Strana 73 - výtvarné umění-pozvánka

Do 16. září můžete v nově otevřené Record Gallery a Clubu navštívit výstavu známých i méně známých fotografií Jana Saudka a Sáry Saudkové. Potkali se roku 1991 a od té doby jsou jejich životní osudy i umělecké cesty vzájemně propojeny. Oba patří k nejznámějším tvářím moderní české fotografie, zároveň ale jejich umění v sobě uchovává notnou dávku provokace. Kromě typických děl zachycujících motivy vztahu muže a ženy je výstava doplněna o další cyklus fotografií, jež se věnují vztahu k dětem, nebo reprodukcí Purgatory (očistce). Nechybí ani nejslavnější snímky jako kontroverzní Incest, Tatra 1935, Michelangelo a velkoformátový Soumrak. Record Gallery Club je nově zřízená galerie, která chce zachytit atmosféru kosmopolitní tváře Žižkova. Očekává se od ní, že se v jejích exkluzivních prostorách budou neformálně setkávat umělci s běžnými lidmi.

Do 2. září můžete v galerii NoD navštívit v rámci Prague Pride výstavy Ladi Gažiové Trampem do orientu a Lukáše Houdka Život snů. Ústředním tématem výstavy kreseb Ladi Gažiové jsou mýty. V prostorové instalaci se všemožné ustálené představy a stereotypy mísí s fikcí a záměrnou lží. Spleť vzniklých tematických celků částečně odhaluje způsob, jakým se formuje řeč mýtů. Výstava fotografií Lukáše Houdka představuje soubory Život snů a Freakshow, které nastavují zrcadlo (nejen) heteronormativní maloměstské společnosti.

Zhruba do 15. září bude v kavárně a knihkupectví Café Fra k vidění prodejní výstava zajímavých obrazů a kreseb Lény Brauner. Léna se kromě klasického malování věnuje v poslední době i wall artu – videomappingu. Videomapping je směr vizuálního umění, které využívá projekci ve volném prostoru na libovolné objekty, např. fasády domů nebo interiéry budov. Pro realizaci jsou potřeba silné projektory, odpovídající programové vybavení a tma nebo alespoň šero. Pro přípravu kvalitní projekce je nutná předchozí znalost scény, často jsou vytvářeny 3D modely prostoru budovy nebo fasády domu, aby bylo docíleno dokonalého splynutí světelného divadla se scénou. Výsledek poté připomíná sekvence filmu, ve kterém se reálná kulisa prolíná s virtuálním dějem.

Do 25. srpna bude v Centru Foto Škoda otevřena menší výstava fotografií Jana Drahokoupila s názvem Bouřlivá atmosféra a Z cest. Již od malička ho fascinuje příroda. Obdivuje její krásu ve všech podáních a zároveň se zajímá o její nespoutané síly, které nám často ukazují, že nejsme ani zdaleka pány na Zemi. Rád cestuje na místa, kde na něj dýchá nefalšovaná nedotčená příroda. Možná právě proto navštěvuje místa, jako je Norsko, Skotsko, Island, Grónsko, Azorské ostrovy, ale i malebnou zemi Švýcarsko, kde se lidé naučili žít relativně v souladu s přírodou. Aby mohl i u nás poznat síly přírody, dostal se postupem času k pozorování a fotografování počasí a především pak k jeho nejvýraznějším projevům – bouřkám.

Do 31. srpna můžete v Knihkupectví a kavárně Řehoře Samsy v pasáži Lucerna navštívit výstavu Jana Demerciho s názvem EWA – koláže. Jan Demerci vystavuje neveřejně od poloviny devadesátých let, veřejně v posledních pěti letech, především v galeriích v Praze a v Ostravě. Naposledy vystavoval v galerii La Casa Blů na Starém Městě pražském v roce 2011. Výstava uvádí autorovo hledání obrazu ženy prostřednictvím koláží.

Do 15. září můžete v galerii Vernon navštívit výstavu Franka Kočího Vzpomínky. Výstava představuje výběr z prací Franka Kočího, umělce, který se narodil v Československu, většinu svého života však strávil v San Francisku. Přestože namaloval více než 2 000 obrazů, v uměleckém světě žil bez povšimnutí. „Umění není otázkou nekonečné harmonie se světem, ale spíše nekonečné radosti a smutku přicházejících z jedné zkušenosti,“ řekl kdysi Frank Kočí. Byl velmi aktivním pouličním malířem působícím v San Francisku. Rodné Československo opustil v roce 1921, ve svých 17 letech. Štěstí a nové příležitosti se rozhodl hledat v Americe. V Hollywoodu byl zaměstnán jako noční hlídač uměleckého studia a právě zde získal první kontakt s malířskými barvami. Začaly vznikat první obrazy. V mnoha jeho dílech je vystižena lidská radost, humor a cynické pózy lidského těla.

Až do 15. října bude v galerii Výtoň otevřena dvojvýstava kreseb Jiřího Šlitra s názvem Ze skicáku/portréty a fotografií Ivana Englicha s názvem Nejen ze Semaforu. „Jiří Šlitr, ať už zavítal do kterékoliv země na Východ nebo na Západ, nikdy s sebou nezapomněl vzít skicák a tužky – barevné fixy anebo propisky. Když kreslil v mnohastupňových mrazech (např. v Moskvě), střídal je s tím, že jakmile mu zamrzla jedna, už měl v rukavici nebo v kapse připravenu rozehřátou druhou a tak jich neustále několik střídal. Kreslil v každé volné chvilce – sám jsem ho jednou viděl kreslit v zimě v Praze u židovského hřbitova, když jsem šel coby truhlářský učeň v pět ráno na tramvaj, naštvanej, že od šesti musím zařezávat v dílně (obrazně i doslova). Tenkrát jsem si v duchu říkal: Má to tenhle člověk zapotřebí, vstávat tak brzy? Patrně tak vstával občas i v jiných světových metropolích,“ říká Ondřej Suchý. Ivan Englich kdysi prakticky nahradil Jana Lukase na pozici dvorního fotografa divadla Semafor a v 60. a 70. letech odhadem nafotil asi 1 600 semaforských snímků.