Florencie, kvetoucí metropole Toskánska

Po pádu Říma je Toskánsko zpustošeno Ostrogóty a v 6. století si jej podrobují Langobardi. V roce 774 dobývá oblast Karel Veliký a vzniká Toskánské knížectví se správním centrem v Lucce. Florencie postupně opět získává na významu a na začátku 11. století se stává hlavním městem knížectví. Z té doby pochází krásná románská bazilika San Miniato al Monte, která se nachází kousek stranou hlavních turistických tras ve svahu na jižním břehu řeky Arno, odkud je krásný výhled na celou Florencii.

Na začátku 12. století je vyhlášena městská republika. Zlatá doba florentského státu přichází s dynastií šlechtického rodu Medici. Rod Medici zbohatl především ve sféře bankovnictví a poté, co se jeho věřitelem stal i sám papež, šla jeho politická moc strmě vzhůru. Na začátku 15. století se Medici prakticky ujímají vlády nad Florencií, která dále zůstává republikou již jen formálně. Medici byli štědrými mecenáši umění a z jejich peněz pochází největší díla florentské renesance.

Na začátek 15. století se také datuje slavná soutěž na výzdobu dveří do florentského baptisteria. Ke starším bronzovým dveřím od věhlasného gotického sochaře Andrey Pisana měly na severní straně přibýt nové. Soutěže se účastnili ti nejvýznamnější umělci své doby – Donatello, Filippo Brunelleschi a také teprve 21letý Lorenzo Ghiberti. Posledně jmenovaný soutěž vyhrál, avšak trvalo mu ještě dalších 21 let, než své velkolepé dílo dokončil. 28 bronzových panelů, kterými jsou dveře vyloženy, zobrazuje výjevy z Nového zákona a života evangelistů a církevních otců. Ghiberti později zhotovuje také východní „Rajské“ dveře. V reliéfech, které zachycující obrazy ze Starého zákona, Ghiberti uplatňuje nové metody tvorby perspektivy, inspirován prací Donatella na bronzových reliéfech křtitelnice v katedrále v Sieně.

Zklamaný Brunelleschi, který soutěž prohrál, zanevřel na sochařství a odjel do Říma studovat architekturu – šťastný to moment pro dějiny architektury. Brunelleschi se v roce 1419 vrací do Florencie, aby se zúčastnil soutěže na novou kupoli dómu Santa Maria del Fiore. Jeho návrh (na kterém se podílí také Donatello) vítězí nad návrhem jeho dřívějšího rivala Ghibertiho. Kupole nevídaných rozměrů se měla vyrovnat římskému Pantheonu. Renesance však neuměla pracovat s betonem, použitým na Pantheonu, a tak Brunelleschi navrhl odvážnou konstrukci z cihel originálního řešení – kopule je první oktogonální kopulí na světě a dosud největší existující kopulí zhotovenou z cihel. Odvážná konstrukce s dvojitým pláštěm se obešla bez vnějšího lešení, kopule byla vystavěna zevnitř, opírá se pouze o římsu tamburu a její realizace vedla k vývoji mnoha nových technických vynálezů.

Brunelleschi položil základ renesanční architektury nejen ve Florencii, s lehkostí a elegancí používá nové prvky převzaté z architektury antického Říma, jehož bývalá sláva měla být znovu probuzena k životu. Další Brunelleschiho prací je pak l´Ospedale degli inocenti – lehké arkády sirotčince stojící na schodišťových pódiích tvoří malebnou kulisu malého florentského náměstí. V kapli Pazziů u Santa Croce pak originálně kombinuje přímý překlad s obloukem a předznamenává tak oblíbený motiv, který se později objevuje v pozdní renesanci.

Druhá polovina 15. století s sebou přináší nový architektonický typ – florentský palác. Velkorysé, zpravidla třípodlažní budovy se vyznačují střídmými, nepříliš plastickými fasádami, obyčejně se suprapozicí řádů – přízemí v dórském slohu získává poněkud hrubší výraz za použití výrazně vystupující bosáže (zdobení fasády navozující dojem kamenných bloků), směrem výš se fasáda zjemňuje, zplošťuje, odlehčuje – iónským slohem v prvním patře a korintským v patře druhém. Fasáda je pak ukončena mohutným přesahem střechy. Jedním ze slavných příkladů je např. Palazzo Rucelai od architekta Albertiho.

V 16. století pak Florencie zažívá svoje nejslavnější období pozdní renesance. Na dvoře rodu Lorenza Medicejského působí umělci jako Michelangelo nebo Leonardo da Vinci, ale o tom až někdy jindy.