Believe it or not!

Ve vstupní hale Východočeské galerie to vypadá, že si tu návštěvník opřel o sloup horské kolo, snad aby mu ho někdo venku před vchodem nevyfoukl. Jenže při pozornějším ohledání na něm něco tak trochu nehraje. Je totiž součástí výstavy a jeho novotou zářící rám s nápisem Author převařil Kintera do pravého úhlu, takže by se případný zloděj při úprku tak akorát možná přizabil. Umělec totiž rád ledabyle odkládá svá deformovaná kola i přímo na ulici a se zájmem pak sleduje náhodné kolemjdoucí, ustrnulé v němém úžasu a přemýšlející nad účelem a (ne)funkčností tohoto nesmyslu. Vtip a ironie vtělené do prapodivných a neidentifikovatelných předmětů i bytostí, sestrojených z pečlivě promyšlených hybných zařízení, jsou totiž základní devizou tohoto sarkastického mechanika uměleckých artefaktů.

Krištof Kintera, který vystudoval AVU v ateliéru Milana Knížáka, vstoupil do povědomí české veřejnosti již během 90. let řadou zdařilých performancí a rovněž jako autor mnoha záhadných a sympaticky potrhlých objektů. V Pardubicích nechybí ani jeho legendární To (1996) s bělostně oblými umělohmotnými tvary evokující jakýsi neurčitý druh spotřebičů, které umělec s oblibou navrhuje. Kintera však navíc své To do jisté míry povýšil do role živého tvora, když ho jakoby nic vzal s sebou do ulic na vycházku, aby současně vystavil kolemjdoucí rozpakům i údivu a nabídl jim navíc i chvíle překvapení a znejistění. Nadmíru rád pracuje s obyčejnými a odloženými materiály každodenního života, obdobně jako s momentem parodie, zvratu a narušování. Využívá a převrací účelové reklamní nápisy s cílem zesměšnit je a dát jim zcela nový obsah i význam, přičemž se často snaží poukázat na nesmyslnost a komerčně povrchní prázdnost těchto sloganů. Láká ho zboží všeho druhu, které umožňuje nastavovat zrcadlo dnešnímu nenasytnému konzumentovi nebo pouze vytvořit originální komentář o rozpoložení dnešní společnosti. Jeho práce mnohdy bují do nebývale monumentálních rozměrů, a přestože používá všední materiály (plechovky od piva, brambory atd.), jsou neotřelé a jako celek působí velmi efektně. Představují jakási aktuálně současná ready-made.

Kromě slavného Kinterova Mluviče, kterého jistě není třeba představovat, nám na retrospektivě své problémy sdělí i pobouřená přeplněná igelitka klející na nadbytek všeho (I´m Sick of It All, 2003) nebo na nás mumlá nazlobený kýbl.
Některá stvoření nechává Kintera rozprávět pouze výmluvnou řečí gest. Na zemi zde sní svůj úporný sen spáč nedbale zahrabaný do spacáku, jemuž se začne vehementně kouřit z hlavy, nakloníme-li se blíž (I Can´t Sleep, 2004), o kousek dál demonstruje svou malou vzpouru zakrslý revolucionář hlučnými údery hlavou o zeď (Revolution, 2005). Mimo samotné instalace a objekty jsou součástí výstavy také subtilní kresby složitých zařízení, strojků a pohyblivých mechanismů či lepty s jednoduše schematickými znaky kuriózních postaviček ze série The Elements (2001), jež autor ještě nenápadně roztrousil po zdech galerie ve sprejovém provedení. Sice nepohyblivé i zvukově neaktivní, ale velmi výmluvné je Kinterovo Make Work not Sport! (2005), ve kterém spojil fragmenty hokejek s hráběmi, lopatami či motyčkami v neobvyklé mutanty, snad aby pozvedl obyčejnou práci na úroveň mnohdy až příliš glorifikovanému sportu.

Ohromující a obdivuhodné rozměry pak nesou naopak díla, ve kterých Kintera přetváří do rozmanitých bizarních podob pouliční elektrická osvětlení. V My Light is Your Light (2008) vytvořil obří verzi romanticky staromódního lustru a jinde nechal dlouhé tělo a krk lampy pouze prostoupit zdí, aby nahlížela svým unaveným neonovým okem zvenčí do galerie. Na Perštýnském náměstí měla stát v rámci tohoto projektu ještě rozměrná Kinterova plastika Do It Yourself, jež se bohužel nesetkala s příznivým ohlasem u místního magistrátu, který poslední dobou vede se současným uměním nelítostný boj. Snad pouze zamítavý postoj místních úředníků mírně narušuje jinak zdařilou realizaci i vtipně odlehčenou atmosféru Kinterovy pardubické retrospektivy.





K. Kintera – Believe it or not!, 3. 9.–2. 11. 2008, VČG Pardubice, www.vcg.cz
Zdroje obrázků: www.vcg.cz/ , www.moravska-galerie.cz/