Damien Hirst – Život, smrt a láska

Kdo by snad čekal od výstavy mediálně věhlasného bristolského rodáka nějaký ten skandálek, bude tentokrát pravděpodobně zklamán. Ačkoliv bylo Praze nabídnuto slavné dílo Matka a dítě, odděleni, tvořené těly rozpůlené krávy a telete naloženými ve formaldehydu, nebylo možné ho pro vysoké náklady spojené s přepravou a velkou hmotností (12 tun) do Rudolfina přemístit. Za výše zmíněnou instalaci se stal umělec roku 1995 laureátem Turnerovy ceny. Velcí fanoušci nicméně mohou nyní navštívit jedinečnou autorovu retrospektivu v Pinchuk Art Centre v Kyjevě (do 20. 9. 09), kde je k zhlédnutí okolo stovky Hirstových děl.

Pražskou výstavu lze považovat spíše za komornější a nic extrémně šokujícího zde není k zastižení, snad až na odhalená přirození Adama a Evy, která ale v současnosti nemohou už nikoho překvapit. Damien Hirst i v Rudolfinu znovu otevírá téma marnosti a smrti, i když ne tak brutálním a nevybíravým způsobem, jak činil často u jiných svých děl. Právě nové užití těchto morbidních námětů ve výtvarném umění bylo pro veřejnost v počátcích Hirstovy tvorby velice provokativní, ačkoliv, jak říká Petr Nedoma, v období baroka byly zmíněné syžety zcela běžné a přirozené. Hirst však, na rozdíl od starých mistrů, přistupuje ke smrti – tomuto nechtěnému vetřelci současného života i umění – značně zjednodušeně až surově, a tak nejednou vyvolává četné polemiky o smyslu, úpadku a etičnosti svých děl. Britovy práce jsou komerčně velice úspěšné. Např. jeho lebka muže z 18. století osázená diamanty (Pro lásku boží) představující jakousi alegorii – propletenec odlesku zářivého bohatství spoutaného neúprosnou temnou smrtí, se stala rovněž velkým lákadlem pro veřejnost.

Damien Hirst umělec vyrostl z kořenů a dědictví moderny, Marcela Duchampa i amerických tvůrců, patří k okruhu umělecké skupiny Young British Artists a v Praze prezentuje nejen své instalace, nýbrž i malby a pomyslná ready mades.

Adam a Eva, vystaveni (2004) patří vedle Mučednictví sv. Petra (2003) k instalacím, jež plně využívají chladného, sterilního a úzkost evokujícího lékařského prostředí. Nehybná odosobněná těla zahalená plátnem, chomáče vaty ušpiněné krví, chirurgické nástroje, hodinky a prsteny odložené v kovových miskách i odhalená pohlaví rozehrávají komplikované symbolické vztahy, odehrávající se na rozmanitých rovinách. Zcela jiné vyjadřovací formy volí Hirst ve své Nekropoli (1996), obřím popelníku zaneřáděném nedopalky, pomačkanými krabičkami od cigaret a odpadky, které připomínají hýřivý život lidské bytosti, jež likviduje bezhlavě nejen sebe sama, ale i vše okolo. Esteticky vyvážená je malba Pociťuji lásku (1994–5) posetá subtilními těly motýlů, se kterými autor rád pracuje. Dynamickou expresivitou barev září kruhové plátno Krásné, amore, lapat po dechu, oči navrch hlavy a chvějivá malba (1997).

Snad nejvíce mě však zaujala dvě plátna Rakovina kůže (2006) a Leukémie (2003), protože právě v nich dokázal Hirst výtvarnými prostředky fascinujícím způsobem vystihnout poločas rozkladu lidského těla. Zdálky by ve sladce růžové plastické ploše poseté diamantovým prachem, chomáčky vlny a vlasů snad nikdo nečekal prosvícený mikrosnímek odumírající pokožky. Až při bližším pohledu začnou drobné částečky prachu a změť nečistoty znepokojivě a naturalisticky navozovat nevoli nad nemocným chátrajícím organismem, sladké valéry barvy jsou ostrým protikladem neúprosnému námětu. Ještě větší odpor však vzbuzuje Leukémie, jejíž šedou hrubou hmotu tvoří tisíce muších tělíček zalitých do pryskyřice, přičemž pocit hemžení hmyzu napomáhajícího rozkladu je více než nepříjemný.

Na fenomén nestárnoucího, stále dokonalého, medikamenty a lékařskými zákroky udržovaného a současně i sužovaného lidského těla upozorňuje umělec několika barevnými tisky a malbou, v nichž využívá střídmých geometrických forem (např. Poslední večeře 1999).

Nenápadné nahlédnutí do tvorby Damiena Hirsta v Rudolfinu je nepochybně zajímavé, určitě stojí za návštěvu, a je důležitým počinem při seznamování naší veřejnosti s díly významných současných světových umělců. Odpověď na otázku, zda je Hirstovo dílo kýč, či zda v sobě nese důležitá poselství, si musí každý zodpovědět sám.

Damien Hirst: Život, smrt a láska, Galerie Rudolfinum 21. 5. – 30. 8. 2009; kurátoři: G. B. Kvaran, P. Nedoma