovou orientaci malíře i skrytý symbol nadějí vkládaných v dílo ruského literáta. Přibližně ve stejné době se však Foltýn pozvolna od ostře řezaných ploch odvrací a zaměřuje se na městskou periferii a její obyvatele, mnohdy balancující na krajní hranici chudoby. Tvary se pomalu zaoblují a zklidňují, statické a výrazně plošné kompozice ztrácejí ambice reálně zachytit prostor (např. Cikánská čtvrť – 1923, Nezaměstnaní – 1924). Tento projev podléhající tendencím tehdejšího výtvarného civilismu pomyslně vrcholí v umělcově Harlekýnovi (1925), jehož žluté ploché tělo malíř zasadil na pozadí kulisovitě ztvárněné Eiffelovky. Ale to už zahajuje malíř svou další, snad nejvýznamnější, uměleckou etapu spojenou s jeho pobytem v Paříži, kam odešel roku 1925.

Foltýnův styl se chvatně mění. Pod vlivem přednášek Františka Kupky, artificialismu, Toyen a Štyrského i pařížských abstrakcionistů se nenávratně vzdaluje reálnému vidění skutečnosti. Postupně dospívá k vlastnímu osobitému pojetí abstraktního projevu, který je svou měkkou barevností a neurčitými obrysy volně levitujících těles a linií blízký především tehdejším plátnům dvou budoucích představitelů surrealismu a bývá označován jako biomorfní abstrakce (např. Členění formalit – 1927). Roku 1930 se Foltýn stává členem hnutí Cercle et Carré orientujícího se především na geometrickou abstrakci. Po jeho zániku pak malíř vstupuje do slavného mezinárodního seskupení Abstraction Création Art non figuratif.

Výstava však nabízí mimo vlastní díla Františka Foltýna také několik pláten českých umělců, již na abstraktní tvorbu malíře navazovali a snažili se ji po svém zhodnotit. K nim patří např. Augustin Ságner, Jiří Jelínek či sochař Zdeněk Dvořák. Někteří z nich se navíc řadí i k abstrakcionistické skupině Kvart, jejíž založení František Foltýn inicioval. Po roce 1934, kdy se Foltýn vrací domů a usadí se v Brně, se ještě krátce věnuje abstraktní malbě. Jelikož však tento styl nenašel pravděpodobně v této době v našem prostředí příliš velké ocenění i odezvu, jsme svědky další velké změny malířova projevu. Možná i nastupující válka ovlivnila umělce, který se obrací k ryze realistickým melancholickým krajinám, jako by v nich skrýval úzkost z nadcházející katastrofy.

I přes jednoznačné umělcovo levicové smýšlení komunistická ideologie se svým vulgárním socialistickým realismem nijak výrazně jeho výtvarný projev neovlivnila. I po válce zůstal věrný baladicky realistické krajině, ačkoliv se v krátkých a kvalitativně kolísavých epizodách navrací rovněž k abstrakci. K té se uchýlil ostatně i na sklonku svého života, když začala být konečně jeho zvláštní forma „biologické“ abstrakce alespoň částečně doceňována.

GhmP, Dům U Kamenného zvonu, 7. 3–1. 6. 2008, autorka výstavy Hana Rousková