Strana 45 - výtvarné umění-pozvánka

Do 15. března bude na Irském velvyslanectví otevřena fotografická výstava Marka Kubínka Fotografie z Irska. Marek Kubínek se narodil v Československu, ale posledních osm let žije a pracuje v Irsku, kde také nafotil většinu svých snímků. S fotografováním začal už v deseti letech a říká, že fotografie a cestování jsou dvě z jeho největších vášní. Více na www.embassyofireland.cz.

Do 29. března můžete v galerii Baru No. 7 zhlédnout výstavu fotografií Jana Morávka s názvem Simulacrum. Fotografie Jana Morávka měly být dokumentací představení Cristiny Maldonado s názvem What she does. Temná detektivka z šedesátých let se ocitá na malém stole, kde performerka pohybuje s různými předměty. Výslednou symbiózu filmového příběhu s arzenálem poměrně obyčejných věcí vrhá kamera spojená s projektorem na velké plátno. Kdesi uprostřed se pohybuje fotograf a těžko říct, zda jeho snímky dokumentují představení, obraz na plátně, nebo něco mezi tím.

Do 22. března můžete v Topičově salonu vidět výstavu Jánuše Kubíčka Uměním unikat stupiditě světa. Výstava zahrnuje malby z let 1966–1986 a je pořádána k 20. výročí umělcova úmrtí. Kubíček se celý život vášnivě zabýval nejrůznějšími výtvarnými technikami. V roce 1951 získal ateliér, kde v průběhu dalších desetiletí intenzivně pracoval. Tento ateliér proslul také jako místo přátelských setkávání brněnských umělců a ostrých uměleckých debat. V roce 1957 spoluzaložil tvůrčí skupinu Brno 1957, koncem 60. let se podílel na vítězném návrhu pavilónu ČSSR pro světovou výstavu EXPO´70 v Ósace. Mírné uvolnění poměrů v 80. letech způsobilo, že se obrazy Jánuše Kubíčka mohly opět objevit ve výstavních síních. V únoru 1992 byl přijat za čestného člena Sdružení výtvarných umělců a teoretiků v Brně, v březnu 1993 za člena Sdružení českých umělců grafiků Hollar v Praze. Od roku 1989 bylo v České republice, Německu a Francii uspořádáno 16 samostatných výstav tohoto autora. Jánuš Kubíček zemřel v roce 1993.

V pátek 15. února byla slavnostně otevřena na pražském Žižkově nová galerie, zabývající se především českou současnou tvorbou v oblasti sochy a malby – Alex Art Gallery. Projekt je koncipován jako kombinace již známých mistrů svých děl a mladých autorů z řad studentů pražské Akademie výtvarných umění, ale i mimo ni. Galerie svým otevřením učinila další krok dopředu tím, že ze své dosavadní virtuální webové existence nabízí svým zákazníkům možnost vystavená díla vidět pohromadě na jednom místě, a to v blízkosti centra metropole.

Do 15. března můžete ve výstavní a koncertní síni Atrium navštívit výstavu obrazů Petra Hejného nazvanou Dávné znění. Petr Hejný je známý především jako violoncellista. V Atriu představuje svou výtvarnou tvorbu, kterou se zabývá od roku 1972. „Jsou to obrazy a vize, které vyplouvají na povrch z hlubin lidského podvědomí, z hlubin dávnověku a jsou v paměti lidstva po dnešní dny. Realizují se a nabývají konkrétního tvaru a podoby. Obrazy ze světa rostlin, živočichů a jejich stínů, lidských bájí, dějin, pověstí, přírodních sil a živlů,“ říká o svých dílech sám autor.

Do 14. března můžete v Leica gallery vidět významnou výstavu fotografií Evy Fukové s názvem Pábení. Výstava je malým průřezem (kapesní retrospektivou) tvorby této legendární fotografky. Eva Fuková svým dílem a jeho významem patří mezi hrstku zakladatelských a průkopnických osobností české fotografie. Těch, kteří stovkám a tisícům dalších fotografů otevírají cesty, možnosti, přístupy k tvorbě. A to nejen ve fotografii, ale i ve výtvarném umění. Výběr více jak sedmi desítek fotografií je soustředěn vesměs na dvě etapy – fotografie vzniklé v Čechách a na cestách po Evropě v letech 1951–1964 a dále na cyklus newyorských fotografií (s důrazem na sérii vzniklou během krátkého pobytu v roce 1964).

Do 12. března můžete v galerii Rumunského institutu navštívit výstavu Viktórie Dzurenkové s názvem Malířství // Včera, dnes a zítra. V rámci propagace umělců rumunského původu účastnících se kulturního života v Česku a na Slovensku zve Rumunský kulturní institut v Praze na výstavu prací této malířky. S Rumunskem navázala znovu kontakty po roce 1989 a hluboce ji ovlivnilo užité umění rumunských lidových umělců. Tento vliv je viditelný v jejím díle jak v malířství, tak i v krátkometrážních filmech, jejichž byla režisérkou. Práce přinášejí její pohled na tradiční rumunská místa, myšlení i umění.