Na cestě po Itálii – Umbrie

Umbrie je italská provincie, co do rozlohy a počtu obyvatel srovnatelná s Jihočeským krajem (asi 840 000 obyvatel). Umbrie leží v centrální Itálii mezi Florencií a Římem, k Jaderskému moři na východě je to stejně beznadějně daleko jako směrem na západ k moři Tyrhénskému. Ze severovýchodu ji lemují štíty Apenin. Tady pramení Tibera, která si jako životodárná tepna razí cestu suchou kopcovitou krajinou směrem na jih k Římu. Na jihozápad se Umbrie nejasně vytrácí ve třech tečkách vulkanických jezer. Tyto zvláštní bezodtokové oblasti si sobecky hromadí to málo cenné vody, co zachytí přilehlé kopce... Přes nedostatek vody je Umbrie s řadou přírodních parků označována za zelené srdce Itálie. Hlavním městem je Perugia, jejíž rozsáhlé historické centrum se rozpíná v prudkých svazích Apeninského podhůří...

Cesty, po kterých tu kráčela historie, jsou spletité, zkroucené a krvelačné jako trnité větve akátů na svazích kopců. Kmen Umbrů se v kraji usadil na počátku 1. tis. př. Kr. a položil základy budoucích měst. Postupně byl vytlačen Etrusky, kteří v Umbrii zanechali mnoho stop, svědčících o jejich kulturní a technické vyspělosti. Byly to stavby Etrusků, ve kterých se poprvé objevuje pro evropskou architekturu klíčový prvek – oblouk – respektive klenba. Etruskové nespojovali těžké kamenné bloky maltou, musely držet jen vlastní vahou, tak jako na městské bráně v Perugii, která dodnes nese název l´Arco Etrusco. Oblouk od Etrusků převzali a hojně používali Římané, na rozdíl od Řeků, v jejichž architektuře ho neobjevíme. Po bitvě u Sentina roku 295 př. Kr. po dlouhé válce s Etrusky ovládli oblast Římané. Za občanské války byla Umbrie a její hlavní město Perugia poslední baštou přívrženců Marca Aurelia. Octavianus zemi vyplenil a město po dlouhém obléhání srovnal se zemí. V Perugii, která pak na dlouhou dobu téměř ztratila význam, se tak z dob antiky nezachovalo prakticky nic.

Po pádu Římské říše se kraj zmítá v nekonečných válkách, území ovládají Langobardi a Byzantinci. V raném středověku přichází Karel Veliký a oblast připadá pod správu papežského státu. Vznikají nové benediktinské kláštery. Spor o investituru přináší dlouhou válku mezi guelfy – městy loajálními papeži a ghibeliny – městy na straně císaře. Takřka celý středověk je navíc poznamenán šarvátkami mezi šlechtickými rody a také mezi šlechtou a měšťany požadujícími prvky demokracie jako ve Florencii.

Ve 13. století v kraji působí sv. František a sv. Klára z Assisi, později vzniká řád františkánů a klarisek, země zažívá kulturní i hospodářský rozvoj. Díla gotiky, rané a vrcholné renesance jsou tak asi to nejcennější, co může Umbrie nabídnout. Hlavní náměstí v Perugii zdobí fontána Maggiore s bohatou plastickou výzdobou od sochařů Nicoly a Giovanniho Pisano, kteří zde působí ve 2. polovině 13. století. Na sklonku 13. století vzniká cyklus fresek v nové bazilice sv. Františka v Assisi. 28 ilustrací legendy o sv. Františkovi jsou první velkou zakázkou Giotta di Bondone, který ve své práci opouští gotické kompoziční principy a předznamenává příchod renesančního myšlení. V roce 1308 vzniká v Perugii univerzita.

Nejvýznamnější díla rané renesance pak pocházejí z dílny Peruginovy a Pinturicchiovy. Na Perugina si můžete „zajít“ do národní galerie v Perugii umístěné v krásném gotickém paláci Palazzo dei Priori. Naneštěstí většina děl je soustavně rozpůjčovaná všude po světě. Jednou z vrcholných částí sbírky je také Peruginský Polyptych od Piera della Francescky.

V roce 1540 je krutě potlačena revoluce v Perugii, s úmyslem vymanit se z područí papežského státu, který vymáhá vysoké daně. Město je již podruhé v historii těžce požkozeno a vypáleno a jeho význam tak jako význam celé oblasti postupně upadá. Na poměrně velkém půdorysu zničeného města pak papež Pavel III. nechává zbudovat mohutnou pevnost nesoucí jeho jméno: Rocca Paolina. Stavbou je pověřen známý římský architekt Antonio da Sangalo ml., který projektuje také další systémy opevnění v oblasti (Orvieto).

Nit historie si tady dovolím přerušit a čtenáře, který snad dočetl článek až sem, pochválím za trpělivost, a pokud ještě nebyl dostatečně nasycen plodnými fakty, odkážu jej na diskuzi o pár pixelů níže, kde lze všecinko elegantně dovyprávět.