Jan Saudek – Dandy, nebo rytíř české fotografie?

Společně se svým dvojčetem Karlem se Jan narodil 13. května 1935 v Praze do rodiny bankovního úředníka. Jeho dětství i celý život však negativně poznamenala druhá světová válka, ve které zahynulo pro svůj židovský původ šest fotografových bratrů. Ačkoliv se Jan a Karel dostali rovněž koncem války do dětského lágru v Polsku, měli to štěstí, že je smrt obešla obloukem. Pocity existenční úzkosti z hrozící bezmoci, šíleného hladu, vlastní bezcennosti, podobně jako strach z všeovládající bezuzdné moci provázejí patrně Jana Saudka celý život a promítají se také nesporně do jeho díla. Velký vliv na tvorbu Jana i jeho bratra Káji měl bezpochyby americký komiks a americká kultura obecně. Káju Saudka proslavily především jeho komiksové seriály a kresby, jež se také staly již v 60. letech součástí Macourkových filmů Kdo chce zabít Jessii a Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Snad první aranžovanou a kolorovanou fotografii vytváří Jan Saudek už roku 1951 a následně pod vlivem italského neorealismu, komiksů, westernu a rock´n´rollu dá v padesátých a šedesátých letech podobu několika opravdu zajímavým černobílým snímkům, které se zcela odlišují od jeho pozdějších typicky sladce dobarvovaných a detailně připravovaných fotografií. Patří k nim např. vtipný snímek ČKD Stalingrad (1957), kde autor zachytil socialistickou kantýnu jako westernový saloon, či živelně nespoutaný Rock and Roll is there to stay (1955), na kterém zaznamenal autor sám sebe s dívkou v divokém víru tance. Velice realisticky a přirozeně působí také jeho fotka Pouť (1958), kde dokázal s citem vystihnout veselou povahu lidové zábavy s malými výrostky, nenuceně pokuřujícími před maringotkou. Magické kouzlo naopak vyzařuje černobílý snímek V proudech (1958), kde obyčejné kaly z čističky vytváří za šera kolem loďky podivné obrazce, dávající snímku nadpřirozeně snovou atmosféru.

V 60. a 70. letech se nejpodstatnějším tématem Saudkova vidění stává rodina, oslava mateřství i dětství, křehké a velmi intimní vztahy s těmi nejbližšími, k čemuž ho vede v prvé řadě osudové seznámení s katalogem Steichenovy newyorské výstavy Family of Man (1955). Hlavními aktéry jeho fotografií se vedle samotného Jana stává tehdejší žena Marie a synové David a Samuel. Dnes již slavné fotografie jako Láska (1974) či Život (1966) jsou plné něžného lidského citu a vytvářejí tak doslova jakousi symboliku humánního rodičovství, poskytujícího bezbranným dětským tvorečkům slastnou jistotu domova. Osudovým rokem je pro Jana Saudka bezpochyby rok 1969, kdy má možnost navštívit Ameriku a setkat se s vlivným chicagským kurátorem Hughem Edwardsem, jenž fotografa povzbudí k další tvorbě. Od této chvíle také pravidelně v Americe vystavuje, na rozdíl od svého domova, kde setrvává v jakési izolaci, sám zaháněn do kouta vlastními obavami z různých nařčení z deviací či šíření pornografie, a kde je Svazem československých výtvarných umělců vytrvale přehlížen. Oficiálně pracuje až do roku 1984 jako reprodukční fotograf. Od roku 1972 se stává nedílnou součástí jeho fotografií tajemně abstraktní, okoralá struktura plesnivé zdi, objevená ve sklepním bytě pražského žižkovského domu. Jan Saudek se začíná orientovat na fotografii zasazenou výlučně do interiéru, pečlivě promyšlenou a zinscenovanou, zacílenou na lidské tělo, především ženské, představující pro autora neutuchající studnici slastí a pokušení. Erotická vábení ženou Saudka dál a dál, poznávat a následně také předkládat ve svých snímcích divákovi ženu a její fysis v roztodivných, překvapivých, někdy až odpudivých podobách. Jiným charakteristickým prvkem jeho tvorby jsou vedle prostoru otevřeného okna, rozšiřujícího pomyslné jeviště do dalších fantaskních rovin a představ, divadelní převleky, šperky, masky a mnohé rozmanité rekvizity. Své snímky často autor řadí do sérií, jejichž výsledek podléhá nemilosrdnému vlivu času (např. Deset let mé Veroniky či Patrik a Denisa po několika letech), a přibližně od roku 1977 pravidelně koloruje vodovými barvami, čímž vyvolává do určité míry pocit návratu do starých časů, ale částečně směřuje bohužel i k balancování na hraně kýče.

Daniela Mrázková, zabývající se dílem Jana Saudka systematicky několik let, spatřuje v tematice jeho snímků citelné proměny a vývoj – v 80. letech je to jakási dvojakost protikladů, lásky a nenávisti, krásy vůči ošklivosti či mládí jako zrcadla stáří, která je v 90. letech vystřídána viditelnou posedlostí tělem, doprovázenou prvky perverze, agresivní živočišnosti až sklony k masochismu. Na začátku 21. století se kruh zdánlivě uzavírá a fotograf se opět vrací k dřívějším námětům narození, nevinnosti a poznání, hříchu či pokušení.

Roku 1988 jako by začalo Janu Saudkovi přát štěstí, stává se po letech alespoň kandidátem Svazu výtvarných umělců a o dva roky později je oceněn ministrem kultury Francie titulem La Chevalier des Art et Lettres. Po revoluci se mu také otevírá možnost uplatnit svůj um v oblasti reklamy. Pro světoznámou řadu Absolut Originals vytváří svou Veroniku s mečem a lahví vodky v ruce a zařadí se tak po bok několika slavných umělců, kteří ztvárnili tuto ikonu „ducha alkoholu“ již daleko dříve (např. Andy Warhol). Originální módní kolekci nafotí v Praze a Barceloně pro japonskou firmu Matsuda. Jeho prodejní pražská výstava šedesáti fotografií Sbohem, Jane (Obecní dům 1998) vydělala téměř 7 000 000 Kč, které věnoval Nadaci pro transplantaci kostní dřeně.

Vedle Saudkových fotografií se středem zájmu sběratelů pomalu stávají také autorovy dopisy, často bohatě ilustrované a doplňované fotografiemi a kolážemi. Z jeho dílny, ve které se Jan s oblibou obklopuje mnohými „učednicemi“, vzešla rovněž fotografka a dřívější umělcova dlouholetá partnerka Sára Saudková, v jejíž tvorbě je vliv učitele někdy až příliš markantní. Ta také připravila v roce 2005 velkou Saudkovu výstavu v Domě U bílého jednorožce u příležitosti fotografových sedmdesátých narozenin. Vedle fotografování se Jan Saudek věnuje v poslední době také malbě, často inspirované vlastními snímky, a jeho osobnost i dílo se jistě právem stalo inspirací pro několik filmových dokumentů.

MRÁZOVÁ Daniela, SAUDEK Jan (1991): Divadlo života. Praha.

MRÁZOVÁ Daniela (2005): Jan Saudek – fotograf český. Praha.

http://www.saudek.com